Skritkovo tajemstvi
Utikal jsem co mi nozky stacily. Utikal jsem, ale nevedel pred cim. Jen jsem citil, ze me nekdo pronasleduje a ze ten nekdo nechutne pachne. Sebral jsem veskerou odvahu, kterou jsem mel a poohledl se za sebe. Mraz mi prejel po mem spocenem tele, byl to kanec. Obrovsky... Myslel jsem, ze je semnou amen. Ba ne, predemnou se tycil obrovsky.... opravdu obrovsky, mohutny strom. Zahledl jsem malou skulinku, kterou jsem se prodral dovnitr. Byl jsem v bezpeci... Kanec sice jeste nejakou dobu ocuchaval okoli a me tim znervoznoval, ale hlavni bylo, ze jsem byl v ukrytu a me pohltila vlna radasti.
Dny utikaly a ja se cim dal tim vice zacal seznamovat s mym zachrancem, stromem. Nazval jsem ho Fouskem... Kazde rano jsem naslouchaval jak si vesele popraskuje a sumi do poryvu vetru, Bylo to nadherne, takovou melodii uslysi malo kdo, pomyslel jsem si.
Jednoho dne, kdy jsem si vesel zaclonky do meho pribytku 1+1, proste od korene ke koreni, hlina podemnou, hlina vedle me a dokonce i nademnou ... proboha jak se tam jen dostala? ... Zacal jsem premyslet o renovaci onoho pribytku. Pozadal jsem kamarada krtka, ktery je prosluly tim, ze Vam na zakazku ... a podotykam, ze za slusnou cenu ... vykope a uplaca tak naramne a prekrasne chodbicky, ze Vam budou jen oci prechazet..... Byla to drina, opravdu drina... myslel jsem, ze vypustim dusi. A to podotykam, ze jsem opravdovy pracant a ne linej skritek, ktery se jen vali a pocita sve zlatacky, ktere si usetril... Ikdyz, abych pravdu priznal, kez bych slysel onen cinkot v mych diravych kapsickach. Posledni zlatacky jsem utratil za pekne provedene chodbicky. Byla to nadhera... Nyni jsem nemel pribytek od korene ke koreni, nyni to byl palac. Opravdu palac. Mohl jsem chodit klidne i cele hodiny a svuj bytecek jsem cely neprolezl. Nadhera, pomyslel jsem si.
Jednou takhle na zachode, kdyz me vyrusila veverka Terka, pri opravovani uvolneneho prkenka. se strhla v lese mela, rikala. Uz hned jak jsem otviral sve polo rozpadle dvere ven.... asi se ze me stava lenoch, no spise asi jen nestiham ... slysim piskani a kvileni. Jezek... Zase ten jezek... Zacla mi pulzoval zilka na cele a vesele si tancovala do rytmu mych nervu. Koulel se ze svahu dolu a PLESK, PLESK .... koulel se a pritom mi pustosil zahradku, kde jsem mel nasazenou mrkvicku, zeli a... no proste, tam nemel vubec co delat! Zastavil se a podival se na me. Proboha! Strnul jsem. Kdesi vzadu, myslim ze na zadech, jsem ucitil neco, neco mokreho, to neco putovalo a putovalo nekonecne dlouho. Rikal jsem si, ze se mi snad na zadech utvoril nejaky hodne mokry potok. Konecne jsem se vratil do reality a moudre jsem usoudil, ze je to kapka potu, ktera mi vesele klouze po zadech. Zatrasl jsem hlavou a znova pohledl do jezkovych oci. Byly rude. Jezek rychle oddychoval a uprene na me koukal. Zadival jsem se poradne do rude plajicich oci, videl jsem stroje, velke stroje, ktere jakoby pustosily nas domov. Ma zahradka, ma kulna muj sad! Nic jsem nevidel, jedine co vidim je spousta, ale opravdu spousta skritku... moment. Skritku? Ti podivini, jsou vetsi nez skritci. To je nejaky vtip? A ti velci skritci neco tahaji, neco velkeho a s pomoci stroju neco stavi. Neco opravdu velikeho. V tu ranu jezek neco pisknul, vykulil oci a s tupy uderem padl k zemi. Koukal jsem zdesene na neho. Az ted jsem si uvedomil, kolik zviratek pozorovalo jezkovo trapeni... vlastne, trapeni nas vsech?... Stal jsem dal a dal a koukal jsem kolem. V ocich jezka melo vse zmiset. Citil jsem, jak me neci ruka tahla zpet do meho obydli zvanem Fousek.
Rano me probudilo buraceni a houpani se lustru na strope. Co se proboha deje rekl jsem si. Slunecni zare me jiz oslnovala v predsini. Smrduty puch me stipal v nose a ja neodolal skvele myslence se v nem poskrabat.Vybehl jsem ven a .... kulna pryc, sad pryc ... ohlednu za sebe a .... obrovske stroje. Rvou posvatnou hlinu ze zeme, jako nic. Velci skritkove neco hlasite mumlaji, ale jsem tak daleko, ze je neslysim. Dostal jsem opravdu odvazny napad.... co takhle si poslechnout o cem se bavi. Pripadal jsem si nejak spomalene, jak jsem si kracel smerem k osobam. Nevnimal jsem, ze mi nekdo, lepe receno neco likviduje me dlouho strezene obydli. Jiz jsem byl kousek od velkych skritku.... todle asi opravdu neni dobre slovo, rikejme tomu obri! Jejich chuze byla nemotorna a pro me smesna. Vsiml jsem si, ze obri ridi ony stroje. Pojala me touha prozkoumat nejaky stroj. Jenomze.... CHRAMST... neco me ukrutne kouslo. Kouknu za sebe. Pes. Velky cerny pes. Vesele se na me usmal a odbehl. Me rany krvacely. Nemohl jsem se hnout. Zacla mi byt zima a me pojala hruza a strach. Ocka mi pomalicku zacly klouzat dolu a dolu az .... jsem vydechl naposled. Jen se mi jeste v hlave mihlo... kez by me mel kdo odnest do meho... Fouska!
____________________________________________________________________________________________________
Najdete skritkovo obydli, cim vice lidi skritkovo obydli najde, tim je vetsi pravdepodobnost, ze duch stritka najde sveho odpocinku! Touto kesi sledujeme to, jak clovek dokaze zdevastovat krasnou prirodu.