Životní příběh Josefa Šnejdárka se začal psát 2. dubna roku 1875 v moravských Napajedlech u Zlína, v rodině místního mlynáře. Jeho matka, Marie Šnejdárková, však záhy na to zemřela ve věku pouhých dvaadvaceti let.
Malý, jedenapůlroční Josef byl dán na vychování ke své babičce do jižních Čech.
Dobrodružná povaha se u něj ostatně projevila již v chlapeckém věku. Když mu bylo třináct, usmyslel si, že se stane pašou - tureckým generálem. Utekl tedy z domova, vybaven trochou uspořených peněz a několika mapami ze školního atlasu, a vypravil se pěšky do Cařihradu, vydávaje se cestou za opuštěného sirotka. Po různých dobrodružstvích doputoval do Terstu, kam si pro něj přijel strýc.
Z klukovských snů vyrostl, z touhy stát se vojákem nikoli.
Jeho odvaha a riskování neznal mezí
Šnejdárek vůbec nekouří- to ví každý, ale tabatěrku má.
To vím zase já má v ní nějaké obrázky.Ale jistě ne cigarety.
Jednou si však zakouřil. Byl jsem při tom. Bylo to za bolševického vpádu na Slovensko.
V zákopech přední linie nějaký ,,šum´´-no jak bych to řekl...
VELKÝ NEDOSTATEK BOJECHTIVOSTI.
To se někdy stává, bůh ví jak taková panika vznikne.
"Najednou se přihnal Šnejdárek. Francouzskou flintu v ruce. Podíval se po nás, skrčencích - bolševici hodně stříleli. Potom řekl: Kdo mi dá cigaretu?
Dostal ji, vyhoupl se na zákop. Zapálil si a cigaretu vykouřil. V palbě.
Špačka zahodil, seskočil zpátky do zákopu...
Asi nás už potom nepoznal. Každý ležel za svou břízou a střílel, jak by byl placen od kusu. Potom byla steč.
Měli velikou práci aby nás zastavili.
Jo, Šnejdárek!"
Jsem rváč a voják a miluji boj.
Čtyři roky kadetky... Dobré
Šestnáct let Afriky...Krásné
Čtyři roky světová....Samozřejmé
Nejkrásnější: bránit v čele armády svou vlast.Se zbraní přivtělit republice, nač měla právo.
Jsem rváč a voják. Kdybych se znovu narodil: zase Legie
Jsem rváč a voják.Ale hluboce si vážím člověka, který umí zařídit, aby tuhle rostly brambory, nebo tamhle aby jezdil vlak.
Jo, Šnejdárek!"
Dvacátého prvního ledna 1919, po neúspěšném vyjednávání s polským generálem Latinikem, zahájil bojové akce a během deseti dnů donutil polské oddíly Těšínsko vyklidit.
Ačkoli byli Poláci pevně rozhodnuti klást odpor a plukovník Šnejdárek si počínal podle toho, celé jeho úsilí vycházelo z poznání, že pravým účelem války je přinést dokonalejší mír.
Nikdy nevedl válku proti civilnímu obyvatelstvu.
Nikdy nepřipustil jakékoli plenění a násilnosti, a v jednom případě dokonce propustil skupinu Poláků z vyšší společnosti (mezi nimi i generála Ledochowského), kteří cestovali z Vídně a byli internováni v Moravské Ostravě.
Přesto z něj polská válečná propaganda dělala hotové krvelačné monstrum
U Poláků přezdívku Waligura - Waligura je v polských pohádkách chlap, který žere děti. Nesl jsem ten titul klidně, protože jsem v tom směru měl naprosto čisté svědomí."
Jak už to bývá, nakonec zasáhli politici a rozhodli všechno jinak. Versailleská konference brzy poté značnou část sporného území Polsku vrátila. Generál Niessel, vyslanec mezispojenecké komise s úkolem řešit na místě těšínskou záležitost, si vynutil ústup čs. vojsk na linii, již vlastnoručně zakreslil do mapy. Aniž by se přitom ohlížel na fakt, že čára přetíná několik vesnic a dokonce dělí bohumínské nádraží na dvě části.
Národu který si neváží hrdinů,
hrozí, že nebude mít žádné,
až je bude skutečně potřebovat.
Event bude mít dvě části.
Od 17:00 do 17:30 se sejdeme na výchozích souřadnicích u pomníku.
Kdo chce může sebou vzít kámen do MOHYLY.
GENERÁLA JOSEFA ŠNEJDÁRKA
Druhá část bude v klubu WINDHOLZ
cca od 18:00 do 19:00 a možná déle
viz FOTO + waypoint
Tam proběhne beseda s panem Petrem Majerem
Kronikářem obce Bystřice který sepsal knihu
Šnejdárek opět na Těšínsku.
Kniha bude pro zájemce k zakoupení.
Není žádnou podmínkou splnit výšlap k pomníku a jít potom na besedu.