Vznikl nejspíše až v 15. a 16. století, kdy se u nás nejvíce rybníků zakládalo. Avšak tolik je jisto, že již v 18. století na potoce Mastníku byly mlýny. Dle zápisů v zemských deskách směnil roku 1322 Jaroslav z Martinic s Mikulášem z Nazic (z Nazdic) dědictví své v Martinicích „12 lánů dědin (polí) s dědinami (vesnicemi) a mlejny.'' O rybnících se v listině té nemluví: patrně jich tehdy nebylo, ale mlýn tenkrát jistě již stál v místech, kde se nyní rozkládá rybník „Mastník". Tento mlýn v neznámé době shořel, místo něho postaven byl nový pod nynějším splavem, a když na začátku 18. století voda jej odnesla (byl nejspíše dřevěný), vystavěn byl třetí mlýn na nynějším místě. A mluví-li se ve smlouvě z r. 1322 o mlýnech, pak se jimi rozuměly buď dva v místech nynějšího rybníka (pod „Horou" a pod splavem) aneb sousední mlýn v „Pekle" a Bučovicích.
Velký Mastník
Při severozápadním břehu rybníka pne se mohutná hráz se starými, rozsochatými borovicemi, ty se malebně i s lesnatým pozadím ,,Hůrkami" zhlížejí v hladině vodní. Hráz je zakončena důkladným zděným mostem o dvou půlkruhových klenbách a splavem. Na mostě, jejž dal vystavěti hrabě z Vrtby, je kamenný znak Vrtbovský s letopočtem 1709 a s nápisem „Ferd. F. C. W." (= Ferdinandus Felix Comes (hrabě) Wrtby). Dle pověsti byl most vystavěn po veliké povodni, kdy mlýn tu stojící byl dravými vlnami odplaven. Vedle mostu stojí zděný sloup, v jehož výklenku je soška Madony s Kristem, držícím lidskou ruku. O této soše spředli si zdejší lidé dvě pověsti, jež jsou uvedeny na jiném místě. Od rybníka zatáčí se okresní silnice k Martinicům, odkud hrčí do Mastníku potok Martinický.
Hráz mezi Malým a Velkým Mastníkem
Vedle hráze je menší rybník — nádržka (ve výměře 82 a) parního mlýna Drábova. V rybníce u mlýnské trouby zasazen je z roku 1821 kamenný „cejch", aby mastnický „pan otec" věděl, kolik vody je na svůj mlýn oprávněn pustiti. Tento „cejch" má na hořejší ploše vrub, který jest ukazovatelem, pokud smí mlynář vody upotřebovati. Nádržce se říká „Malý Mastník", druhému rybníku „Velký Mastník". Hladina „Malého Mastníku" černá se od četných vysokých stromů, v noci se v něm kmitají jako bludičky elektrická světla z Drábova mlýna. Po pravé straně na východ zdvíhá se nad rybníkem příkrá stráň, z níž vyniká na povrch rulový podklad, který se pak táhne k Martinicům a odtud dále k Voticům, Na stráni zaujímá naši pozornost osamělá hruška, jako v národní písni „Stojí hruška v širém poli. Je to „Repetnova hruštička", u té se prý zjevuje pozdnímu chodci „bílá paní". K jihu mizí rybník mezi lesnatými svahy, „Čihatkami", prudce do vody spadajícími.
Malý Mastník
Údolí Mastníku skýtá v každé roční době jiný obraz. Za přísné vlády zimy ztuhne povrch rybníka i potoka a stráně bílé poházeny jsou temnými cáry lesíkův a olší. S vršků zafukuje kosti pronikající chlad. Za splavem bublá zhluboka pod lesem voda, na rybníce zaduní praskot ledu, přeletí krákající vrána a záse ticho, jen větřík občas k uchu zanese hukot mlýna. Po zamrzlém potoce mihne se živý drahokam ledňáček, usedne a číhá na sousto. Večer uléhá do údolí, a se strání tlačí se chladná mlha. V neděli sem zanese mládež trochu života: děti se klouzají po rybníce, skotačí, rejdí na sáňkách. Dětská radost!
Když vtrhne jaro do krajiny, valí se údolím spousty kalné vody, tehdy splav hučí jako mohutný vodopád. Ve výši táhnou divoké husy, přiletí i čáp, ale zmizí jako přízrak. Někdy zachechtá se tu racek a zakáchá divoká kachna, zdrží se nějaký čas a odletí. Také potápka, slípka a volavka jsou hosty zdejšího rybníka, k nim se někdy přidruží i sluka. Ve výši zakrouží orel říční a u břehů rejdí krysy pižmové (ondatry), v noci objevuje se též vzácná vydra.
V létě ozývá se z vody křik koupajících se dětí, ale koupání není tu velkou rozkoší, ježto je rybník zanesen bahnem. Z toho až na povrch vyrůstají spousty pryskyřníku vodního, v cípu pak ostřice, puškvorec, trsy přesliček a žabího vlasu. Co chvíli ukazují své akrobatické umění žáby, které večer „oblažují" okolí mlýna jednotvárným koncertem zpěvním.
Na podzim bývá „Mastník" obvyklou stanicí odpočinku tažného ptactva. Údolím valí se dým ohníčků s vůní pečených brambor a rozléhá se křik dětí. Podzim je dobou lovu, ten se smí konati dle smlouvy i mlynářem vždy až za 3 léta. Kdyby se lovil dříve, musí velkostatek votický, jemuž rybník patří, domluviti se s mastnickým mlynářem o náhradě za ušlé mletí. (Roku 1909 dostal mlynář Frant. Sebor náhrady 200 K za špatný stav hráze, kterou má velkostatek sám spravovati.) Voda vytéká z Mastníku 3 dni a noci, lov trvá jen půl dne. „Velký Mastník" nasazuje se asi 20 kopami, „Malý" 3 kopami kaprů. Vyloví se 20 až 26 metr. centů kaprů a trochu štik. Mimo tyto žijí v Mastníku jilci, okouni, bělice, pod splavem úhoři a candáti, někdy se tu uloví též pstruh.
Čerpáno z knihy Sedlčansko, Sedlecko a Voticko od Čeňka Habarta díl čtvrtý z roku 1941
Nedávno proběhla revitalizace Velkého i Malého Mastníku a hrází.
S finálovými souřadnicemi Vám pomůžou sněhuláci.
