Historie dragounů v Klatovech

Do historie města významnou měrou zasáhly stálé vojenské posádky, jež daly městu jeden z jeho dodnes užívaných symbolů - dragouna. Z klatovských kavaleristů byli vždy nejznámější dragouni a z nich zase rakousko-uherský 14. dragounský pluk, slavní Holobrádci.

podoba dragouna ze 18. století
zdroj [5]
 

Pokud vynecháme nejstarší historické období, kdy tvořila vojenskou posádku městská hotovost a podíváme se na armádu v nově organizované podobě, která vznikla za vlády Marie Terezie, tak se poprvé dragouni v Klatovech objevují v roce 1762. Jako první dragouni přicházejí do Klatov příslušníci 6. dragounského pluku Emanuela Václava hraběte Krakovského z Kolowrat. V tom roce se tedy Klatovy coby posádkové město poprvé setkalo s dragouny. Velitelství oddílu ovšem sídlilo v Domažlicích a do Klatov přišla pouze část mužstva. Roku 1775 přešel štáb a dvě roty do Klatov a nastěhovaly se do budovy bývalé jezuitské koleje pod Černou věží. Ubytovací prostory pojaly maximálně 250 mužů a 40 koní, proto převážná část pluku zůstala v okolních vesnicích. Majitelem pluku byl již čtyři roky Bedřich Jesiáš, princ sasko-koburský. Proto byli zváni koburskými dragouny. Změnili stejnokroj a dostali v roce 1767 známý bílý kabát s červeným vyložením a bílými knoflíky.

Po deseti letech klidu se klatovská posádka přesunula roku 1789 na balkánské bojiště proti Turkům. Roku 1791 bojoval pluk proti nizozemským povstalcům. Dále s oddíly republikánské Francie v Porýní a jižním Německu, na přelomu století ve Švýcarsku spolu s ruskými pluky generála Suvorovova. Roku 1798 obdržel pluk č. 6 tmavě zelený kabát se světle červeným vyložením a bílými knoflíky. Roku 1802 jeho čtyřicetiletý pobyt v Klatovech skončil jeho zrušením. Klatovští dragouni zejména při účastnili na Suvorovově tažení do severní Itálie si získali pověst vynikajících vojáků - patřili mezi pýchu rakouského jezdectva a byli proto často nasazováni do bojů ve většině tažení, která monarchie vedla. Naopak nejznámějším neúspěchem, u něhož v rámci bojů rakouské monarchie stáli klatovstí dragouni, byla bitva u Hradce Králové v roce 1866, kdy přes odvážný útok dragounů u Trutnova byla později bitva stejně tak jako celá „prusko-rakouská válka” prohrána.

Po zrušení dragounského 6. pluku v Klatovech, přicházejí švališaři, tzv. Rosenbergův pluk č. 6, který byl roku 1806 přeložen z Klatov do Brandýsa nad Labem. Po husarech přijeli do města huláni (původně polská národní jízda) v zelených stejnokrojích s červeným vyložením, s čtverhrannou čapkou s kopím a praporkem. V letech 1807-1809 to byl tzv. 1. hulánský pluk hraběte Merveldta. V letech 1811-1813 nebyla ve městě umístěna žádná posádka. V 1814 přijela do Klatov posádka 7. kyrysnického pluku prince Lehringena, vévody lotrinského. Kyrysníci nosili tmavě modré výložky a bílé knoflíky. Zůstali zde do roku 1815, kdy se museli přesunout kvůli útěku Napoleona z Elby.

podoba dragouna v zelené uniformě
zdroj [6]
 

Po Vídeňském kongresu a skončení všech válečných akcí přišel do Klatov 28.-29.11.1815 poprvé švališarský pluk Vincent č. 4, poté známý jako 14. dragounský pluk, z něhož vznikl později dragounský pluk 4 Antonína Švehly. Tito švališaři zůstali pod Černou věží a v okolí až do roku 1821. Nosili stejnokroje tmavozelené barvy s červeným vyložením.

Ve 20. letech 19. století vystřídali švališary kyrysníci 8. pluku zvaného podle majitele Hardeggův, kterému velel kníže Windisch-Graetz, nástupce Vincencův a pozdější majitel pluku. Byla to jedna z nejstarších jednotek rakouské armády, založená roku 1618. Prodělali všechny válečné konflikty s Turky, Francouzi i Prusy a i celou 30letou válku. Oděni byli do stejnokrojů s červeným vyložením a žlutými knoflíky. Zůstali zde do roku 1836.

Poté, co odjeli kyrysníci z Klatov do Poděbrad, přijeli do Klatov k Úhlavě dragouni 2. fiequelmontského pluku. V téže době byl v Klatovech i armádní hřebčín. Po sedmi letech byl pobyt dragounů ukončen příjezdem husarů. Byli to uherští jezdci verbovaní v povodí Tisy - jáský a kumánský pluk. V roce 1846 byl tento 12. husarský pluk arcivévody Josefa Antonína odvelen do Žatce. Vystřidáni byli opět fiequelmontskými dragouny.

Dragounská přilba z 19. stol.
zdroj [7]
 

V roce 1848 se objevili husaři v Klatovech znovu, revoluce pro ně byla velmi dramatická, neboť potlačovali pražské povstání, ale později sami dezertovali do Uher na pomoc maďarské revoluci. Po revoluci přichází husaři opět do Klatov.

Roku 1871 projeli vojáci ve šňůrovaných atilách a úzkých husarských kalhotách Klatovami naposled. Místo nich nastoupili svou éru dragouni s přilbami s hřebenem a zůstali zde do roku 1918. První byli dragouni sedmého pluku, kteří se vrátili téměř po pěti desítkách let. Jednalo se o 7. lotrinský kyrysnický pluk, který byl po válce změněn v roce 1866 na dragounský pluk se stejným číslem.

V letech 1899-1901 byl v Klatovech umístěn jako náhradní desátý dragounský pluk, podle majitele lichtenštejnský. Posledním plukem Rakouska-Uherska, který byl umístěn a ubytován již v nových kasárnách, byl savojský pluk prince Evžena Savojského. Označeni byli číslem 13. Tento pluk byl založen roku 1682. Stejnokroj se lišil od 14. dragounského pouze bílými knoflíky. V roce 1914 vytáhl pluk do první světové války. Třebaže byl nadále ve městě štáb a stálý počet dragounů, pomalu mizely tradiční stejnokroje a přilby z klatovských ulic, objevovali se totiž vojáci v polní šedi. Klatovy byly vedle Žatce jedinou rakouskou jezdeckou posádkou od Karlových Varů až po Jihlavu. Příslušníci pluků pocházeli většinou z Čech, proto existovalo mezi vojáky a obyvateli Klatov vcelku dobré soužití.

přehlídka dragounského pluku na náměstí
v Klatovech (1923)
zdroj [8 ]
 

 

Po převratu byl ze zbytků 14. dragounského pluku zformován československý jezdecký pluk 14, který byl v roce 1920 sloučen s československým dragounským plukem v Dobřanech (to vše pak vytvořilo 4. dragounský pluk Antonína Švehly). Pluk se účastnil bojů na Slovensku, též pohřbu generála Štefánika. Významnou událostí byla návštěva prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, který provedl přehlídku pluku roku 1923 u příležitosti svého zájezdu do Klatov.

Dne 14. března 1939 přišel z velitelství 2. pěší divize v Plzni rozkaz: „Očekávat bez odporu příchod říšsko-německé armády a nechat se odzbrojit!” Obsazení kasáren proběhlo v klidu. Koně dragounského pluku 4 AŠ byli převzaty říšsko-německou armádou dne 23. března.

Týdeník Šumavan se rozloučil s klatovskými dragouny takto:

Vysoké vyleštěné boty, červené kalhoty, zelený kabát, malá vykrojená čapka, žluté výložky, ztepilá postava, smělý pohled, na rtech píseň, nadšení v očích. Milovaní bratři, jeďte sbohem, naše požehnání vás provází, vezměte tyto růže červené a bílé, ozdobte hřívy svým koníčkům a chraňte je. A zpět přivezte růže na svých prsou, tam, kde bije vaše srdce a tepe krev. Bude nám smutno bez vás, vy malovaní dragouni. Kde jsou vaše večerky, které se nesly večerem, odrážely se od Výhořice, prochvívaly vzduch a zapadaly do srdcí mladých i starých. Kde jsou vaše písně vysílané amplionem za tichých večerů: “Ty naše písničky jsou jako perličky na šňůru navlečené, až se nám ty písně ztratí, potom už nechceme žít. Budeme zas rekové, Když nad Prahou se večer sklání, pozdravujte nastokrát.” Buďte sbohem, vy malovaní dragouni, chtěli bychom každému z vás stisknout ruku, teple pohladit a podívat se do očí; Jděte klidně životem, každý vyorejte svou brázdu a vědomí vykonané práce nechť naplní vaši hrud' vnitřním uspokojením. Vy blaničtí rytíři! Klatovy nikdy nezapomenou na své dragouny a zachovají je ve své paměti.

Vlasta Burian - poručík
klatovských dragounů
zdroj [9]
 

Víte, že…

…mezi klatovské dragouny patřil i král českých komiků Vlasta Burian?

Je všeobecně známo, že Burian měl rád uniformy a tak si v době své slávy „koupil” vojenskou hodnost právě u klatovských dragounů. Když 1. května 1938 byla vyhlášena velitelská pohotovost, byl Vlasta Burian mimořádně povýšen na poručíka jezdectva v záloze. Nahlásit veliteli pluku své povýšení přijel do Klatov i se svým divadlem a orchestrem.

zdroj [2] a [3]

Dragouni ve filmu

film z roku 1937:
Klatovští dragouni
zdroj [10]
 

V roce 1937 natočil režisér Karel Špelina podle scénáře Jana Kaplana a knižní předlohy Marie Blažkové veselohru, která nese název Klatovští dragouni. Nepříliš kvalitní námět Marie Blažkové s názvem Rozvod na zkoušku byl obratně přefabulován do podoby konverzační komedie, v jejímž středu stojí luxusní vila novomanželů a vojenské manévry místních příslušníků československé armády. Pohlední důstojníci zažehnou plamen lásky a žárlivosti, který ještě rozvíří nečekaný příjezd rozšafné tetičky se strýcem. Herecké obsazení nabízí sestavu populárních tváří, především dámské publikum bylo nadšeno uniformami Raoula Schránila a Járy Pospíšila. Pánové se naopak nechali unášet krásou a půvabem Trudy Grosslichtové a Zity Kabátové, doplněné o skvostnou Zdenku Baldovou v roli záletné tetinky. Příjemný film, v němž se nenásilným způsobem spojuje vlastenecká euforie tehdejší doby a salonní humor. Ve filmu dále hrají: Bedřich Veverka, Theodor Pištěk, Eman Fiala, Jaroslav Marvan, Václav Trégl a další.

Dragouni v písni

Téma vojáků se v písních objevuje poměrně často. Nelze se tedy divit, že lze najít i píseň věnovanou klatovským dragounům (píseň je též známá i pod názvem: Můj milý je u dragounů). Slova i hudbu této pochodové písně složil Jiří Voldán. Refrén písně dnes již zlidověl, posuďte sami, kdo by ještě dnes neznal popěvěk:

Můj milý šel taky na vojnu, slouží v Klatovech u dragounů
když jede na koni, tak mu šavle zvoní
a já na něj nezapomenu.

Píseň Klatovští dragouni (hudba a slova: Jiří Voldán)
 

Zdroje:

Keš / Cache

Proč letterbox?

Staří dragouni by místo úkrytu určili jen těžko něčím tak moderním, jako jsou souřadnice GPS. Z úcty k tradici nabízíme postup, při kterém navigaci nemusíte vytahovat z kapsy.

Jak najít poklad?

Při pohledu na mapu č. 1 si jistě domyslíte, kde hledat všech 11 indicií. Doporučujeme s hledáním začít na úvodních souřadnicích v Mercandiniho sadech a pokračovat proti směru hodinových ručiček. Umístění zbylých indicií je pak vždy stejné jako u té úvodní. Až najdete všechny indicie a seřadíte je ve správném pořadí, získáte tím tajenku. Ta vám prozradí, kde se ukrývá poklad. Jedna indicie, čtyřčíselný kód, se jistě bude hodit u finále. Pro určení místa pokladu se vám bude hodit jakákoliv podrobnější mapa Klatov. Pokud nemáte elektronickou mapu, můžete si dopředu vytisknout třeba níže uvedenou mapu č. 2.

MAPA č. 1 - klatovský Vycházkový okruh	MAPA č. 2 - orientační plán města Klatovy

Během vycházky prakticky obejdete celé město. Trasa je dlouhá asi 12 kilometrů. Odměnou vám bude několik krásných vyhlídek a návštěva řady památek, u kterých už nějaká krabička založená je. Orientovat se v terénu můžete díky informačním tabulím a dále máte k dispozici žluté značení od KČT. Na trase samozřejmě najdete i lavičky pro odpočinek. Poslední část, která vede od Hůrky zpět k Mercandiniho sadům, není příliš atraktivní (spousta paneláků, nákupní a průmyslová zóna, zadní trakt kasáren…), a proto spíše doporučujeme mnohem atraktivnější průchod přes centrum města. Bezprostřední okolí finálního úkrytu je o jeho existenci a smyslu informováno, takže se nemusíte ostýchat.