RODNY DUM FRANTISKA NEPILA/BIRTH HOUSE OF F. NEPIL Traditional Geocache

Z řady hýskovských rodáků, kteří se proslavili v různých oborech, je jistě nejznámější spisovatel a vypravěč František Nepil, který se zde narodil 10. února 1929 v rodině zedníka.

Nepil se proslavil zejména svými knihami a rozhlasovou tvorbou. Jeho tón byl laskavý a důvěrný, měl neotřelý humor a originálně pracoval s jazykem, měl vybroušenou vypravěčskou techniku. Specifickou pro něj byla zakotvenost v českém prostředí, postihoval psychologii českého člověka a apeloval na mravní hodnoty.

Věnoval se mezilidským vztahům, rodnému kraji, národu a vědomí příslušnosti k němu, přírodě a vztahu člověka k ní, venkovu a lidovosti. Nepil bývá označován za portrétistu drobných krás, všedních radostí a každodennosti.

František Nepil do období reálného socialismu vnášel zdánlivě obyčejná, ale hřejivá vyprávění o polních cestách, vesnické zabijačce nebo nespavosti. Jeho knihy mají co říci i dnes. Jsou zastavením s vypravěčem, hovořícím pomalým tempem, hlasem, který nikam nepospíchá, zní až konejšivě.

V sousedních Stradonicích na své chalupě prožil pěknou řádku svých „dobrých a ještě lepších jiter“ ve své chalupě. Zemřel v roce 1995. Ve Stradonicích je i pochován.

Dílo

• Kde jsi chodil, Satane? (1966) – soubor povídek
• Srpen s Bejbinkou (1966)
• Jak se dělá chalupa (1968)
• Střevíce z lýčí (1982)
• Dobré a ještě lepší jitro (1983) – knižní vydání jeho rozhlasových pořadů
• Apokryfy z éteru (1989)
• Kněžnin prsten (1990)
• Malý atlas mého srdce (1991)
• Dobrou a ještě lepší neděli (1992)
• Lipová alej
• Dobrá a ještě lepší jitra (1996) – vydané posmrtně
• Satan s prstenem (1996) – vydané posmrtně
• Dobrou a ještě lepší neděli (2008)

Pro děti

• Kola, strojky, nápady (1963)
• Pohádky z pekelce (1967)
• Lišky, dobrou noc (1971)
• Já Baryk (1977) – také zfilmované jako večerníček
• Polní žínka Evelýnka (1979)
• Naschválníčci (1981)
• Makový mužíček (1985) – také zfilmované jako večerníček
• Pět báječných strýčků (1987)
• Štuclinka a Zachumlánek (1994)

Kromě této tvorby je autorem řady scénářů a televizních pohádek.

Zdroj: internet

František Nepil pro mne zůstane navždy spojený s úžasným vyprávěním v rádiu, které jsem moc ráda poslouchala. Na jeho nezaměnitelný hlas a slovní projev se nedá zapomenout. Dodnes ho slyším v hlavě.

Keš je založena k výročí nedožitých 85. narozenin Františka Nepila a zavede vás k jeho rodnému domku v Hýskově  č.p. 183.

Keš se nachází v okolí železniční trati. Pro odlov však není nutné vstupovat do kolejiště.

Před pár lety se dům stal majetkem obce Hýskov, která se pomalu pustila do jeho rekonstrukce. V roce 2015 prošel rekonstukcí, měla by tu být stálá expozice Františka Nepila. www.obechyskov.cz/index.php?oid=4158333

A takto to vypadalo před rekonstrukcí.

Toto je moje první založená keš.

Přeji Vám šťastný odlov a dobrou a ještě lepší cestu za dalšími kešemi.

František Nepil: O NÁZVECH ULIC

Taky se vám lidé zdají být tak podobní stromům? Mně tedy ano, protože lidská hlava je taková koruna, stále košatější starostmi, a srdce, to zase zapouští kořínky. Nejsilnější tam, kde se člověk narodí. Však taky rodná víska dělá člověku celý život hlavu. Když se odtamtud odstěhuje, tak neví, co se jim tam vede a co zkazej, chybí mu zprávy a v ničem nemá jistotu. Když jsem tam jezdíval aspoň na prázdniny, tak jsem třeba věděl, že v brance chytá Honzík a na toho že by si neškrt ani Pelé, kdyby už tenkrát byl. A že když je vpředu Áca Sýkora s Karlem Hoškem, tak rozstřílej branku na mraky, i když v ní budou dva Meierové a před nimi pět Beckenbauerů. Ale dneska čtu akorát skóre a tabulky, a copak podle tabulek poznáte, jestli jim to jde?

Ale v poslední době se jim tam zase něco povedlo tak, že o tom nemohu mlčet. Oni si tam pojmenovali ulice. To je teď leckde, staví se a na první pohled se zdá, že vymyslet pojmenování je to nejlehčí, tím že se nedá nic zkazit. Ale ono dá. Ono se tím dá kterékoli městečko dokonale znepřehlednit. Mně se stává každou chvíli, že někam přijedu a když se ptám na tu a tu ulici, každý jen pokrčí rameny. Ale když řeknu, že tam má být knihovna nebo škola hned spustí: „Tak proč to neřeknete hned – to pojedete takhle, pak takhle a tam odtud takhle, a jste tam!“

Jenže tohle se v mé rodné obci naštěstí nestalo. Ona totiž, jako každá obec, víska nebo jen osada měla své staleté, lidové pojmenování dílů či uliček, z nichž některá jsou takovými krásnými vznikoslovnými záhadami. Teda pro mne! – to se ví, že pro dr. Antonína Tejnora a dr. Alexandra Sticha z Ústavu pro jazyk český by to byl feriální problém – ale představte si, že co má paměť sahá, tak jedna ulice – tedy ulice: nábřeží bych měl říct, ono je to u řeky – se jmenuje „Na Břasích“. A jiná „Na Krétě“. – Tam jsem se narodil, Na Krétě, a pořád je mi hádankou, proč moje ulice nese název řeckého ostrova*. Na Krétě byl legendární Labyrint a v něm žil Minotaurus – obluda, nelidská, vošklivá. – No a vidíte, ona a já jsme přes tu Krétu spřízněný, a nikdy jsme se neviděli! Některá jména bych vysvětlit dovedl – třeba Zábranská, anebo Na vartě – tam odtud je vidět na silnici až k eternitce. Z Varty, tam by vám neproklouzla ani myš. Ale Libina bych nedoved – oni tvrdí, že je to podle lip, že se to jmenovalo dřív Lipina, ale zlatý voči, které tam viděli lípy, starší než jsem já sám – nad vsí okolo Libinského potoka rostly vždycky samé olše!

Při tom označení ulic postupovali trojí cestou. Jednak zachovali ta tradiční, vžitá označení – Na Břasích, Na Krétě, Na vartě, Zábranská ulice, Libinská a tak dále.

Druhou část ulic označili názvy, které charakterizují jejich polohu, směr či podobnou vlastnost, ale tak výstižně, že i já bych vás poslal na správné místo: to jsou třeba ulice Nádražní, Nad tratí, K nádržce, Školní, Srázná, co vede z kopce, Kladenská co vede na Kladno a Berounská, co vede k Berounu. Anebo ulice Sportovců, co vede na to hřiště, odkud to vyneslo vždycky merunu i s gólmanem, když vypálil Áca Sýkora nebo Karel Hošek.

Nu a třetí část patří názvům dneška, a i ty byly zvoleny tak, že se je nikdo nemusí pracně učit. Například Družstevní ta je opravdu tam, kde si postavili družstevníci. Anebo Dělnická – a tou mě vám potěšili! On se totiž název Dělnická ulice dává často třídám, kde je to samá kavárna, banka, parfumerie a grill. Ale tam u nás dostala tenhle název ulice, kudy opravdu ti dělníci chodili na šichtu. Kudy si vodili za tmy kola k silnici – tedy kola: ony to byly takové řachtáče, ani zvonek to nepotřebovalo, a ještě na tom cinkaly a klepaly bandičky s kafem a bramboračkou. A svítili svíčkou zabalenou v kornoutku, aby ji vítr nesfoukl.

A tak jsem si zase uvědomil, jak i k té nejjednodušší věci je potřeba cit i rozum. Já nestrávil jedině to přejmenování návsí na náměstí, ale to je asi tím, že já mám o hodně raději návsi než náměstí. A tak jsem vám to přišel říci, abyste – až u vás budete křtít ulice – si vzpomněli na to, jak to dělali tam u nás. A taky vám to říkám s radostí nad tím, že se tam i já dál vyznám, a že tam tedy i dál patřím.

František Nepil: DOBRÉ A JEŠTĚ LEPŠÍ JITRO!

Vydavatelství a nakladatelství NOVINÁŘ 1983

*Publikace Dr. Fišera - Historie obce Hýskova zmiňuje, že celá hýskovská čtvrť KRÉTA  byla oddělena od Varty strání a od Staré Huti Maninami. Lidé přirovnávali tuto část obce ležící podél Berounky k ostrovu Kréta ve Středozemním moři, který je zcela oddělen od pevniny. Generace po generaci přejímala toto krásné označení – KRÉTA.

THE BIRTH HOUSE OF FRANTISEK NEPIL

Frantisek Nepil was famous Czech writer.

UPOZORNĚNÍ / ATTENTION