Dovolte, abych se představil. Jsem kocur - "tutajszy Śloński kocur". Popravdě, kocur trošku v letech. Jó kdysi, to jsem býval pašák, silný, mrštný, oči mi zářily a ta srst? Samet, děvčata, samet! To tehdá, jak jsem uviděl nějaké to chutné mladé ptáčátko, stačilo skočit, nebo chviličku si s ním pohrávat či oblbovat a už jsem si na něm se zvrhlou rozkoší pochutnával. A dnes? No, dnes bych si také rád pochutnal, když vidím nějakého dietního ptáčka, co si tak bezstarostně létá kolem. To se mi hned naježí chlupy, rozšíří zornice a sbíhají sliny. Ale! Už to není to, co to bejvalo. Opravdu, není tak jednoduché třeba jen ukecat nějaké to ptáčátko, aby přiskotačilo tak blízko, aby mému útoku už neuniklo. Máma mi říká: Kašli, ty starý troubo, na mladé růžovoučké masíčko a buď rád, že máš doma granule, ale co, to se jí dobře říká. Já byl a budu lovcem...
To jednou jsem zase tak seděl v parku, zrovna bylo po dešti a pozoroval jsem ptáčka. Měl krásný tvar, nádherně barevná křidélka a určitě i chutné křehké masíčko. Pro zvrhlíka mého kalibru - pravé pošušňáníčko:-) Zdál se mi i trochu zmatený, jak tak kolem poletoval, ale čím více třepotal křidélky a zvonivě trylkoval, tím větší jsem měl na něj chuť…. ….
Poprvé jsem si ho všiml na konci támhleté větve, toho starého habru, tak zhruba v polovině stromu, tam úplně napravo, jak hopkal na těch svých libových stehýnkách doleva po vodorovné větvi, hbitě pak přeskočil na druhou stranu kmene a po tamté rovnoběžné doskákal skoro až na její konec. Říkám si, nevšimne si konce, spadne a hned máme pauzu na oběd…. Prd… Místo, aby, jak se sluší a patří, spadl, vyrazil šikmým letem vpravo nahoru, až úplně na špičku stromu, odrazil se od ní a střemhlavým letem si to šinul dolů… dolů…. dolů… Jooo! Narazí si kokos a než se vzpamatuje… už jej budu spokojeně trávit… Jenže! Těsně nad zemí vytáhl brzdící klapky, zapnul forsáž a dobrzdil to. Tak, tak, ale dobrzdil a dosedl… asi se drží hesla - zpátky ke kořenům. Už jsem se chystal ke skoku, ale náhle za mnou něco zašustilo. Jen aby to nebyl ten sousedovic bulteriér, posledně jsem ho dost nakrkl, když jsem seděl na plotě a on pode mnou skákal jak pako a ve svém přitroublém psím mozečku mu vůbec nedošlo, že na mně prostě nedosáhne… humorné to bylo, to jo….. Uff… naštěstí jen ježek… „No, na tebe jsem tu čekal… padej a neruš... sleduji tu pořad “VAŘÍME S NATIONAL GEOGRAPHIC“… a naživo!“. Proboha, kde ten pták zase je? Ne… ne… ne! Přeci mi ta jeho prsíčka někam nezmizela … jsem přeci horňák a jak vidím vyvinuté prsní svalstvo... prostě se neudržím… „No to ti tedy dík, ty pichálisto - chlubile, rušíš a můj oběd je pryč.“
Ne! Sláva! Už ho vidím! Neztratil se, sedí v trávě tamhle kousek napravo od stromu… a čučí jak vyoraná myš. To se ale musím přiznat, já osobně myši spíš nerad. Taková šedivá, nevýrazná myš mi prostě nechutná, nemůžu si pomoct, to už raději ty granule. Už se zase pohybuje! Hopky… hopky… hopky… No tak ptáku!? Ke stromu ne… raději ke mně… no dobrá, tak se aspoň zastav u těch kořenů… budou tam dobrá zrníčka… hej! Kam to jdeš? Jsi pták a ne klokan… Von ten oběd regulérně provokuje … přehopskal až zase doleva kus od stromu. No jak chceš … zvedám se v kolenou… No néééé!!!??? Zatracené loupání! Jak tu jeden má lovit, když mu střílí v kloubech jak z děla? Fógl jeden zatracený… jak může tak dobře slyšet, když nemá skoro žádné uši? Z hopskání plynule do letu… roztahuje křidélka… i když… i ta budou určitě chutná, rád je obírám a ocumlávám, pěkně kostičku po kostičce… no a je to v čoudu… šikmým stoupavým letem vpravo jen tak tak minul kmen a horním půlpřemetem doleva dosedl na větev. No nezlobte se na mně, ale to je opravdu nespolečenské, jeden tu čeká s hubu plnou slin a on se tu předvádí jak na dnech NATO v Ostravě. Na to bych se mohl vykašlat ... jdu domů….
Sotva jsem se ale otočil a udělal dva tiché kočičí kroky… rozmyslel jsem si to … hrdost je hrdost, ale hlad je hlad a touha ulovit něco mladého a chutného je touha ulovit něco mladého a chutného…. Otočím se, a pták nikde... Čiročiré zklamání... Hledám, hledám a…. jo! Zase sedí dole u kořenů a něco oklofává z kůry … že by … teď…?
Ne! On si prostě nedá pokoj. Sotva chvilku postojí, hned zase do letu. No jasně… je to prostě zatracenej akrobat… jistě… opět letíme nahoru… ano… a od začátku zas ty frajeřinky… oblouček vpravo, oblouček vlevo… no a teď nakonec dosedne na té špici… a ne… to se vyvíjí příznivě… pokračuje bez zastávky dolů, oblouček vpravo, pak zas vlevo… tak…správně… a teď přistáváme … u kořenů ... Je tam určitě nějaká dobrotka … bude ti chutnat. Neboj… není tu žádný natěšený kocour, no sedni si… správně … tak se mi to líbí… HEPČÍK!!! Panenko skákavá, no nejsem já debil, oběd mi napochodovává přímo do tla…. tedy úst a já začnu kýchat …. ještě abych tak měl alergii na kočičí srst… to je ten pták určitě zas v pryč.
Jak jsem si otřel ty zaslzené oči, seděl prakticky ten již v podstatě teoreticky sežraný opeřenec zase vysoko, vpravo, úplně na konci vodorovné větve. Nonšalantně dohopkal až ke kmeni, pak zase přelezl na druhou stranu a po další rovnoběžné větvi pokračoval až na úplný její koneček. Tam si konečně nevšiml ulomeného konce, uklouzlo mu stehýnko, dvakrát hrábl nožkama do prázdna a padal a padal… padal krásně… rovnou hlavou dolů a už jsem se těšil, že jako jo… ale asi v polovině stromu zatřepotal křidélky, zmetek, a ladným pravým půlobratem dosedl zas k těm kořenům.
A dost! Říkám si, kocoure, kocoure, to není samo sebou, to ptáčátko s tebou už laškuje dost dlouho. Ale jako zkušený lovec… co vám budu povídat. No, napadlo mně - je to takové ptáčátko, takové sotva opeřené růžové robátko, možná bych měl mít rozum, skočím po něm, zlomím si krček a bude... v mém věku. Ale rozum je jedno a vášeň pro něco mladého, chutného a voňavého je vášní, se kterou ten rozum prostě nic nesvede. Tak jsem použil ověřenou geniální poučku. Mladá ptáčátka jsou velice neopatrná a když jejich hopskání a natřásání křidélky nikdo neobdivuje, často pak sama projevují zájem o toho, kdo si jich takto naoko vůbec nevšímá, kdo jim nenadbíhá, kdo jejich mládí a krásu neobdivuje a toto byla má šance. Lehl jsem si, aby to vypadalo, že mně ten v podstatě tuctový pták absolutně, opakuji absolutně, nezajímá a zavřel jsem oči. Po chvilce už trylkoval jako šílený. Pootevřel jsem jedno oko a jak si toho všimnul, nadšeně ihned vystřihl v letu takovou velikou šestku. U kořenů se pak jen na chviličku zastavil, snad aby dotankoval, a začal obrovským kruhem oblétávat celý ten strom. Ale jak dolétal zpět k zemi… napadlo mne jen… děvče/chlapče (aby to bylo genderově správně)… končíme… Jo, to nějaká stará vrána, ta by to určitě vybrala, ale tohle pískle si na beton právě teď natluče zobák… a já jej… samozřejmě s krajním odříkáním a soucitem… sežeru. A jak jsem předvídal, tak se i stalo. Ptáčkovi ta poslední otáčka prostě nevyšla, nedotočil, narazil do země a zůstal mi naservírován v trávě. Napnuté vypracované svaly, ohnutá záda, odraz… no… nebyl to špatný skok… jen v tom falírovala síla toho odrazu… fakt, bylo to celý ouplně správně, jen ten odraz jsem trochu… přepískl… Opravdu i směr byl správný… No co vám budu povídat, náraz to byl náramný… habr to přežil, pták to přežil, jen mé zuby zůstaly zaseknuté v kmeni….
…chutné to mohlo být maso, to jo… ale ... nakonec co… starému bezzubému kocourovi i kašička chutná, když je podávána s láskou….
UPOZORNĚNÍ: Podobnosti s osobami, nebo situacemi z reálného života jsou zcela náhodné, a během psaní listingu nedošlo újmy žádné zvíře, ani člověk:-)
Že na úvodních souradnicích keš samozřejmě není a že souřadnice stage a následně i finálky začínají 49 51 a 18 27 to snad ví už teď každý:-)))!
Zkontrolujte Vaše řešení
K luštění a odlovu:
Nehledejte v tom opět pražádné složitosti je to jednoduchá "mysterko/mini/multina" :-).
Výbava:
Není třeba žádné speciální nářadí, či náčiní Dalekohled je doporučen.. A oblečení? No určitě ne sváteční smoking, bo:-) leze se na strom - je to geocaching ****! :-)
Příjezd na místo:
Parkovat se v okolí dá máte-li odvahu tak i nedaleko cíle, ale pozor jste s poddolovaném kraji, tak na cestách můžou být díry a nebo "retardéry" nejlépe je se projít od nedaleké vodní plochy!!
Děkuji vzácným přítelkyním z DaflenM za radu, podporu, a pochopení mých úchylek:-), Martině obzvláště za milé obrázky a Beeušce s Dawem za betatest... no dobrá a Kkafimu za přibíjení :-)