„Poněvadž vybudování vozovny Vokovice je ukončeno a do 1. května t. r. bude též připravena výpravna v nové administrativní budově, možno přikročiti k uvedení této vozovny do provozu u příležitosti zahájení letních jízdních řádů, což se stane 1. května t. r.,“ píše se ve správě rady Elektrických podniků z 3. března 1933. A tak první květnový den roku 1933 zahájila provoz vozovna Vokovice.
Vše začalo 2. září 1929, kdy Ústřední zastupitelstvo hlavního města Prahy rozhodlo, „aby pro účely elektrických drah hlavního města Prahy zakoupen byl od pana Josefa Hamerníka velkostatkáře ve Vokovicích pozemek č. kat 106 ve Vokovicích o celkové výměře 10.936 čtverečních sáhů za cenu 1 čtver. sáhu kč 150,-, tj. celkovou částku cca 1,640.700 kč.“
Až v následujícím roce, 17. července 1930, převzaly Elektrické podniky zmíněný pozemek do svého vlastnictví. Na podzim se na bývalém poli objevili pracovníci firmy Ing. Josef Záruba-Pfeffermann, která tu od 4. do 27. listopadu 1930 prováděla sondovací práce, jež musely předcházet vypracování projektové dokumentace. Nejdůležitější úřední akt se udál 21. července 1931, kdy ministerstvo železnic udělilo pro stavbu vozovny stavební povolení.
Zednické, dělnické a betonářské práce byly zadány firmě Ing. arch. F. X. Čtrnáctý, která staveniště převzala 16. července 1931. Železnou střešní konstrukci dodala firma Bratři Prášilové & spol. Montáž byla dokončena 6. listopadu 1931. 23. listopadu 1931 byly hotové železobetonové konstrukce.
Původní představou podniku bylo, že z nové vozovny se bude vypravovat již o sokolském sletu v létě 1932. Tento záměr se ale nezdařil.
První tramvaje se tu objevily až v závěru roku 1932, jednalo se však jen o dočasné opatření. V té době se stavělo Vítězné náměstí a v dané lokalitě se výrazně měnila niveleta. To vedlo k dočasnému přerušení tramvajové dopravy. Od 11. listopadu 1932 proto jezdily kyvadlové spoje mezi tehdejší konečnou Vokovice v dnešní Kladenské ulici a staveništěm. Od 6. ledna 1933 byl zahájen pravidelný provoz tramvají až k vozovně, ale ta byla stále uzavřena.
Vozovna byla dána do provozu 1. května 1933. Pro své zaměstnance tu Elektrické podniky postavily několik obytných domů. K domům patřil i přízemní obchodní pavilon s kupeckým krámem, řeznictvím, mlékárnou, holičstvím, trafikou a výčepem.
Ve Vokovicích bylo zapotřebí zpočátku 194 provozních pracovníků, tj řidičů a průvodčích. K plnému využití vozovny došlo po dokončení výstavby domů pro zaměstnance. Vedoucím vozovny se stal pan Školník.
Pár čísel
Venkovní kolejiště mělo celkovou délku 1,783 km a obsahovalo 35 výhybek. Jen ve Vokovicích bylo možné vidět 30 kolejí. Hala má zastřešenou plochu 9550,8 m² a je rozdělena do pěti lodí. Vnitřní podporu vytvořilo 36 nýtovaných železných sloupů. V době zahájení provozu měla kapacitu 240 vozů.
Od roku 1949 byla v páté lodi zřízena pomocná lakovna a v roce 1953 se z Rustonky přestěhovala lakovna celá. V roce 1964 se vozovna dočkala venkovního mycího rámu, který byl v roce 2001 nahrazen moderní myčkou v první lodi haly.
Významnou roli vozovna sehrála v historii Muzea MHD v Praze. Právě v ní byla od roku 1971 deponována dnešní sbírka historických vozidel.
Zajímavostí je, že v roce 1944 došlo ke změně katastrálních hranic a vozovna se rázem ocitla na území Veleslavína. Přesto se stále používá vžité označení Vozovna Vokovice.
15T For city
V této době, kdy vozovna oslavuje své jubileum, dochází k výrazným omlazujícím pracím v návaznosti na deponaci nejmodernějších pražských tramvají 15T.
Momentálně jsou ve vozovně tyto typy vozů :T3 SU, T3 RP, 15T. Ještě v létě 2013 zde bylo deponováno 30 vozů T3 PLF, takzvané "vany", které jsou momentálně ve Strašnicích. Počty jsou pohyblivé, dle uvážení a potřebám Dopravního podniku.
T3 RP (erpéčko)
N 50°05.XXX
E 14°19.XXX
Od 5.4.2015 změna finálových souřadnic. Typ luštění zachován.
Objekt je monitorován kamerami,tak tam nedělejte prostocviky, opravdu je odlovitelná i pro vozíčkáře.
Logy s fotkou tramvají jsou vítány.
