Láska na prodej
Mládeži do 12 let nepřístupno
Obr. 1: Pohled z Komáří vížky na Podkrušnohoří. Nechvalně známá bývalá komunikace E55 je schovaná v mlze.
Jaro je tady!
Zima je pryč, příroda se probouzí a hormony co nevidět začnou cloumat mládeží, dámami a pány středního věku a jistě i mnohými seniory. „Vypučí ořeší, každej si zahřeší, ať je to máma, táta, kluk, už je tu jaro ťuky ťuk,“ zpívá se v jedné zlidovělé písni J. Jankovce a J. Mottla. Leč kde vzít a nekrást, nesesmilnit nebo dokonce nepožádat manželku bližního svého, a přitom „se zúčastnit“?
Toto dilema vnímá lidská společnost odjakživa. Jisté řešení se – aspoň pro muže – našlo už dávno. Za peníze se totiž dá koupit skoro všechno a tak ani erotické potěšení nebylo a není výjimkou. Má to ovšem svá rizika. Obávat se je opravdu čeho, jak se dočtete dál.
Z dějin prostituce
Pravěk
O prostituci v prvobytně pospolné společnosti toho mnoho nevíme, ale bylo by divné, kdyby už tehdy poskytování sexu za úplatu neexistovalo. Jistě že ne za peníze, ale třeba za jídlo, domácí zvíře, kožešinu, náhrdelník nebo pěknou ozdobu atd.
Starověk
V antickém Řecku si nad lehkými ženami vzal patronát stát. Za vlády Solóna začaly v Aténách vznikat první veřejné domy. Solón se také postaral o to, aby na „tom“ stát něco vydělal a zavedl daň z prostituce. Veřejné domy se tehdy stavěly mimo centra měst a užívat si do nich chodili zejména svobodní muži, kupci a námořníci (1). Prostitutky se dělily do mnoha kategorií, od pouličních šlapek až po elitu mezi prodejnými ženami, jíž tvořily hetéry, vzdělané a duchaplné ženy, které figurovaly hlavně jako společnice (a samozřejmě i poskytovatelky sexu).
Trochu jiný systém fungoval ve starém Římě. „Lehkou děvou“ se zde mohla stát jakákoli žena. Některé z nich se řemeslu věnovaly jen tak pro zábavu, jiné z nudy. Veřejným domům se říkalo „lupanary“. (Lupus znamená česky vlk. Prostitutky prý lákaly muže vytím za dveřmi). Za císařství dosáhla profese svého vrcholu – prostitutkami se stávaly dokonce manželky vysoce postavených lidí. Asi nejznámější je příběh Messaliny, manželky císaře Claudia – ta ovšem v lupanaru pracovala pod přezdívkou Lisisca. V praxi to v Římě fungovalo tak, že žena, která se chtěla stát prostitutkou, zašla na místní úřad a přednesla svou žádost. Od úředníků pak dostala zvláštní licenci (licentia stupri), čímž ale byla zbavena i svých vlastnických a občanských práv (1). Nevěstky, stejně jako jejich zákazníci, pocházely ze všech vrstev společnosti, od těch nejlépe situovaných až po otrokyně. Jejich činnost byla všeobecně uznávána, a to i státními orgány, jelikož svou činností výrazně přispívaly do státní pokladny. Postupem času ale začala vážnost nevěstek upadat a jejich povolání bylo považováno za něco potupného. Nesměly svědčit před soudem nebo přijmout poručenství a naopak musely venku nosit žluté tógy a červenou obuv a tím se odlišovat od ostatních žen (3). Nahlédneme-li do bible (Nového zákona), tak se to tam jen hemží celníky a nevěstkami, pokládanými za oprovrženíhodná povolání.
Významnou změnu ve vztahu k prostituci zaznamenalo křesťanství. Z bible a životopisů svatých známe případy obrácených hříšnic, kajícnic a přívrženkyň nové víry, bývalých nevěstek. Prostituce se po vzoru starého Říma začala šířit do celé Evropy. V některých zemích sice byla přísně postihována, dokonce i trestem smrti, jinde se však stala vítaným zdrojem příjmu do státní pokladny (tzv. kurevní daň (10)) a proto jí byl ponechán volný průběh (3). Ostatně sv. Augustin prohlásil: „Odejmi nevěstky a naplníš všecko cizoložstvem“ (9). Veřejné domy v období raného křesťanství se od ostatních domů lišily mřížemi, obrázky na stěnách (zákazník mohl na některý ukázat, v jaké poloze si „to“ přeje) a hlavně červenou lucernou zavěšenou nad vchodovými dveřmi. Prostituci nesměly vykonávat nemocné, těhotné a vdané ženy (1).
Středověk
Ve středověku určovaly polohu nevěstinců předpisy, vykazující je na periférie a před brány měst. Navzdory tomu ale byly nevěstince často budovány přímo v centrech (u nás byl první nevěstinec založen v Praze na Malé Straně v r. 1276 a rychle vznikly další – na Starém Městě pražském „čtvrť“ Benátky, na Novém Městě „Krakov“, další v Celetné, v oblasti Na Františku, Újezda, Podskalí). Podle tzv. Soběslavských práv se nevěstkám přikazovalo nosit šlojíř (závoj) se žlutými okraji (9). Všeobecně a většinou marně zakazovaly tyto předpisy zřizovat nevěstince v sousedství kostelů, hřbitovů a klášterů. Ulice lásky existovaly snad ve všech středověkých městech, v těch největších, jako třeba v Paříži, Neapoli, Benátkách či Hamburku, se jednalo o celé „speciální“ městské čtvrti (3). Zvláště konal-li se v některém městě významný sněm či koncil (jako např. v r. 1415 v Kostnici, kde odsoudili M. Jana Husa k smrti), stávalo se takové město i jeho okolí rejdištěm tisíců nevěstek. Mnohé nevěstky také postupovaly s armádami všech zemí; jejich nadřízený se nazýval „kurevník“...(10).
Novověk
Konec 15. století znamenal i konec zlatého věku prostituce – do Evropy se dostala syfilis a bordely se staly doslovnou líhní nákazy (1). První případ syfilidy byl zaznamenán v Neapoli roku 1495. To byl také jeden z hlavních důvodů, proč nastal na přelomu 15. a 16. století tak veliký obrat v postoji k ní. Prostitutky byly krutě trestány řezáním uší, vypálením cejchu či vyhnáním bičem za hradby města. Veřejný posměch na veřejném místě (na pranýři před radnicí nebo kostelem) byl trestem nejmírnějším. Tento náhlý zvrat přišel spolu s reformací morálky a strachem z pohlavních nemocí (2). Nicméně elita mezi nevěstkami – kurtizány – byly dlouho společensky uznávány, ba i obdivovány. Některé ale dopadly špatně, jako třeba nebohá Violetta Valéry ve Verdiho opeře La traviata.
V dalších stoletích samozřejmě prostituce existovala dál a tudíž i rakousko-uherský stát se k ní musel nějak postavit. Převážná většina z asi dvou tisíc prostitutek působících v Praze v letech 1911 – 1918 měla patřičnou koncesi a prokazovala se zdravotními knížkami. Většinou to byly osmnáctileté dívky, ale našly se i 12leté nebo 60leté. Rozlišovaly se na „děvky šenkovní, bordelní a potulné“, což v podstatě platí dosud (5). V ČSR byly nevěstince zrušeny zákonem č. 241/1922 Sb. a zřizovat nové bylo zakázáno. Samotná prostituce však zakázána nebyla a pochopitelně kvetla dál.
Z hodin českého jazyka si jistě pamatujete jména Viléma Mrštíka, Antonína Sovy a F. X. Šaldy. Ale určitě jste se nedozvěděli, že si jako studenti jednou vyrazili za sexuálními radovánkami k jisté pražské dámě. Strávili zde ve společnosti alkoholu, tance a ženy, kterou přezdívali „Plavá bestie“, nezapomenutelný večer a nakonec i noc. Mrštík za tuto noc vydal všechny peníze, co mu poslali rodiče. Přesně na tři měsíce živobytí. Dopadlo to špatně – všichni tři se nakazili syfilidou a nemocný Mrštík nakonec ve svých 49 letech spáchal sebevraždu...
Od 2. světové války po současnost
Po roce 1943, s objevením léčebných účinků penicilinu, upadá morálka rapidně znovu. V šedesátých letech pak prostituce a nevázaný sexuální život prožily novou renesanci ve formě hnutí hippies a druhé vlny feminismu, která více než kdy předtím hlásala osvobození ženy, jehož součástí byla i antikoncepce a spolu s ní i větší sexuální svoboda. V osmdesátých letech bylo podle jednoho výzkumu 60% prostitutek se svou prací spokojeno. A 90. léta proběhla ve znamení migrace prostitutek především z Východní Evropy včetně Slovenska do ČR i dál na Západ za vyššími příjmy (2), night cluby rostly jako houby po dešti, začalo se víc mluvit o call girls, eskortních službách a elegantních „společnicích“ s mnohatisícovými příjmy.
V současnosti je hlavní pohromou AIDS. Dlouho figuroval v obecném povědomí jako nemoc gayů a toxikomanů. Později se připouštělo, že se lze nakazit i od prostitutek, ale že AIDS „normální a slušní lidé“ nedostanou. Bohužel – dostanou! (8) Ani negativní test nic neznamená, k pozitivitě dojde až za určitou dobu. Jenže po první vlně strachu z onemocnění se nyní mnozí lidé spoléhají na to, že až se u nich za pár let nemoc projeví, bude už vyvinutá účinná a všem dostupná léčba. A tak bez obav provozují náhodné nechráněné pohlavní styky, čímž se snadno nakazí a roznášejí nákazu po okolí. Ovšem když někdo dostane syfilis nebo kapavku, tak to neznamená, že nedostal nádavkem i virus HIV/AIDS!
S nadměrnou prostitucí státy bojují různě: od zákazů přes tolerování až po uznání prostituce jako živnosti (třeba pod hlavičkou „poskytování erotických služeb“) s registrací, placením daní a zdravotními prohlídkami. Za B dosaďte tři. Problémem ČR ovšem je, že když bychom ji chtěli nějak regulovat, tak musíme uznat, že u nás existuje; to je však v rozporu s mezinárodní Úmluvou o potlačení a zrušení obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob (v platnost vstoupila 25. 7. 1951, u nás v r. 1958), která zavazuje signatáře k tomu, že nesmí přijmout jakoukoliv právní úpravu, jež by povolovala či jakýmkoliv způsobem regulovala prostituci. Zkrátka něco jako hlava XXII...
Jak najít keš
Zahrajeme si tentokrát na statistiky. Budeme počítat epidemiologická data syfilidy v určitém regionu. Tato nemoc podléhá povinnému hlášení. Hlavní pojmy:
Incidence – počet nových (nově zjištěných) onemocnění za časovou jednotku (obvykle za jeden rok).
Prevalence – počet evidovaných žijících nemocných ve stanovený okamžik (obvykle k 31. 12. určitého roku ve 23:59:59,9999... hodin).
Oba ukazatele se používají jako relativní (např. na 100 000 obyvatel), ale my budeme počítat s absolutními počty.
Úloha
V určitém regionu bylo k 31. 12. 2011 evidováno 7425 nemocných se syfilidou (prodělanou nebo právě zjištěnou). Za rok 2006 bylo v tomto regionu nově zjištěno 130 onemocnění. Počet nově zjištěných onemocnění se ve sledovaném období (1. 1. 2006 až 31. 12. 2011) každoročně zvyšoval, a to průměrně o 1,5 % proti roku předcházejícímu (tato hodnota v jednotlivých letech kolísala, ale nikdy nevybočila z rozmezí 1 – 2 %).
Ve sledovaném období se do regionu přistěhovalo 50 osob s diagnózou syfilis (byli už evidováni a léčeni v dřívějším bydlišti, takže je nepočítejte do nových onemocnění), 40 evidovaných se odstěhovalo jinam a 10 jich zemřelo. Nejmladšímu pacientovi, který za tu dobu onemocněl, bylo 15 let.
Předpokládejte, že každý onemocněl ve sledovaném období pouze jednou, ale v evidenci zůstane do smrti.
Vypočtěte z těchto údajů počet evidovaných osob s diagnózou syfilis k 31. 12. 2005 v regionu a dosaďte ho za A. (V důsledku zaokrouhlování vám nemusí vyjít celé číslo. Nevadí.) Hodnotu B najdete v textu.
Hodnotu A napřed zaokrouhlete na celé číslo a pak vypočítejte
druhou odmocninu z výrazu (A + B).
Jednotlivé číslice výsledku označte jako PQRSTUVW... (desetinnou čárku ignorujte)
a dosaďte do výrazu:
N 50° (40.441 + 0.VRQ)´ E 13° (46.000 + 0.UST)´
Ještě kontrola...
... a je to!
Poznámky
-
Pro prvního je přichystáno pitíčko a duch (viz obr. v galerii).
-
Vzhledem k několika úpravám textu je dobré kontrolovat, zda máte aktuální verzi listingu. Změny se týkaly pouze některých formulací v zadání úlohy (aby nedocházelo k mylnému výkladu), ale na výsledek neměly vliv.
-
Použitá literatura a odkazy:
(1) Rozehnal, I.: http://procproto.cz/historie/z-historie-prostituce/
(2) Kamila: http://bloodymary.blog.cz/0512/dejiny-prostituce
(3) http://papajapapajapapaja.webgarden.cz/rubriky/zajimavosti/dejiny-prostituce
(4) http://cs.wikipedia.org/wiki/Nev%C4%9Bstinec
(5) Šefl, M.: Recenze knihy Nevěstince a nevěstky (Edice Zmizelá Praha, nakladatelství Paseka), otištěná v Týdeníku rozhlas 52-1/2013-2014.
(6 a 7) vypuštěno.
(8) Tisková zpráva Národní referenční laboratoře pro HIV/AIDS z 29-11-2013 (klikni zde).
(9) Odborné připomínky Evči.N k pasážím o středověku a raném novověku, za které jí děkuji.
(10) Gorgoňová, T.: Sociální aspekty prostituce. Diplomová práce na PF MU v Brně, 2007.
Obr. 2: Erotika, kam se podíváš. Pohled do výlohy obchodu na náměstí.
Konec textu
GC4WWKK – verze 2.7 z 2. 4. 2014
(CC BY-SA 3.0 CZ) ladislavappl, 2014
