Osek hudební
Co Čech, to muzikant. Čechy – konzervatoř Evropy. V hudbě život Čechů...
Bejvávalo, bohužel! Ale ještě před 50 lety snad každý druhý mladý člověk měl doma kytaru a skoro každý uměl aspoň čtyři akordy na Dajánu. Písničky Ježka, Voskovce a Wericha nebo Šlitra a Suchého nemohly chybět při žádném táboráku nebo posezení s kytarou. Vývoj ale šel chtě nechtě kupředu (opravdu?) a tak už se amatérsky skoro nemuzicíruje. A pokud ano, tak to není pro většinu našich sdělovacích prostředků zajímavé. A co nebylo v televizi (nebo bylo „jen“ na ČT2 nebo na Vltavě), to jakoby nebylo vůbec...
Z historie hudby
Nebudu zde probírat hudební směry od antiky po modernu. Ale v souvislosti s dílem F. X. Brixiho a J. Oehlschlägela se asi musím zmínit aspoň o období vrcholného baroka, na které jejich sloh navázal, a hudbě předklasické, kam tyto skladatele řadíme.
Barok byl v architektuře a výtvarném umění sloh monumentální a vážný. Tomu odpovídala i většina hudební produkce. Jména jako J. P. Rameau (1684–1764), G. P. Telemann (1681–1767), A. Vivaldi (1680–1743), B. M. Černohorský (1684–1742) a snad i J. D. Zelenka (1679–1745) jsou naší hudební veřejnosti snad dostatečně známa. A co teprve velikáni G. F. Händel (1685–1759) nebo J. S. Bach (1685–1750)! Vezmeme-li v úvahu, že Bach zemřel v roce 1750, Händel 1759 a Telemann 1767 a na druhé straně že první významný představitel klasicismu J. Haydn začal psát své smyčcové kvartety v roce 1755 a symfonie od r. 1759, tak nám to na sebe hezky navazuje: gotika - renesance - barok - klasicismus - romantismus - impresionismus atd. I když tomuto schématu značná část naší hudbymilovné veřejnosti stále pevně věří, je skutečnost přece jen trochu jiná. Klasicismus totiž nevznikl sám od sebe na troskách vrcholného baroka. Tak jako v architektuře barok vyústil do rokoka, tak tomu bylo i v hudbě a vůbec v celé společnosti.
Vznik nového hudebního stylu v polovině 18. století
Myšlenky J. J. Rousseaua o návratu k přirozenému životu a jeho podmanivé líčení venkovské idyly měly dalekosáhlý ohlas, a to i mimo Francii. Umělecké ideály prostoty a bezprostřednosti, srozumitelnosti a přirozené krásy byly přijaty obecně a staly se společným vyznáním také pro hudební tvorbu Evropy druhé poloviny 18. století. Provozování hudby se stále více přesouvá z chrámu do opery, z klášterních a zámeckých prostor do koncertních síní. Mění se i charakter hudby. Uplatňuje se princip periodicity (členění hudebního proudu na pravidelné úseky), princip kontrastu mezi tématy a tóninami (sonátová forma), melodika je zpěvnější, do pozadí ustupuje číslovaný bas a polyfonie vůbec. Těžko se to vykládá, lepší je si poslechnout ukázky třeba z díla F. Bendy a F. X. Brixiho (viz Poznámky).
Češi (a též Italové) se nikdy rádi nevyžívali v sofistikovaných a pro skladatele náročných hudebních formách a postupech (i když i to uměli!), ale jejich doménou byla výrazná a hezká melodie s nepříliš harmonicky komplikovaným doprovodem, naprostá převaha durových tónin a obliba živých rytmů a tanečních skladeb vycházejících z lidové hudby. To ostatně pozorujeme už v baroku. Protože podmínky doma byly neúnosné (nevolnictví, robota, náboženský útlak nekatolíků, odvody k vojsku), tak mnoho hudebníků hledalo obživu za hranicemi rakouského mocnářství. A uplatňovali se tam velice dobře: ve šlechtických kapelách, v divadelních a městských orchestrech, v kapelách hrajících po hospodách a na ulicích, a ti nejlepší jako skladatelé, kapelníci a organizátoři hudebního života. V polovině 18. století se obzvlášť proslavil orchestr v německém Mannheimu pod vedením Jana Václava Stamice (1717–1757), bez diskuse nejvýznamnějšího průkopníka nového hudebního stylu, tamtéž působil i F. X. Richter (1709–1789); Fr. Benda (1709–1786) hrál více než 50 let v Berlíně v dvorní kapele Fridricha II. (m.j. příležitostného skladatele a výtečného flétnisty), v Itálii dlouho působil J. Mysliveček (1737–1781), další Češi (často synové výše jmenovaných) se významně uplatnili i ve Vídni, v Paříži a leckde jinde. Ale i v Čechách vznikala významná díla nového stylu: skladby F. X. Brixiho (1732–1771), J. L. Oehlschlägela (1742–1788), J. A. Koželuha, J. Kř. Kuchaře, K. B. Kopřivy a dalších se porůznu zachovaly a hrají se dodnes.
Samozřejmě se na vzniku nového slohu (též označovaného jako galantní styl) nepodíleli jen Češi. Vytvářeli ho spolu s nimi (a vzájemně se ovlivňovali) i Italové (G. B. Pergolesi 1710–1736), Němci (synové J. S. Bacha C. Ph. E. Bach 1714–1788 a J. Chr. Bach 1735–1782, J. J. Quantz 1697–1773), Francouzi (J. Gossec 1734–1829) a mnozí jiní.
Dlouho trvalo, než tato předklasická hudba byla vzata hudebníky i posluchači vůbec na milost. To bohužel platilo především u nás, v cizině odedávna Češi nacházeli větší uznání. Patří k zásluhám našich hudebníků a hudebních vědců, že tyto skladby objevovali v archivech, na půdách far a jinde, rekonstruovali je a také je začali veřejně provádět. Za všechny bych jmenoval Milana Munclingera (1923–1986), který je uváděl s orchestrem Ars rediviva, a teplického (vlastně krupského) Bohdana Ostroveršenka (1936–2013) (nekrolog zde), jednoho ze zakladatelů Brixiho komorního souboru Teplice. Proč asi byli předklasičtí skladatelé tak přehlíženi, vyjádřil výstižně M. Munclinger v textu na obalu gramofonového dvojalba Sinfonií F. Bendy: „Ke skladatelům, které nelze zařadit do přihrádky nějakého základního slohu, se chovají někdy historikové trochu nespravedlivě: označí je za ,připravovatele’ a když pak měří jejich dílo výsledky, kterých dosáhla následující generace, zjišťují, co je u nich ,dosud nedokonalé’ nebo co se ,objevuje pouze v náznaku’. Ale sami umělci si obvykle nekladou úkol být ,připravovateli a předchůdci’ nového slohu, nýbrž hledají výrazové prostředky a formu pro hudbu, jak ji v sobě cítí. (...) Je proto mylné hodnotit jeho hudbu měřítkem vídeňských klasiků (Haydna, Mozarta, Beethovena – pozn. ownera) a hovořit pak u něho o ,dosud nerozvinuté’ sonátové formě, jíž ,chybí’ vedlejší téma nebo klasické provedení.“
Hudba v oseckém klášteře
Zakladatelé a majitelé oseckého kláštera – cisterciáci – nejenom zvelebovali Osek a jeho okolí (založili třeba jednu z prvních textilních manufaktur v Čechách – r. 1697), ale starali se i o kulturní povznesení svého okolí. Provádění hudby bylo na předním místě. J. J. Trautzl (1749–1834) jako ředitel kůru (chrámového sboru hudebníků a zpěváků) od roku 1784 organizoval hudební život kláštera. Shromáždil velké množství skladeb tehdejší doby, které jsou nyní deponovány v hudebně-historickém oddělení Národního muzea v Praze. Bývalý osecký archiv obsahuje mnoho duchovních i světských skladeb dobových autorů, nejvíce F. X. Brixiho a lahošťského rodáka J. L. Oehlschlägela.
V současnosti se v prostorách kláštera často konají koncerty. Brixiho komorní soubor Teplice je tu stálým hostem. Slyšet hudbu starou 250 let v prostorách, kde zněla kdysi, je vždy úchvatným zážitkem, za kterým stojí za to se těch pár kilometrů vypravit.
Jak najít keš
Zde jsou dva úryvky z často hraných skladeb různých autorů. Nemusí jít vždy o začátek skladby a ani o nejvyšší hlas, ale v každém případě to jsou témata, podle kterého obě skladby lehce poznáte.
Budete hádat pouze příjmení skladatele. Použijte první tři písmena (diakritiky si nevšímejte – třeba Šíma bude SIM), dosaďte za písmena čísla
A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26
a poznamenejte si je. Bude-li např. autorem prvního úryvku J. Šíma, pak SIM = 19 9 13 a číslo 19913 dosaďte za M. To samé proveďte u druhého úryvku – dostanete číslo N. Potom vypočtěte druhou odmocninu z výrazu (M + N + 5), číslice výsledku označte ABCDEFGH (desetinné čátky si nevšímejte), dosaďte a vypočtěte:
N 50° (36.064 + 0.GHF)´ E 13° (40.519 + 0.DEC)´
Ještě kontrola...
...a je to!
Poznámky
-
Po nalezení prosím zase skrýš pečlivě zamaskujte. Opatrně s kameny, ať krabku nezdemolujete. A pořádně zašroubujte víčko, ať se dovnitř nedostane vlhkost. Bude-li sníh, tak vyšlapejte klamné cestičky v okolí.
-
Neuvádějte prosím v logu jak jste určovali hudební skladatele, nepopisujte detaily místa uložení a ani nepřikládejte fotky z okolí finálky. Naopak uvítám fotky kláštera, rád některou použiji do listingu (samozřejmě s uvedením autora).
-
Klášter rozhodně stojí za prohlídku. Připravte se ale na to, že uvnitř bývá zima i v létě a zvláště půjdete-li na koncert, tak se teple oblečte!
-
Literatura:
- Černušák, G. a kol.: Dějiny evropské hudby. Panton, Praha 1972
- Texty M. Munclingera na obalech LP desek nahraných souborem Ars rediviva pod jeho vedením
- Internet: J. J. Trautzl (zde), J. L. Oehlschlägel (zde) a další jména uvedená v textu.
- Hudební ukázky z internetu (slouží pouze pro studijní účely(!) k ilustraci napsaného textu):
http://www.youtube.com/watch?v=QAqO-0yew3M (Fr. Benda, koncert e-moll pro flétnu a orchestr – ukázka zde )
http://www.youtube.com/watch?v=qKCMraJ62as (F. X. Brixi, koncert D-dur pro varhany a orchestr, hudba začne od 1:00 min. – ukázka zde )
Konec textu
GC4W17E - verze 1.3 z 25. 2. 2022
(CC BY-SA 3.0 CZ) ladislavappl 2014
