Dovolím si Vás pozvat na návštěvu Vojenského technického muzea Lešany, kde se nachází - kromě známého Růžového tanku - i další vozidla, mj. to, na kterém dříve dlouhých 5 let pracoval wendabr jako technik. Na procházku celým objektem si rezervujte alespoň 3 hodiny, vstup je zdarma.

Pasivní systém TAMARA

Brzy po skončení druhé světové války a bipolárnímu rozdělení světa na Východ a Západ, vznikla na obou stranách železné opony potřeba znát více o svém možném protivníkovi a to všechno - pokud možno - bez narušení mezinárodních hranic státu.

Již z válečné doby byl znám princip radaru, označovaném v souvislosti se zde zmiňovanou technikou, jako aktivní radiolokace. Ta je založena na principu vysílání energie, jejího odražení od cíle a zpětného přijmutí. Pasivní systémy jsou založeny na tom, že přijímají buď energii, vysílanou přímo cílem (RL na palubách letadel, navigační systémy, systémy vlastní/cizí apod). nebo energii, vysílanou jiným zdrojem záření, odraženou od cíle a přijímanou "naším" prostředkem. Jedny z nejlepších zdrojů signálu pro pasivní pátrače jsou paradoxně například rušiče aktivních radiolokátorů.

Československo patřilo ve výrobě pasivních systému vždy ke světové špičce. Od 50. do 90. let vznikly minimálně 4 generace - KOPÁC, RAMONA, TAMARA, VERA. Princip byl podobný, jejich možnosti u další generace byly vždy o něco vetší.

TAMARA byl prostředek, určený k radiotechnickému průzkumu vzdušných i pozemních cílů. Pasivní sledovací systém Tamara sestává ze tří přijímacích stanic na podvozcích T-815 8x8 a pěti řídících a vyhodnocovacích vozidel s kontejnery VOSK na podvozcích T-815 6x6.

Celkem bylo vyrobeno 23 pátračů, z nichž 21 bylo v rozmezí let 1987 až 1991 dodáno uživatelům. Dva z vyrobených pátračů nebyly nikdy prodány.

Principem činnosti Tamary je časoměrná hyperbolická metoda. Ta spočívá ve změření časového zpoždění signálu dvěma bočními stanovišti. Přijaté signály se pak přenáší na střední pracoviště, kde se potom měří zpoždění signálu z bočních stanovišť oproti signálu zachyceném na středním stanovišti.

Jeden impuls je tedy od cíle přijat na třech přijímacích stanovištích a z časových rozdílů, které vznikají tím, že signál přichází třemi různými cestami podle dané geometrické konfigurace lze určit konkrétní souřadnice cíle.

V bývalém Československu byly používány 4 komplety TAMARY, v SSSR 15 kusů, v Ománu 1 kus (pátrač mel údajně skončit v USA), NDR / SRN - 1 kus. (Jeden pátrač Tamara byl zaveden i do výzbroje bývalé východoněmecké NVA. Po sjednocení Německa převzal systém Bundeswehr a začal na něm dělat - stejně jako na veškeré technice NVA - vlastní zkoušky s cílem zjistit, zda by se bývalé vybavení komunistické NVA dalo zavést i do jeho výzbroje).

Protože dosah na letecké cíle byl 450 kilometru a více (v závislosti na výšce letu a velikosti letounu), byly v Československu armádní komplety umístěny především na pohraničních stanovištích radiového a radiotechnického průzkumu podél bývalé železné opony, z nichž většina je již vojáky opuštěna. (Cerchov,Velký Zvon, Havran, Dylen a jiné).

Ve vlastním muzeu v Lešanech naleznete pouze 1 vozidlo - T815 (8x8) s anténním nosičem. Žlutá vojenská poznávací značka napovídá, že se jednalo o tabulkovou techniku 78. praporu zvláštního určení z Klencí po Cerchovem, patřícícho pod brigádu (dříve pluk) ZU v posádce na zámku Zbiroh.

Tamary byly v Armádě České republiky nahrazeny systémem Vera.

Nyní k upřesnění GPS souřadnic. Nejdříve zjistěte správný název soupravy TAMARA. Byl obvykle uváděn ve tvaru ABCD-EF. (Naleznete ho na internetu - první část tvoří písmena, druhá část jsou číslice). Aby nedošlo k mýlce, mám na mysli označení původní verze Tamary, nikoli modernizované