Domeček berušky Glorie - pohádka
V dobách, kdy slunce roznášelo své hřejivé paprsky ve dne v noci a měsíc se jen tak loudal kolem země a sytil se ze slunečních paprsků, aby později, až si slunce půjde na chvilku odpočinout, vzal jeho práci za něj a svítil nám na temnotou zalitou zem…
...v dobách kdy zemi pokrývala nádherná šťavnatá zeleně zelená tráva, která byla sálajícím třpytivým sluncem prohřátá tak, že bylo jen otázkou vteřin, kdy se zrodí nějaký život…
...v dobách kdy zemí protékalo plno stříbrných, zurčících, přes hranaté ostré kameny se valících čistých vod, říček a řek…
...v dobách kdy zem dostávala první díl životadárného tepla, světla, vody a vzduchu se na maličkém lístku čtyřlístku zrodila malá, něžná, štěstí přinášející Beruška Glorie…
Jen co začala se obdivovat té kráse kolem a nemohla se vynadívat, začala přemýšlet, ve které části toho nádherného světa si vytvoří svůj domeček.
Vyzkoušela křidélka, prolétla se nad krajinou a objevila nádhernou kopretinu. Přistála na ní a tuze se jí tu líbilo. Pobývala zde spoustu let a žila si v poklidu a míru.
Jednou z jara se však zpoza keřů růží přihnala veliká, daleko víc tečkovaná jiná beruna se zuřivým výrazem na tlamičce.
“Co tu pohledáváš?”, obořila se na Berdu. Glorie mírumilovně povídá “Hledám si domeček a na této květině se mi moc líbí”.
To ale berunu rozlítilo. “To je moje květina, jako všechny ostatní! Nepatří Ti tu ani lísteček!”
Glorie posmutněla, ale nechtěla to jen tak vzdát.
“Kdo řekl, že tu není místa i pro ostatní? Proč nemůžeme žít jako sousedi a mít se rádi a pomáhat si a mít z toho radost?”
Beruna na Glorii nevěřícně koukala, co si to vůbec dovoluje. Byla to zlá a zákeřná a sobecká Beruna východní, která byla ukrutnou bojovnicí a chtěla mít vše jen podle sebe a pro sebe.
Neváhala a chtěla použít svou sílu a zuby a vrhla se na naší malou statečnou, leč bezbrannou Berušku Glorii, aby ji vyhnala nebo hůř rovnou sežrala.
Ta ale byla naštěstí pohotová, rozkmitala svá pružná křidélka a letěla odtud co jí jen síly stačily.
V duchu jí kolovala myšlenka - moudřejší ustoupí a zlo když nebude mít potravu, samo vymře…
Jak tak letěla a letěla, už jí docházely síly a pomalu už nedokázala kormidlovat a najednou jí došly síly a ona padala a padala…
Naštěstí tu však stál nádherný strom, který se nazýval BOROVICE a ten jí svými měkkými jehličnatými dlaněmi zachytil a kutálel si milou berušku něžně až ke svým kořenům, kde ji položil do trávy a něžně jí šeptal:
“Berunko milá, Glorie roztomilá, u mě můžeš žít v klidu a míru, já Tě ochráním, budeš tu mít jistotu a zázemí a nemusíš se ničeho bát. Je tu už spousta dalších zvířátek, se kterými si určitě porozumíš a budete přátelé a třeba si tu jednou najdeš i svého milého ženicha.” Berunce se rozzářila kukadla, milé borovici velmi poděkovala a celý život ji pak ctila. Glorie ale přemýšlela, že na zemi,u kořenů nebude moci pomoci hlídat, aby se do toho útulného a mírumilovného domečku nedostal nějaký zloduch, nedej bůh beruna východní. Proto požádala moudrou borovici, zda by mohla bydlet trochu výš ve větvích a ne přímo na zemi, a strážit společně s ní a být opatrovatelkou ostatních zvířátek.
Když se narodili lidé, spojila se s jedním hodným pánem, který chtěl Berušky jako Glorie - tedy se sedmi tečkami - ochraňovat a pomáhat jim a ten pán sbíral informace o tom, kde ta zlá beruna poletuje a díky tomu mohl o naše milé hodné Slunéčka sedmitečné pečovat.
Kdo budete chtít také pomoci s tím, že nahlásíte, když zlou berunu uvidíte, obraťte se právě pana docenta Nedvěda – nedved@prf.jcu.cz
Ať žijí Berušky sedmitečné a statečná a hodná Glorie na věky věkůf. :-)
Kdo se s naší Glorií chcete seznámit, pozdravit, dát jí nějaký dáreček do domečku, nejlépe hezké dřívko nebo obrázek třeba právě s další beruškou, s radostí vás přivítá na tomto kouzelném místě:
N 50° 06.384
E 014° 36.754
Není potřeba nikam lézt vzhůru... Prosím o šetrné zacházení, aby nám příroda i s beruškou dlouho vydržely. Zároveň prosím o vracení na správné místo. Děkuji a přeji všem kačerům veselý odlov a sluníčkové dny.
..................................................................................
Slunéčko sedmitečné neboli beruška
Slunéčko sedmitečné neboli berušku zná snad každý z nás. Málo kdo však ví odkud beruška pochází, čím se přesně živí, jak se rozmnožuje a také jaké jsou zajímavosti ze světa berušek.
Latinský název slunéčka sedmitečného: Coccinella septempunctata
Původ: Evropa, Asie
Velikost slunéčka: Slunéčko sedmitečné je velké 6-8 milimetrů.
Beruška je známa především svými červenými krovkami, na kterých je sedm černých teček. Hlavu má černou s bílými skvrnami. Larva je šedočerná s červenožlutými bradavkami. Stejně jako dospělý brouk je i larva dravá.
Způsob života a potrava
Asi nejoblíbenější kořistí tohoto brouka jsou larvy mšic. Právě díky tomu je beruška všude vítána. Žijí většinou samostatně, jen na zimu se shlukují do malých skupinek a skrývají se většinou pod kameny.
Rozmnožování
Na jaře samičky kladou vajíčka na spodní stranu listů rostlin nebo do různých štěrbin. Po týdnu se z nich líhnou pestré pohyblivé larvy. Délka dalšího vývinu závisí na teplotě. V průměru je to 30 dní.
Zajímavosti ze světa berušek
- Podle výzkumu v zajetí sežere jediná larva slunéčka sedmitečného během svého vývoje 90 dospělých mšic a 3000 jejich nymf.
- Stejný druh slunéčka může vypadat i dost rozdílně. Slunéčko dvojtečné například může mít teček až šest nebo může být černé s červenými skvrnami.
- Ne všechna slunéčka jsou tečkovaná. Některé druhy slunéček jsou proužkované nebo jednobarevné.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Slun%C3%A9%C4%8Dko_sedmite%C4%8Dn%C3%A
................................................................................
Invazní slunéčko - Harmonia axyridis
Odkud se harmonia vzala
Zejména během slunečných podzimních dnů se lidé v České republice (viz mapka) mohou zblízka seznámit s druhem slunéčka, které se k nám rozšířilo ze západní Evropy teprve v roce 2006. Jeho původní domov je sice ve východní Asii, ale nyní je to běžný druh ve Spojených státech, v západní a střední Evropě a na několika místech Jižní Ameriky a Afriky. Slunéčko Harmonia axyridis se pro své nadprůměrné schopnosti likvidovat mšice a jiné škůdce a díky vysoké plodnosti (2000 vajíček za život) stalo oblíbeným přirozeným nepřítelem škůdců.
Slunéčko východní se vysazovalo na polích a v sadech v mnoha zemích. Zpočátku se drželo v místě vysazení. Po úspěšné aklimatizaci se však lavinovitě rozšířilo po celých kontinentálních Spojených Státech a v jižních oblastech Kanady, rychlostí i stovky kilometrů za rok. V Británii ji nikdo záměrně nevysazoval; dostala se tam asi s dopravou přes kanál La Manche v roce 2004. Během tří let se rozšířila téměř po celé Anglii a vstoupila do Walesu. V západní Evropě byla harmonie záměrně vysazována do skleníků a sadů již od začátku osmdesátých let, ale lavinovitě se šíří také až posledních několik let. V České republice se poprvé objevila v roce 2006. Dobře přezimuje a na jaře se začne znovu množit. Do poloviny listopadu 2008 byla hlášena již ze všech krajů České republiky kromě Vysočiny a Zlínského. Její mohutná invazi na východ pokračovala dále, nyní postupuje Slovenskem a Maďarskem.
Kde se s ní setkáme
Harmonia axyridis se živí mnoha druhy mšic, mer a jiného drobného hmyzu na rostlinách. Není vybíravá – sežere i motýlí vajíčka a jiný hmyz, chutná jí i pyl a sladké šťávy. Ačkoli mnoho mšic nacházíme na jaře a v létě na bylinách, harmonie se raději drží na stromech. Na jaře ji snadno nalezneme ve městech na okrasných keřích živých plotů. Během léta se nejvíce množí na lípách, jak v parcích ve městech, tak ve volné přírodě. Asi nejvydatnějším zdrojem jsou komerční ovocné, zejména hrušňové sady.
Kromě dospělých slunéček můžeme ještě i v říjnu na stromech nalézt larvy, hledající poslední zbylé mšice. Zároveň však již mnoho dospělých brouků v říjnu odlétá hledat vhodné zimoviště. Ve své původní domovině harmonie vyhledává skály se štěrbinami nebo velké stromy s puklinami v kůře. Nalétává tedy instinktivně na vysoké světlé předměty, a těmi jsou v našich podmínkách nejčastěji lidská obydlí. Toto chování hlásí dobrovolní mapovatelé z mnoha měst, vesnic i samot. Lákají je zvláště domy se světlou – žlutou nebo okrovou omítkou. Na kopcích přistávají na sloupy elektrického vedení či jiné vysoké předměty. Je velmi pravděpodobné, že ji na podzim za oknem nebo přímo v bytě naleznou i čtenáři tohoto webu.
Jak ji poznáme
Harmonie není jediným slunéčkem, které potkáte v parku na stromech nebo za oknem. Do budov se na zimu schovávají i některé naše původní druhy slunéček, nejčastěji slunéčko dvoutečné nebo druh Oenopia conglobata. Ty poznáme od harmonie již podle velikosti. Zatímco harmonie je dlouhá 6–9 mm, tedy podobná nebo i větší než běžné slunéčko sedmitečné, mohutná a klenutá, oba výše zmíněné druhy většinou nepřesáhnou půl centimetru. Oenopia je zbarvena růžově nebo okrově s množstvím hranatých černých teček.
Slunéčko dvoutečné je obvykle červené se dvěma černými tečkami (po jedné na každé krovce), ale někdy černé, se čtyřmi nebo šesti červenými skvrnami! Harmonie je ve zbarvení ještě proměnlivější. Nejčastěji je světle červená s devatenácti černými tečkami. Tečky se mohou vzájemně dotýkat, pokud se daný jedinec vylíhl při nízké teplotě, anebo mizet, pokud se nositel vylíhl v teplotě vysoké. Pak mohou být krovky až čistě červenooranžové. Nikdy se ale nevytvoří forma nápadně podobná našemu slunéčku sedmitečnému. Z našich velkých druhů je harmonii podobné slunéčko velké, zvané též řetězník očkovaný kvůli tomu, že má každou černou tečku obroubenou světlým kroužkem. Asi 15 % jedinců harmonie je černých, se dvěma nebo čtyřmi červenými skvrnami. Vzácná je černá forma se dvanácti červenými skvrnami. Pohlaví lze od sebe odlišit podle zbarvení horního pysku (samice ho má černý, samec bílý). Také larvu lze docela bezpečně poznat, neboť je černá s nápadnými oranžovými pruhy trnů po stranách.
Jak je užitečná
Jak již bylo napsáno, harmonie pomáhá proti škůdcům v zemědělství, tak aby se nemusely často používat jedovaté insekticidy třeba na ovoce. Podobně hubí škůdce i naše původní druhy slunéček, jenže harmonie je žravější a plodnější. Kromě toho se rozmnožuje dlouho do podzimu. Ještě začátkem října, je-li dost potravy a alespoň odpoledne teplé počasí, klade vajíčka, zatímco naše původní druhy už se dávno chystají k zimnímu spánku.
Ve velkých sadech u Netolic, stejně jako na Slánsku, u Přelouče, na Znojemsku a dál na Moravě se celoročně množí škodlivé mery. V tolerovatelném množství je udrží jedině dravý hmyz, pokud není vyhuben jedovatými postřiky. Užitečnost harmonie spočívá pak zejména v její aktivitě dlouho do podzimu, takže vyhubí mery v době, kdy se samy už tak rychle nemnoží a kdy jiná slunéčka už spí v zimovištích. Hubení mšic na okrasných keřích a lípách v parcích je ovšem také užitečná činnost, neboť jinak by tyto rostliny byly nepěkně upatlané sladkou medovicí, kterou mšice vylučují.
Ale také škodí
Přese všechnu krásu a užitečnost je harmonie mezi entomology vnímána spíše negativně, jako nevítaný vetřelec. Může za to zejména její velká žravost a nevybíravost. Kromě škodlivého hmyzu totiž ráda spořádá i vajíčka a larvy jiných slunéček a užitečných zlatooček. Setkají-li se dvě stejně velké larvy slunéček, obvykle zvítězí harmonie a sežere larvu jiného slunéčka. V Americe je místy nejhojnějším druhem, potlačujíc původní druhy. Tak dochází k poklesu biodiverzity. V laboratorních pokusech jsme zjistili, že jedině larvy zlatoočky nad larvami harmonie vítězí.
Harmonii neradi vidí vinaři. Ona se totiž, pokud není dostatek mšic, krmí i sladkou šťávou z bobulí révy. Zůstane pak zalezlá v hroznech a je vylisována do moštu. Výsledné víno není pak tak chutné. Všechna slunéčka jsou totiž proti svým nepřátelům (jako třeba ptákům, ale nikoli proti jiným slunéčkům) chráněna obsahem hořkých alkaloidů a páchnoucích metoxypyrazínů.
Do třetice je harmonie nepříjemná všem lidem, kteří bydlí v cestě jejího hledání zimoviště. Potkat jedno hezké slunéčko na balkóně je prima. Mít v pokoji padesát slunéček, která se všude pletou a při neopatrném dotyku vypouštějí žlutou kapku jedovaté tekutiny, je dost nepříjemný zážitek.
Co s nimi
Pokud potkáte harmonii v parku nebo na zahrádce, budete rádi a necháte ji běžet. Pokud vám ale nalétly do bytu, budete se jich chtít asi zbavit. Slunéčka na podzim nějakou dobu aktivně lezou po světlých osluněných zdech domů, naleznou škvíru okna, vejdou na návštěvu, ale pak se schovají do nějakého kouta. Jenže slunéčka přezimující v bytě při pokojové teplotě vyčerpají zimní zásoby tuku už kolem Vánoc.
Pak vylezou z úkrytu, hledají něco k jídlu nebo alespoň k pití, pletou se do jídla lidem, nebo vás dokonce kousnou. Protože nic pořádného k jídlu v bytě nenajdou, brzy uhynou. Proto je dobré slunéčka (všech druhů) z bytu odstranit. Je možné je nabrat na noviny, smést smetáčkem, případně opatrně vysát vysavačem do čistého sáčku. Za chladného počasí je pak můžete vysypat v parku. Tam zimu přežijí lépe než v teplém bytě. Slunéčka vyhozená z bytu ještě za teplého počasí se zase vrátí.
Abychom dobře poznali průběh a následky šíření harmonie v České republice, potřebujeme získat dostatek hlášení o jejím výskytu od kteréhokoli pozorovatele. Nejhodnotnější budou hlášení, která budou zmiňovat počet jedinců harmonie jednotlivých barevných forem a zároveň počet našich původních slunéček, abychom po čase viděli, zda harmonie naše původní druhy z přírody vytlačuje nebo se s nimi sžila. Kdo si není jistý určením, může slunéčka poslat v krabičce na Přírodovědeckou fakultu Jihočeské univerzity, anebo poslat e-mailem jejich digitální fotografie.