Drevokocur / Cattus Ligneus Mystery Cache

CZ - Keš je určena nejen odborným pracovníkům, ale i laické veřejnosti. Nejeden objev v dějinách se povedl nějakému nadšenci namísto odborným týmům, třeba už jen proto, že měl prostě více štěstí.

EN - The cache is not dedicated only to experts, but also to general public. Many discoveries in history has been made by some enthusiast rather than professionals. Maybe just because he have had the luck.

Drevokocúr (Cattus Ligneus) je tzv. endemit, tedy živočich vyskytující se přirozeně pouze na jednom místě. O tomto živočichovi toho není mnoho známo, jeho výskyt je velmi sporadický a o jeho skutečné existenci máme jen nepřímé důkazy, jelikož se nikomu zatím nepodařilo získat jediný exemplář, ať živý nebo mrtvý, nebyla nalezena ani kostra živočicha. Většinu informací máme z výpovědí zoologů, kteří na něj náhodně narazili při pozorování jiných lesních živočichů, případně nalezli stopy jeho výskytu v podobě trusu či opuštěného hnízda. Bohužel neexistuje ani žádný kvalitní obrazový záznam, jelikož i pomocí nejmodernější techniky se tvora zatím nepodařilo zachytit. K dispozici je pouze několik snímků s obrysem, kdy silueta zachyceného živočicha hodně připomíná veverku, je ovšem několikanásobně menší.
Někteří zoologové tvrdí, že se jedná o mýtus, stejně jako je třeba sněžný muž Yetti nebo Lochnesská příšera, ovšem existují i tací, kteří naopak existenci tohoto tvora potvrzují. Například uznávaný zoolog a profesor z massachusettské Darwinovy university, Doc. Marcus Forest Greenwood tvrdí, že o existenci tohoto tvora není pochyb, jelikož sám jej při svých výzkumech na území ČR zpozoroval, konkrétně při výzkumu veverek v pražské Krči. Dále pak spolu se svým švédským kolegou, profesorem Torkvátem Mahonenem ze stockholmské Národní univerzity, prováděli v Krči sběr neznámého trusu, který při pozorování veverek nalezli. Právě profesor Mahonen pak se svým stockholmským týmem prováděl podrobnou analýzu tohoto trusu, která vyloučila, že by patřil nějakému známému živočichovi. Rozbor současně, krom velkého množství celulózy, odhalil v trusu přítomnost vápníku a kolagenu. Z toho lze usuzovat, že tvor zřejmě požírá kosterní pozůstatky a to nejspíše svého vlastního druhu, jinak se převážně živí zbytky dřeva. Proč ale pojídá kosterní pozůstatky, není známo, jednou z hypotéz je ostražitost, aby na sebe přítomností kosterních pozůstatků jiného jedince neupozornil. Druhá hypotéza spíše ukazuje na nějaké využití látek obsažených v kostech, například pro stavbu vlastní kůže/srsti, která má velmi specifické vlastnosti. Dřevo je současně i drevokocúrovým domovem, hnízdo si obvykle hloubí v neživé dřevní hmotě, na souškách i v uschlých větvích, zřídkakdy i v poraženém a očistěném dřevě, ale nikdy ne mimo oblast lesa. Podle odhadované velikosti živočicha ze zaznamenaných obrysů a dle velikosti nalezených hnízd se zoologové domnívají, že drevokocúr žije trvale v páru, soudí se tak i podle DNA rozboru zbytků srsti nalezené v některých hnízdech. Srst krom dokonalé tepelné izolace vykazuje ještě jednu zvláštnost a to je tzv. "neviditelnost". Téměř stoprocentně pohlcuje jakékoliv záření, což by mohlo vysvětlovat dosavadní neúspěch v pokusech získat nějaký kvalitní obrazový materiál, např. pomocí foto pastí. Nikdy se také nepodařilo spatřit více jedinců současně, pokaždé jen jednoho. Zřejmě vždy jeden z páru zůstává v hnízdě nebo jiném úkrytu, zatímco druhý hledá vhodnou potravu. Hnízd bylo ovšem nalezeno mnohem více, než by odpovídalo odhadované populaci, zřejmě jeden pár staví hnízd více a využívá je dle potřeby a pro zmatení případných predátorů. Žádný zoolog nezahlédl drevokocúra přímo v hnízdě ani nezaslechl, že by vydával nějaký zvuk, tvor nejspíše komunikuje na vysokofrekvenční bázi a má velmi dobrý sluch, proto hnízdo či jiný úkryt vždy včas před blížícím se nebezpečím opustí.
Více informací o tomto tvorovi zatím bohužel nemáme, nicméně Profesor Greenwood nám ve svém posledním článku ve vědeckém časopise Nature dává naději, že se možná již brzy o tomto živočichovi dozvíme více. Mimo jiné říká „V tomto případě by se kanón na vrabce hodil“ a k tomu dodává, že usiluje o získání grantu na další výzkum a jeho universita jedná s americkou armádou o zapůjčení speciálního radioizotopového nanoscaneru. Toto zařízení využívá armáda pro perimetrickou ochranu velmi utajovaných nukleárních objektů a profesor Greenwood je přesvědčen, že by také mohlo poskytnout hodnověrnější snímky a tedy i důkazy o existenci drevokocúra. Zařízení bohužel existují zatím pouze dvě a jejich cena se počítá na stovky miliónů dolarů, nemluvě o stupni ochrany „přísně tajné“. Nechme se tedy překvapit, jak to celé ještě dopadne. A kdo nechce čekat, může se vydat na „lov“ na vlastní pěst třeba hned ;-)