Hraničář od Dešenic
Město Nýrsko leží na rozhraní dvou různých světů: rozsáhlé roviny Janovického úvalu v okolí řeky Úhlavy střídají hřebeny Můstku a Královského hvozdu, nejzápadnější části Šumavy. Zalesněné svahy stoupající vzhůru hned za městem a Lesní Čtvrť leží na úpatí severního výběžku hory Hraničář. Pojďte na vrchol!
Hraničář, dříve zvaný Rantscher, je součástí vnitrozemského hřebenu vybíhajícího od státních hranic přes vrch U Zadních Chalup, dále samotný Hraničář, zříceninu hradu Pajrek a konečně klesající k Nýrsku. Tento hřeben je oproti hraničnímu pásmu Královského hvozdu značně nižší, např. vrchol Jezerní hory dosahuje do nadmořské výšky o půl kilometru vyšší než 832,7 metru vysoký vrchol Hraničáře! Ale i relativně nízký vrchol může vynikat – Hraničář je pravděpodobně nejsevernějším vrcholem celé Šumavy.
Těleso Hraničáře je budováno pararulami, ve které jsou protáhlé pásy porfyru, kvarcitu a v blízkosti Pajreku i migmatitu. Zatímco vrcholová část hory od nadmořské výšky 780 m je kupou protáhlou v severojižním směru, její základna má hvězdicovitý tvar s několika hřbety. Na východě vystupuje hřbet klesající k hrázi Nýrské přehrady a severovýchodní hřbet pozvolna klesá až k Pajreku. Na svazích severozápadního hřbetu se rozkládají louky Suchého Kamene a jihovýchodní hřbet je součástí zdejšího hlavního hřebene. Přes vrchol prochází hranice mezi dílčími povodími Úhlavy a Chodské Úhlavy.
Svahy Hraničáře byly osídleny již ve středověku, což dokládá osvobození dvorce na Suchém Kameni od placení daní v roce 1321 králem Janem Lucemburským. Ani později lidé Hraničář neopustili, kdesi na jeho svazích se dlouho těžila železná ruda a názvy Skelné Hutě či Uhliště ležících na úpatí jasně připomínají sklářskou historii.
Hráz socialismu a míru
Hraničář od kostela sv. Linharta
Po komunistickém převratu se Hraničář stává prakticky nepřístupným místem, neboť se ocitá ve střeženém hraničním pásmu. Zatímco pohraničníci střežili zelenou hranici a později železnou oponu, hranici ve vzdušném prostoru střežily radiotechnické prapory ČSLA. Radary byly mocné, ale některá místa v tak členitém terénu pro tzv. radiolokační stín nedokázaly pokrýt. Při státní hranici se západním Německem a Rakouskem vznikla linie hlásek pro vizuální kontrolu oblohy, tzv. vidový průzkum. Jejich osádky pozorovaly své okolí přes celý den, což zpětně vypadá jako dobrá zbytečnost.
U Nýrska byla taková hláska zbudována v roce 1950 na bezejmenném návrší severozápadně od Milenců nad silnicí mezi Nýrskem a Špičákem. Na přibližně 515 metrů vysokém kopci zbudovala armáda dřevěnou věž a poblíž i dřevěný domek pro obsluhu. Možná jim časem přišel tento kopec malý a tak nejprve hlásku zvýšili, aby ji na počátku 60. let zcela zrušili a přestěhovali na vrchol Hraničáře. Hláska tehdy náležela k 52. radiotechnickému praporu Stod (VÚ 8060), konkrétně pod 521. radiotechnickou rotu Poleň.
První roky na Hraničáři byly spartánské: pozorovací hláska s označením PH 201 – Hraničář neměla vlastní konstrukci, pozorovací plošina byla skobami připevněna ke trojici stromů. Pamětníci vzpomínají, jak při běžném větru docházelo k výkyvu až o 1,5 metru na každou stranu. Pokud se zvedl silnější vítr nebo viditelnost klesla pod 500 metrů, bylo nezbytné plošinu zcela opustit a slézt do okopu, kde se pokračovalo v kontrole vzdušného prostoru dle sluchu. Výstup na tuto improvizovanou plošinu nebyl příjemný – lezlo se po čtveřici žebříků z prosté kulatiny umístěných cikcak, mezi kterými byly jen prkenné plošinky.
Na vrcholu byl dostupný jen petrolej, elektřina na něj zavedena nebyla, což znamenalo nutnost dobíjet akumulátory radiostanice na kilometr vzdálené rotě pohraniční stráže na Zadních Chalupách. Chodit se muselo i ke studánce pro vodu, takže si osádka hlásky v počtu 3 až 4 mužů náležitě pobyt užila.
Pravděpodobně v 70. letech 20. století byla vystavěna skutečná věž s kotvenou kovovou konstrukcí, ale i ta byla v polovině 80. let nahrazena příhradovým stožárem (nějaký čas stály věže vedle sebe). Fotografie z vrcholu Hraničáře v té době si můžete prohlédnout na serveru Vojensko.cz, konkrétně od pánů P. Bejsty a L. Poustky a od pana J. Ženíška.
Po změně režimu ztratila hláska svoji funkci a smysl. Usnesením Vlády ČR č. 435 ze dne 11. srpna 1993 byla určena k prodeji nebo bezúplatnému převodu prostřednictvím ministerstva obrany, její účetní hodnota tehdy byla 520 tisíc Kčs. Dnes naleznete betonovou plošinu po nejnovější věži, na které stojí turistický přístřešek, patrné jsou i kotvící patky věže. O několik metrů dál je pod mechem ukrytá plošina staré věže, ke které patří i mohutné betonové kotvení. Na místě domku pro obsluhu už roste mladý les a stále jasně znatelný okop už asi také nesplňuje vojenské předpisy.
Turisté...
... především z blízkého Nýrska si Hraničář oblíbili. Léta se koná novoroční pěší výstup na vrchol, který podle sněhové pokrývky a deště doprovází výjezd cyklistů. Završen je vrcholovým přípitkem na úspěšný celý rok. V půli roku pořádá taktéž Klub českých turistů Nýrsko již tradiční Běh na Hraničář, což je středně náročný běh do vrchu na pětikilometrové trati s převýšením 378 m, součást Českého poháru v běhu do vrchu. Dokážete si představit uvedenou trať vyběhnout za 22 minut a tři sekundy? Právě takovou hodnotu má traťový rekord Petra Pechka. Všechny turisty pak na vrcholu po celý rok čeká krytý přístřešek s lavicemi a stolem, vrcholová kniha a také razítko. Za pěkného počasí je z vrcholu vidět na oba Ostré nebo naopak z blízké paseky do vnitrozemí.
SOTA cache
Hraničáře byste našli mezi horami zařazenými do programu Summits On The Air neboli Vrcholy v éteru. Cílem programu je rozvoj radioamatérského provozu z vrcholů kopců a hor. Radioamatér si tedy do batohu složí své přenosné vysílací zařízení a vydá se na vrchol vybraného kopce. Z něj pak vysílá a snaží se spojit s jinými radioamatéry, ať již doma či na jiných lokalitách.
Velký a Malý Ostrý z Hraničáře,
tj. DM/BM-028 a DM/BM-027
Radioamatér na kopci získává body, které rostou s náročností výstupu (roli hraje nadmořská výška, zimní terén), nicméně jsou započítány jen při 4 a více spojeních. Získané body se objevují v ústřední databázi SOTA. Program SOTA není omezen na české radioamatéry, naopak jde o aktivitu celosvětovou, ke které se Česko připojilo v květnu 2007. Hraničář (OK/PL-023) patří svou výškou mezi šestibodové kopce. Poprvé byl aktivován 2. února 2009 plzeňským radioamatérem Honzou s volacím znakem OK1NF. Za slunečného dne vystoupal cestou od Nové Hůrky a na vrcholu navázal 28 spojení
Kudy ke krabičce
Hraničář (vlevo, uprostřed) a Nýrská přehrada z hraničního hřebenu
Přímo na vrchol Hraničáře vede 20km vycházkový okruh okolím Nýrska, který je v terénu značen modrým psaníčkem. Začíná u informačního centra v Nýrsku , stejně dobře se na něj napojíte u lesního divadla, Pajreku či u památných stromů na Suchém Kameni (waypoint T1 a následně přes waypoint T2). Je možné vyrazit i v opačném směru ze Skelné Hutě přes Suchý Kámen. Chcete-li ušetřit výškové metry, můžete vyjet autem až na Horní Polánky, kde vás nečeká žádné parkoviště, ale je možná zastavit u silnice (waypoint PA).
CHKO Šumava
Keš je umístěna na území Chráněné krajinné oblasti Šumava. Při svém pobytu buďte k přírodě ohleduplní: chovejte se tiše, odnášejte si své odpadky, zapomeňte na rozdělávání ohně a v lesích vynechte i kouření. Květiny, stromy a živočichy nechte růst a žít, jsou tu doma a mnoho z nich patří mezi ohrožené. S kolem jezděte především po silnicích, pevných cestách a vyznačených cyklostezkách, kdekoliv jinde přemýšlejte, zda je cesta pro kolo vhodná. Na území Královského hvozdu se pohybujte jen po značených či zpevněných cestách a jděte tak, aby příroda po vaší návštěvě zůstala stejná i pro další návštěvníky. Děkujeme!
(kopie listingu)