Tentokrát Vás pozvu do obce Polní Voděrady. Ponoříte se do zajímavé historie. Nebojte se, všechno zjistíte z domova a v pohodě. Informace jsem čerpal z webových stránek obce. Raději jsem texty zkopíroval, kdyby náhodou v budoucnu došlo ke korekcím. Čeká Vás celkem osm úkolů. Finálka je za obcí, abyste si protáhli tělo znavené sezením u počítače. Pochopitelně si obec můžete projít fyzicky, je malá a útulná. Na úvodních souřadnicích zaparkujte svá vozidla, odtud po obecní cestě a polních cestách (více Vám napoví foto v galerii). Druhou alternativou, sice o něco delší, je parkoviště v Lošánkách, to je popsáno u tradiční keše „Procopi“.
Na zimní přípitek si vezměte pro jistotu svoje nápoje, ostatní roční období to bude grátis. Petka se hodí vždycky.
!!! Upozornění: k finálce se dostanete po udržovaných polních cestách, nikoli mezích, pešinách nebo dokonce po poli !!!
Čeká Vás osm úkolů, které nejsou nijak obtížné. Hodně štěstí a hezkou procházku.
ZÁMEK - čp. 1
Původní tvrz v Polních Voděradech se poprvé připomíná r. 1577 – nechal ji postavit Jaroslav Myška. Z Jaroslavovy tvrze se zřejmě zachovaly některé obvodové zdi přízemí zámku. V r. 1642 se stal majitelem této nevelké tvrze hejtman Kouřimského kraje Jan Burian Slavíkovec ze Slavíkova. Ten údajně původní tvrz přestavěl na obdélníkový, jednopatrový barokní zámek, krytý šindelovou valbovou střechou. Vstupní průčelí budovy bylo rozčleněno mělkým tříosým středním rizalitem, vrcholícím nevysokým tympanonem. Současně s touto stavbou byl založen i park. Jádro Slavíkovcovy stavby se dodnes zachovalo. Z té doby pochází také část klenutí v přízemí a zbytky štukové výzdoby v některých místnostech prvního patra. Na konci 19. stol. za Emericha z Eisensteinu došlo k přestavbě a modernizaci zámku, při níž se projevil vliv secese. Nové fasády zámku byly bohatě rozčleněny pilastry, římsami a frontony. Nejvíce bylo ozdobeno jižní vstupní průčelí. Vstupní prostor byl zdůrazněn vybudováním balkónu na sloupech před střešním rizalitem. Nově byl upraven i štít nad střešním rizalitem a ozdoben erbem Eisensteinů. Valbová šindelová střecha byla nahrazena nízkou plechovou valbou s drobnou plechovou věžičkou. V interiéru byly upraveny především místnosti prvního patra. Reprezentační velký sál byl zvýrazněn otevřením na zmíněný balkon. V r.1945 byl zámek Karlu Eisensteinovi zkonfiskován a přešel do vlastnictví státu. Byl ve správě MNV Polní Voděrady a sloužil bytovým účelům. V 70. letech 20. stol. byl zámek opraven, byla přitom odstraněna ozdobná věžička na hřebenu střechy a část původní fasády. Na počátku 80. let 20. stol. byl opuštěn a od té doby zámek i park chátrají.
úkol č. 1 (A) - Za kterého majitele se projevil vliv secese?
Jaroslav Myška = 3 Emerich z Eisensteina = 9
PIVOVAR
Že u nás ve vsi bývaly hostince, to asi kde kdo ví, ale že tu stál také pivovar, to už ne každý slyšel. A přitom dosud zde se připomínají, v místech sousedství domu č.p. 57 a naproti domu bývalého zahradnictví č.p. 2, zbytky tohoto stavení jež patřilo tehdy k zámku. Jako jiná panství měl také voděradský velkostatek svůj pivovar. Vrchnosti z něho jistě plynul slušný zisk, neboť poddaní byli nuceni píti pivo jen z panského pivovaru. „Každý povinnen jest z pivovaru statku voděradského (a odjinud dokonce pod 10 zl. pokuty) na šenk pivo bráti, sud po 8 zl. platiti a sládkovi obyčejné šrůtky 12 kr. odváděti.“ - citováno z Purkrechtní knihy. Voděradský pivovar měl jen skromné rozměry, jak je ještě dnes patrno ze zbytků stavby. Nejstarší nepřímé zmínky o něm existují z roku 1673, kdy se uvádí mezi nekajícími osobami také Jan, sládek ve Voděradech. Purkrechtní kniha z roku 1686 mluví o práci na voděradské chmelnici, která bývala na pozemku položeném mezi „Ohrádkou“ a silnicí k Lošanům. „Podobným způsobem všichni ve spolku jsou povinni zrýti a ti, kteří chmelnicím rozumějí, spolu se sládkem babky chmelné opucovati, hnojem zanésti a kde lesy (rozuměj chmelné) chybějí, zase novými sazenicemi vysázeti. A když babky nový les pustí, k němu dostatek tyček nabíti, jej navésti, povázati, potom poškubati a při dozrání očesati.“ - Tehdy byl sládkem ve Voděradech Jan Kovařík, vedený mezi „kacíři“. Roku 1757 měl Panský pivovar roční produkci 90 sudů. Počítáno že 1 sud = 4 vědra, pak za rok to činilo asi 203 hl - „Pilo se tehdy ve Voděradech velmi málo“. Po smrti Karla z Eisensteinů (1872) byl provoz v pivovaře omezován: v r. 1873 se uvádí výstav piva 187 hl a ačkoliv se v r. 1880 zvýšil na 360 hl, kolem roku 1882 byl definitivně zrušen. Poslední roční várka tehdy činila jen 15 hl a posledním sládkem tu byl Kvíz. V opuštěném pivovaru byla zřízena roku 1886 četnická stanice, která byla později zrušena. Za 1. svět. války r. 1914 zde ve starám pivovaře byli ubytováni Poláci, jež prchali z Haliče před postupujícími Rusy. A když r. 1922 byla zde zase četnická stanice obnovena, byly opět tu upraveny místnosti k tomuto účelu. Nakonec však roku 1935 byla stanice odtud vystěhována a objekt tento začal chátrat. V roce 1938 už je o něm v obecní Kronice psáno: „Dnes zarůstají místnosti bývalého pivovaru travou, na pobořených zdech se uchytily první břízky. Staré sklepy, z nichž kdysi po skončené sklizni byl pro robotníky vyvalen čtyřvěderní sud piva, oživnou jen na podzim, když do nich zahradník ukládá zeleninu. Klenutí sklepů však podléhá zkáze tak rychle, že pro tento účel nebudou dost bezpečné, a pak kroky ve starém pivovaru umlknou navždy ...“
úkol č. 2 (B) - V kolikátém roce byla v opuštěném pivovaru zřízena četnická stanice?
rok 1922 = 5 rok 1886 = 2
KOSTEL NAVŠTÍVENÍ PANNY MARIE
Na nejvyšším bodě v obci (322 m nad mořem) tyčí se voděradský kostel, jehož bělavá věž svítí daleko do okolí. Je to naše nejstarší památka. Na místě románského kostela z 12. stol. byl nejpozději v polovině 14. stol. vystavěn nový gotický kostel. V r. 1759 byla zvýšena věž kostela a v letech 1770 - 1771 byl kostel upraven barokně. Jednolodní obdélný kostel s pravoúhlým presbytářem a hranolovou věží při jeho severní straně. V přízemí věže je sakristie, zřejmě pozůstatek původního románského kostela. Před západním průčelím, které vrcholí barokním štítem s kamenným sousoším Navštívení Panny Marie z r. 1770, je barokní předsíň. Stěny lodi jsou členěny půlkruhově zavřenými okny, v jižní stěně se dochoval zazděný gotický vstupní portál s lomeným záklenkem. Fasáda věže byla upravena barokně a ozdobena pilastry a římsami. Ve východním průčelí presbytáře se zachovalo zazděné hrotité okno s hrubě tvarovanou dvojdílnou kružbou se čtyřlístkem. Presbytář je klenut gotickou křížovou žebrovou klenbou bez konzol, do sakristie z něho vede gotický hrotitý portál a v severní stěně je obdélné gotické sanktuárium. Triumfální oblouk je hrotitý, loď plochostropá a sakristie je valeně klenuta. Věž se původně zvedala jen do výše prvního patra (hodin), je provedena slohem barokním. Věž má dnes dvě patra, oddělená od sebe římsami. Ve druhém patře jsou okna s nadokenní obloukovou, dvakrát zalomenou římsou. Šindelem krytá střecha vybíhá nejprve stanovitě vzhůru, ale mění se pak v osmibokou lucernu, na níž spočívá prohnutá kopulka. Věž už byla celá v neutěšeném stavu a tak v roce 1998 došlo ke kompletní opravě. Stará byla sňata a na jejím místě vyrostla její věrná replika. Ve věži dnes visí už jen jeden zvon znějící umíráčkem, je to Gotthard a chcete-li si na něj sáhnout, musíte zdolat 65 dřevěných schodů. Odměnou Vám pak také bude velkolepý výhled do blízkého a širokého okolí. V prvním patře věže si také nemůžete prohlédnout hodinový stroj, dnes už nefunkční, s napojením na ciferník patrný z čelní strany kostela, tedy od schodů, jež byly v r. 2001 taktéž rekonstruovány do původní podoby. V roce 2005 získal kostel noční osvětlení, takže svítí svojí bělobou do vzdáleného okolí stejně tak výrazně jako přes den.
úkol č. 3 (C) - Je presbytář klenut gotickou křížovou žebrovou klenbou bez konzol?
ANO = 5 NE = 8
SBOR DOBROVOLNÝCH HASIČŮ (SDH)
Sbor dobrovolných hasičů v Polních Voděradech byl zřízen už v roce 1891. Jeho prvním starostou byl sám majitel zámku a velkostatku Emerich Eisenstein, jež tuto organizaci společně s tehdejšími představiteli obce finančně podpořil. Sbor tehdy vykazoval 31 činných členů. Poprvé se tak dočítám o zdejším Sboru v Pamětní knize v souvislosti s pomníkem padlých ve světové válce : „V červnu roce 1921 byl nákladem zdejšího sboru hasičského postaven padlým bojovníkům ve Světové válce ze zdejší obce pomník nákladem 6 000 K na Kamhajku v třešňovce.“ Sbor dobrovolných hasičů z 20. let 20. stol. před hostincem Fr. Horáka č.p. 36. V r. 1931 dospěl k čtyřicetiletému trvání. „Událost tuto oslavil pořádáním veřej. cvičení. Jako doklad tísnivých finančních poměrů obce, dlužno zaznamenati, že obec. zastupitelstvo nepřijalo nabízený protektorát slavnosti z obavy možného schodku. Došlo k velikému rozladění, jež hrozilo i rozpadem sboru. Vše však urovnáno a slavnost se konala 5.6.1932 s úplným zdarem.“ Sbor hasičů, scházející se ve spolkové místnosti hostince v č.p. 36, zde od tohoto r. 1932 píše „Zápisník schůzí“ jež popisuje činnost sboru od r. 1932 do r. 1942 + 2 zápisy z r. 1964. Sbor vykazoval všestrannou aktivitu, ať už to byla likvidace požárů, ale i různá cvičení (často v té době se sekyrkami), vždy 20. dubna na bílou sobotu uctění památky padlých, přednášky bratrem vzdělavatelem (říď. uč. Jar. Procházka, od r. 1939 říď. uč. Fr. Havlíček a od r. 1942 říď .uč. Jan Čejka), vždy na počátku března maškarní merendy a také taneční zábavy a plesy v č.p. 4 a 15. Ale začněme popořádku o tom o čem napsáno :
10.1.1932 - „V noci vypukl v kůlně p. Koška č.p. 50 oheň, který značně poškodil různé nářadí. Ke zdolání a omezení ohně přispěl mimo hasičů i trvalý déšť.“
7.6.1932 - „V noci vypukl oheň v domku p. F. Havlína čís. 23 a strávil celý vrch. Byl hašen z rybníku u hřbitova a tím byla dokázána potřeba této nádrže pro horní část obce.“
1933 - Nově postaven Obecní dům č.p. 93, jehož součástí se stalo i hasičské skladiště.
úkol č. 4 (D) - Kdy hasiči uctívali památku padlých?
Vždy 20. dubna na Bílou sobotu = 4 Vždy 24. dubna na Popeleční středu = 9
VODĚRADSKÝ POTOK
Voděradský potok, na rozdíl od Blinky, přímo protéká obcí a vždy jí dával nejen vodu, ale i obživu. Vždyť staroslovanské slovo „Voděrad“ znamená „nevolník, který u vodě robil“. Kolik zde bylo dříve rybníků těžko říci, dnes potok napájí rybníky čtyři. Pramení v místech kde se říká „V mokřinách“ a dnes jsou dva prameny soustředěny v rybníce, odkud teče voda potokem do obce a nakonec v Nové Vsi III se vlévá do Bečvárky. V Pamětní knize Polních Voděrad se dočteme, že : „Koncem r. 1935 a v prvních měsících r.1936 nastal v obci čilý pracovní ruch. Již v r. 1926 byla vyměřena inž. Březinou regulace potoka v úseku od obecní cesty chotouchovské po lukách k Polním Voděradům. Současně bylo vyměřeno zřízení vodní nádrže na prostranství u č.p. 50 a odvodnění luk a přilehlých polí. Projekt nebyl však v původním návrhu proveden. Nebyla zřízena vodní nádrž a ani odvodnění polí nebylo provedeno v plné míře. Tak pod vedením inž. Červinky byla provedena jen regulace potoka a zřízen most přes okr. silnici k Mančicům. Celý podnik si vyžádal náklady asi 100.000 Kč a byl z části uhrazen subvencí ve výši 50%.”
úkol č. 5 (E) - Byla podle projektu zřízena vodní nádrž?
ANO = 5 NE = 6 V TEXTU NENÍ UVEDENO = 7
SOCHY A KAMENNÝ KŘÍŽ
Polní Voděrady se poprvé připomínají v r. 1088, kdy zde měla majetek vyšehradská kapitula (listina, která to však dokládá je padělkem z 12. století). V roce 1359 byla ves majetkem Sázavského kláštera, po husitských válkách v zástavě světských držitelů sázavského panství. Býval tu farní kostel, fara, možná i klášter a hlavně věřící lid, tak jako tenkráte všude. Není divu, že právě zde byly postaveny sochy a kamenný kříž, jež se částečně dochovaly v poničeném stavu. Takové štěstí už neměla socha sv. Jana Nepomuckého a sošky svatých na kamenném mostku přes potok poblíž dnešního Kozderova rybníku. V 60. letech 20. stol. přejel po mostku těžký bagr a bylo po nich.
úkol č. 6 (F) - Byly původně sošky svatých na mostku přes potok, nebo tu byl pouze most pro spojení
obou břehů potoka?
ANO = 5 NE = 7
KAPLE CÍRKVE ČESKOSLOVENSKÉ
Toleranční patent vyhlášený roku 1781 zůstal v naší obci bez odezvy. Roku 1890 byly ve Voděradech dvě rodiny evangelické a jedno manželství smíšené. Katolíků bylo 427, evangelíků 15 a israelité 3. Před 1. svět. válkou byla ve vsi 1 rodina israelitská, ostatní obyvatelé byli katolíci. Ten stav se udržel až do roku 1920. Toho roku nastal ve Voděradech hromadný přestup k nově založené církvi československé. Při sčítání lidu roku 1921 bylo 403 obyvatel. K církvi československé se přihlásilo 176 obyvatel, k církvi římskokatolické 175 obyvatel, bez vyznání zůstalo 47 obyvatel a israelitů tu bylo 5. „Když bylo zakázáno zvoniti při úmrtí a pohřbu občanům nekatolického vyznání, rozhodli se příslušníci církve československé postavit si vlastní zvoničku“. Roku 1934 vypracoval architekt Karel Venca z Kouřimi plánek a na pozemku věnovaném obcí, nedaleko školy na místě bývalého rybníčka, v tento rok postavena byla tato zvonička. Kaple byla zasvěcena památce Mistra Jana Husa, zvonek sem umístěný nesl nápis : „Památce božích bojovníků 1434 – 1934.“ Náklad činil asi 3 000 Kč a byl uhrazen sbírkou mezi členy církve československé. „Všechny práce vykonali příslušníci církve sami zdarma. Odhalení zúčastnilo se velmi četné obecenstvo.“
úkol č. 7 (G) - Kolik bylo Izraelitů v obci při sčítání lidu v roce 1921?
dva = 6 čtyři = 8 pět = 9
BÝVALÁ ŠKOLA - ČP. 54
Než 15.5.1838 byl posvěcen základní kámen této budovy dokončené 15.7.1839, proběhla do té doby mnohá jednání, pří a intrik, které jsou popsány ve „Školství ve Voděradech.“ My se nyní soustřeďme pouze na tuto budovu od doby vzniku. Roku 1882 pak byla škola rozšířena na dvoutřídní, ale místnost pro druhou třídu byla vystavěna až r. 1885 nákladem 2 750 zl.. Od roku 1886 se vyučovalo ve dvou třídách. Téhož roku byl upraven dvorek se zahrádkou a r. 1891 zřízena v místech původní stavby (na místě v r. 1814 zde rozestavěné nedokončené stavby - později školní zahrada) letní tělocvična. Jaroslav Procházka v Kronice Pol. Voděrad z r. 1938 píše : „Když r. 1929 byla obnovena dnešní školní zahrada, která za světové války úplně zpustla, přišli jsme při přerývání a kopání jamek pro stromky na zdivo, patrně základy původní školy.“ Když byla ve Voděradech obnovena škola (během zmíněných rozepří o stavbě nové školy v obci docházely naše děti porůznu do škol v okolí), stal se jejím správcem Jan Mlejnek a zůstal jím až do své smrti r. 1886. Z té doby existuje zápis o vykonané prohlídce školy ze dne 28.4.1852. Jen zkratkovitě - Škola je filiální a školním patronem je Josefa Čapková. Učitel Jan Mlejnek – stav škol. budovy dobrý. Dětí přítomno – 54, nepřítomno 22 (tenkrát běžná nedbalá docházka). Vyučuje se celoročně, chlapci a dívky. Posudek vyučujícího: kvalifikace velmi činný, pilnost a schopnost - dobrý, mravnost – velmi dobrý a zacházení s dětmi – dobrý.“ 1.11.1866 učitele Mlejnka zastoupil Viktor Bernard, jež jako už říď. učitel odešel r. 1877 do Červených Peček a do Voděrad byl ustanoven Adolf Novotný z Lošan, který tu působil do r. 1879. Na jeho místo přišel Methoděj Stuchlík a pobyl zde do roku 1882. Po jednoročním působení Emanuela Horkého přišel do Voděrad František Verner, podučitel z Lošan a vyučoval tu až do roku 1919, kdy zemřel – pochován na zdejším hřbitově. František Verner se svědomitě staral za 36 let svého působení o rozvoj školy. Za něho byla budov a rozšířena o 2. třídu, upravena a ohrazena zahrádkou u školy, vydlážděn dvoreček, postaven dřevník, zřízena letní tělocvična a školní zahrada, postaveny záchody, zřízen vodovod, škola opatřena hromosvodem atd.. Také o kulturní potřeby obce se staral. Hned po příchodu do Voděrad založil pěvecký spolek „Cyril“, měl hlavní podíl na založení „Kampeličky“ a stál u kolébky vznikající těl. jednoty „Sokol“ Po otevření druhé třídy působil zde i učitel František Maksa s nímž jeden rok bydlel (v budoucím kabinetě) Jaroslav Procházka. Účastnil se 1. svět. války, byl zajat již r.1914, bojoval u Zborova, byl vyznamenán nejvyšším vyznamenáním ruské armády a zahynul dne 7.7.1918 u Bugalmy.
„Dle zákona v každé obci zřízeny byly knihovny osvětové ku šíření všeobecného vzdělání mezi občanstvem. Ve zdejší obci v r. 1920 pořízena byla malá knihovnička čítající 70 svazků. Teprve v r. 1921 pořízena byla v obci zdejší veliká knihovna tím způsobem, že říd. učitel školy zdejší Frant. Vacín přenechal osvětové komisi soukromou knihovnu čítající přes 1100 svazků za nízkou cenu 4000 Kč. Tato knihovna měla ovšem cenu daleko vyšší, neboť tam byla díla cenná a některá i ve vazbách kožených.“ Frant. Vacín také píše do Pamětní knihy co by kronikář od r. 1924 do roku 1931. V roce 1938 odchází říď. uč. Jar. Procházka, aby ho nahradil řídící učitel Frant. Havlíček. V r. 1940 díky přiškolení Mančic je zde zase dvoutřídní škola s 64 žáky a do 1. tř. byly zakoupeny „dvousedadlové“ lavice, 22.6.1941 sehráli žáci školy div. představení „Frantíkovy trampoty“ v hostinci č. 15, 1.9.1941 nastoupil nový říď. uč. Jan Čejka, také kronikář, 4.9.1942 byla zde otevřena Lidová škola zemědělská, 3.12.1943 byla zrušena školní rada a jinak se tu nuceně slavily narozeniny A. Hitlera,Dr. E. Háchy a výročí protektorátu a děti také musely pracovat na poli, např. sklízely brambory......ač jsem ročník 1949, něco mi to připomíná. 1960 - Z Pamětní knihy Pol. Voděrad - „Dne 1.9.1960 byl zahájen v naší obci nový školní rok. Zahájení se zúčastnil i zástupce OV KSČ s. Zmatlík. Letos dostaly všechny děti zdarma všechny knihy a školní pomůcky. Dne 12.3.1960 byla školní oslava Mezinárodního dne žen. Dne 5.6.1960 slavnost v místním parku k Mezinárodnímu dni dětí s pestrým programem dětí a občany, zvláště rodiči dětí, v hojném počtu navštívena. Začátkem školního roku chodilo do zdejší školy 38 žáků, z toho 20 chlapců a 18 děvčat.“
úkol č. 8 (H) - Jak se jmenoval učitel, který po příchodu do obce založil pěvecký spolek „Cyril“?
Jaroslav Procházka = 0 František Havlíček = 4 František Verner = 6
Souřadnice finálky:
N 49°5A.BCD E 015°0E.FGH
