Cesta ke Spravedlnosti Mystery Cache

Zvu vás na pomyslnou poslední cestu popraveného, která povede od budovy soudu kolem podzemního vězení až k místu, kde stávala šibenice. Celá vycházka vám zabere od 30 do 45 minut. Jedná se v podstatě o multinku. Pouze jedna nenáročná indicie je ukrytá v listingu.

Výkon spravedlnosti v Klatovech

Klatovský popravčí meč (uprostřed), palcát klatovského
rychtáře, okovy, umíráček.

Privilegium vykonávat útrpné právo Klatovy získaly již v roce 1381. Vyšetřování těžkých zločinů probíhalo v několika stupních:

1. seznámení s mučícími nástroji
2. vazba aneb šněrování
3. přiložení palečnic
4. švédská bota
5. tažení na žebříku
6. pálení

V Klatovech se zachovala mučírna v prvním patře Černé věže. Znovuobjevena byla až v r.1924 při přestavbě radnice. Některé nástroje skončily ve Vlastivědném muzeu. Vedle trestu věznění a udílení pokut bývalo užíváno potupné formy trestu pranýře, výprasku, zavírání do klece, nošení černého čepce u provinilých žen, vožení ve vozíčku hanby. Pranýř stával nedaleko brány švihovské. Byl to důkladný dřevěný kůl, s železnými kruhy a řetězy k připoutání provinilce. Měl kamennou podezdívku, aby byl odsouzený viditelný z dálky.

Popravy

Popravy bývaly velkou společenskou událostí, až lidovou zábavou. Popravený si obvykle oblékl své nejlepší šaty a dostal vydatně napít. (Nezřídka býval opilý i kat). Průvod vedl rychtář, účastnili se ho i biřici a městští pacholci. Odsouzený býval veden se spoutanýma rukama, někdy vezen na káře - zvlášť v případě, kdy nebyl schopen chůze. Na hrdle měl provaz se smyčkou na znamení svého trestu. Cestou ho provázel hlas zvonu - umíráčku. Na popravišti se rychtář ještě jednou zeptal odsouzeného na doznání. Pokud odsouzený vinu odvolal, byl znovu vyslán na mučidla. Setnout hlavu na jeden nápřah bylo věcí katovy cti. Pokud se to nepovedlo, hrozil katu výsměch davu a někdy i lynčování. Na šibenici pak končili těžší zločinci nižšího stavu. Bývala to nesmírná potupa - tělo zde viselo, často nahé, i několik let. Ještě těžším trestem bylo lámání v kole. Na hranici pak končívaly ženy za čarodějnictví a jiné těžké delikty. Kromě běžného trestu smrti se uplatňoval i zostřený trest smrti (štípání rozžhavenými kleštěmi, cejchování).

Místo v kroužku je 1. popraviště "Na Rozhrání",
II. vojenské mapování (1836-1852).

1. Popravy Na Rozhrání

Jedním ze tří míst, kde se v Klatovech popravovalo, je známé pod místním názvem Na Rozhrání. Zde se trestalo ohněm, mečem a lámáním kolem. (Od Plzně po levé ruce asi 100m u OMV přibližně ve dvoře motorestu Mazda. (Waypoint REF)

Místo v kroužku nad nápisem “GalgenB.” je šibeniční vrch,
III. vojenské mapování (1876-1880).

2. Popravy na Šibeničním vrchu

Na vrch vede dodnes ulice s výmluvným názvem “Ke spravedlnosti.” Šibenice, tzv. “spravedlnost”, bývala důkladná stavba s vysokou podezdívkou z níž vystupovaly trámy. Nikdo z řemeslníků ji nechtěl dobrovolně stavět. Počet trámů a sloupů upravovala královská privilegia. Na Willenbergově zobrazení z r.1602 jde o stavbu se čtyřmi pilíři. Poprav na šibenici nebývalo tolik, jak by se mohlo zdát. Za celé 18. stol. jich bylo zhruba sedm. Poslední poprava se zde uskutečnila 13.10.1842 na Janu Seligovi z Ronšperku pro loupežnou vraždu. Výnosem Josefa II. byla práva poprav královským městům odňata a popravy vykonával stát ve svých věznicích.

2.1 Předposlední poprava na šibeničním vrchu

Přidávám jeden autentický příběh o usvědčení mileneckého páru z úkladné vraždy. K usvědčení na základě "pitevního nálezu" dochází na poslední chvíli během pohřbu:

Archív rodiny Vitáků, poskytl: CvB-cz

2.2 Další osudy Šibeničního vrchu

V 2. polovině 19.stol. se začalo uvažovat co dále s šibeničním vrchem. Mons. Jan Wolf a členové klatovského Okrašlovacího spolku založili malý lesopark, který se nachází se v oblasti směrem od Lochů nahoru k bývalé šibenici. Dnes je poněkud zanedbaný a hůře přístupný. Dále zde byl založen již v úvodu zmiňovaný památník. Od 20. let 20.stol do současnosti zde probíhá nová vilová zástavba. Dnes stojí na místě památník, na kterém si můžeme přečíst tyto nápisy: Zpředu: Pohřebiště popravenců do r.1842 Zezadu: Pokoj vám 1926

Rytina Jana Willenberga, 1602, Klatovská šibenice.

2.3 Lochy pod Šibeničním vrchem

Pod šibeničním vrchem se dodnes nachází “lochy.” Jde o ve skále ražené podzemní stavby. Svého času sloužily jako vězení. Pověst praví, že z těchto míst vedla až do města podzemní chodba.

3. Krajský, dnes okresní soud

Původní klatovský soud sídlil vedle budovy radnice. V roce 1918 radnice i soud vyhořely a obě stavby prošly radikální přestavbou. Z praktických důvodů město přistoupilo ke stavbě nové budovy krajského soudu. Autorem návrhu je významný pražský architekt Bedřich Bendelmayer. Slavnostní otevření proběhlo 1.7.1928. Kromě budovy soudu byla v jednom areálu postavena i vazební věznice. Ta již v současné době svůj původní účel neplní, dříve se sem ale vešlo až 300 vězňů. Krajský soud a věznice skončily svoji činnost v roce 1948.

Umělecky a historicky je zvlášť významná socha Spravedlnosti od sochaře Josefa Maxe. Socha je z r.1849, je tedy starší než budova soudu. Josef Max se mj. podílel na tvorbě soch pro Karlův most (Sv. Josef s Ježíšem, Sv. Norbert, Václav a Zikmund, Sv. Jan Křitel).

3.1 Popravy v areálu soudu po r.1945

Zvláštní kapitolou je poválečné období, kdy v letech 1945-1947 byly Klatovy začleněny do soustavy mimořádných lidových soudů s právem vykonávat trest smrti. Popravovalo se provazem na malém soudním dvorečku, kde u popravčí zdi byla postavena šibenice. “Nejvýznamnější” trest smrti byl vykonán 30.4.1947, kdy byl pověšen 45letý velitel klatovského gestapa Heinrich Winkelhofer. Viz také keš Singerova vila, kde gestapo sídlilo. A jinak nedalekému místu, kde naopak popravovalo gestapo je věnována keš Spálený les.

3.2 Poslední rozsudek smrti

Poslední rozsudek smrti, který byl v Klatovech vynesen (nikoliv vykonán) se datuje k 6.10.1960, kdy byla odsouzená 24letá sušická vícenásobná vražedkyně novorozeňat Marie Fikáčková.

Cesta Ke spravedlnosti a ke krabičce