Řeka Oslava opouští Velké Meziříčí kousek pod Kablovkou a teče Nesměřským údolím. V těchto místech se v dávných časech odehrál už téměř klasický souboj o krásnou dívku, po němž zůstali dva mrtví mladíci a na místech jejich skonu následně dva křížové kameny.
Poslechněme si tedy, jak se to celé odehrálo:
Před Nesměří jsou nepatrné zbytky hrádku, který kdysi patřil zemanu Záhorskému. Ten byl už dlouhou dobu vdovcem a o jeho sličnou dceru Elišku se starala služebná Baruška. Hned v sousedství, kousek za Nesměří, měl svůj zemanský statek pan Osovský. Jeho syn Bořek hleděl často se zalíbením na Elišku, ale neodvážil se ji ani oslovit. Bál se hlavně proto, že oba rody žily v sousedském nepřátelství. Záhorští však měli ještě jednoho souseda. Na protějším kopci měl sídlo pan z Buče a kolem se proháněl jeho bujný syn Břeněk.
Jednou se sedmnáctiletá Eliška projížděla na vraníku Nesměřským údolím, vesele si prozpěvovala a těšila se ze svého mládí v předtuše něčeho báječného, co mělo přijít. V takovém rozpoložení potkala Bořka, který si konečně dodal odvahu a dívku oslovil. Té se mladík okamžitě zalíbil. Ze schůzek se zrodila velká láska, kterou však oba před rodiči tajili.
Léto bylo vystřídáno krutou zimou a o masopustu se konal na meziříčském hradě maškarní ples. Mezi pozvanou šlechtou nechyběly ani rody Záhorských, Osovských a Budečských. Eliška se s Bořkem domluvila na druhu masek a oba spolu protančili celý večer. Jednou však byl přece jen rychlejší Břeněk z Budče, požádal Elišku o tanec a hned po něm jí začal vyznávat lásku.
„Jdete pozdě, mladý pane. Mé srdce je už zadané. Patří Bořkovi z Osového,“ špitla uzarděná dívka.
Břenek zůstal jako opařený a zmohl se pouze na výhružky, že svého soka ztrestá. Elišku už nic na plese netěšilo, vybídla otce k předčasnému odjezdu a doma vážně ochuravěla. Stará Baruška ji pečlivě ošetřoval a jednoho dne naznačila jejímu otci, kde je příčina nemoci. Ten pak spustil rozhorleně na svou dceru: „Dítě nezdárné! Co ti to vlezlo do hlavy. Copak nevíš, že žijeme s Osovskými ve hněvu?“
„ A není na čase se zase usmířit?“ odvětila bezelstné Eliška. „Vždyť jsi mi vyprávěl, že sis musel moji maminku také vybojovat a vyvzdorovat. Ani já se Bořka nikdy nevzdám!“
Otec při pohledu na nešťastnou dceru přislíbil, že se o smíření pokusí. A protože k němu byla svolná i Bořkova matka, začaly se brzy chystat zásnuby. Jakmile se to však dostalo k pánům z Budče, vydal se rozzlobený Břeněk k Záhorským a domácího pána požádal i on o ruku jeho dcery. Host byl sice přijat vlídně, ale žádnou naději nedostal s poukazem, že tuto záležitost si musí rozhodnout Eliška sama. Rozlícený mladík se měl k odchodu a na cestě potkal Bořka. Pohrozil mu, že ho zabije, pokud od Elišky neodpustí.
Ten se však nedal odradit a brzy přijel s rodiči na námluvy k Záhorským. Sotva však usedli, rozpoutala se venku strašná bouře s lijavcem. Blesky se křižovaly na obloze a jeden z nich rozťal starou hrušeň na zahrádce. Baruška z toho usuzovala na nějaké blížící se neštěstí. A skutečně! Sotva bouře utichla, rozezvučela se trubka, která vyzývala Bořka na souboj, Zen nedbal na prosby své nevěsty, vyskočil na vraníka a vyrazil do boje, aby zúčtoval s nepříjemným sokem. Na stezce u řeky se rozpoutala divoká seč, Bořek byl zasažen několika přesně mířenými ranami a padl mrtev k zemi. Předtím však stačil Břeňka zranit tak vážně, že ani on souboj nepřežil.
Nešťastná Eliška se z této rány nevzpamatovala a do roka také zemřela. Na místech, kde oba soupeři padli, byly zasazeny kamenné desky s křížem na jejich památku. Jeden zůstal na svém místě, druhý byl při stavbě císařské silnice přemístěn na opačný břeh řeky a zakopán u zahrádky Zelníčkovy.
První kámen spočívá na pravém břehu Oslavy, hned naproti Kablovce, a byl kousek přesunut od břehu pod smuteční vrbu. Druhá deska se nacházela kousek od památného patníku císařské silnice a po kameni zůstala skutečně stopa v podezdívce oplocení domu č. 49 ve Velkém Meziříčí. Horní část kamene by se měla být uložena někde na Velkomeziříčském zámku.
Čerpáno z knihy Smirčí kameny na Vysočině, autor Hynek Jurman.
Ke keši:
Jedná se o velice lehkou mysterku. Na úvodních souřadnicích keš nehledejte, je zde pouze památka v podezdívce oplocení domu, po prvním ze dvou kamenů.
Šťastný lov! 
