Kdo z dnešních lidí nikdy o těchto záležitostech, decimujících za středověku a raného novověku celé obydlené oblasti, neslyšel? O epidemiích, působených především nízkou úrovní hygieny, jež zkosily a do hromadných hrobů uvrhly tisíce a tisíce lidí?
Než přišla pokročilejší medicína s účinnými léčebnými prostředky proti moru, byla to stálá hrozba. Dnes víme, že mor působí tyčinkovitá bakterie Yersinia pestis, a to ve třech formách – jako dýmějový mor (bubonická forma), septický mor a plicní mor (pneumonická forma). Ta první se přenáší blechami z infikovaných hlodavců, třetí zase kapénkovou infekcí z člověka na člověka. První forma má smrtnost 60%, ta třetí 90% - tedy velmi vysokou. Něco z těchto údajů jsem vzal z http://cs.wikipedia.org/wiki/Mor a dál se ani nebudu rozepisovat – není to hezké a povzbudivé čtení a zvláště na cizojazyčných mutacích jsou děsivé obrázky.
V těch dobách, kdy léčebné prostředky v podstatě neexistovaly, neboť nikdo neznal onu skutečnou mikroskopickou příčinu této metly, existovala v podstatě jen jediná „obrana“: modlit se, zaříkávat, sloužit mše – prostě víra v Boha. Když nevýslovné trápení ustalo, případně ustalo dříve, než jinde, nastala druhá fáze: PODĚKOVÁNÍ, vyjádření vděku za osvobození od těchto hrůz.
A to je téma této keše. Morové sloupy, hlavně ty velmi zdobné barokní, známe z většiny náměstí a historických center našich měst – v nejbližším okolí jsou to města Fulnek a Nový Jičín, velmi známý je pak ten v Olomouci, jenž je zapsán na seznam světového dědictví UNESCO a je tak veliký, že v sobě ještě ukrývá i kapli.
Existuje však mnoho skromnějších památek tohoto druhu a takovou je právě morový sloup nad Bílovem, jenž ční v krajině jako varovný prst na téměř nejvyšším místě přejezdu mezi Bílovcem a Pohořílkami, u třetí ze tří odboček do obce Bílov směrem od Bílovce. Setkal jsem se už i s označením Boží muka, ale v tomto případě o ně jistě nejde. Ve staré německé literatuře byl dokonce mylně označován jako Švédský sloup – ale to jednoznačně vyvrací dodnes, i když opět už málo čitelné, zachované vročení úctyhodného stáří: 1549. Švédy sem třicetiletá válka přivedla téměř přesně o jedno století později.
Až půjdete lovit, zastavte se na chvíli a pomněte, jak pohnuté doby asi připomíná a kolik by toho mohl vyprávět, kdyby mu to bylo dáno. Ještě v 19. století mu v těchto končinách dělalo společnost několik větrných mlýnů.
POZOR! Keš je opět předělaná! Historie jejích změn je tato:.
1. Bublifuk, zavěšený ve skupině smrčků. Furt ho někdo převěšoval.
2. Když byly smrčky vykáceny, nový bublifuk, zavěšený na smrčku před sloupem.
Opět převěšovaný.
3. Drahá americká figurka bacila moru v zemní chráničce pod kamenným deklíkem.
Ukradena.
4. Kokon moru z Kinder-vajíčka přímo pod sloupem ve skulince vyžrané zubem času. Vydržela dost dlouho, pak cca třikrát odnesena. A dlouhé vypnutí.
5. Nová krabička na novém místě.