Smírčí kameny a kamenné kříže jsou objekty související s trestním právem ve středověku a objevují se jako symboly tragických událostí. Jedním z významných center výskytu těchto křížů a kamennů v okrese Blansko je oblast kolem těchto obcí: Černá Hora, Žernovník,Malá Lhota, Újezd u Černé Hory, Lažany, Lipůvka a Bukovice, které bych Vám rád představil: Přímo v obci Bukovice se nacházejí dva kříže související s jednou tragickou událostí, která se dle místní kroniky stala v 15. nebo 16. století, kdy se zde utkali dva duetanti, kteří padli v souboji o půvabnou dívku.Oba padlí prý byli šlechtici nebo lesníci. Ohledně třetího zapomenutého kříže se mnoho informací nedochovalo.Protože se nachází na břehu zrušeného úvozu kudy kdysi dávno vedla důležitá obchodní stezka lze se domnívat , že tu došlo k nějakému přepadení.
Pro ilustraci jak to v místních lesích vypadalo a vůbec se zločinem na Blanensku přikládám jednu pověst:
Na silnici z Černé Hory do Brna jest v obci Závist hospoda za starodávna Myší past jmenována. Tehdy stála o samotě a byla útočištěm lupičských rot. Cestující tam zavítavští rozloučili se nejen se zbožím, ale I se životem. Začátkem 17.století nebyla hospoda již tak pověstná, zato tím vice černohorský les, kde se svou lupičskou bandou řádil takzvaný Krvavý Bureš.
Hostinským v Myší pasti byl statný mladý a krásný Bartoň, cíl touhy všech děvčat z celého okolí. Bartoň toužil po Lidušce, jediné dceři a dědičce bohatého mlynáře z Černé Hory. Tato však zůstávala chladnou vůčí veškerým jeho výlevům lásky, neboť plně srdce její zaujal mladý Vávra, syn zámeckého hejtmana Matouše Bendery z Bavorova, od kterého stejně byla milována.
Poměru tomuto Václav, otec Liduščin, nepřál, ba přislíbil ji řečenému hostinskému, když se tento konečně o ni ucházel, a dokonce I den zasnoubení již byl vyjednán. Za těchto okolností musila Liduška svou lásku I před zámeckým hejtmanem uchovati v tajnosti. V okamžiku největší beznaděje svěřila se Vávrovi o svém chystaném zasnoubení s hostinským Bartoňem. Se slzami v očích se rozloučili, aby se příštího dne potaji sešli snad naposled.
Tři dny scházely již jen do zasnoubení Lidušky s Bartoňem, když uzrál ve Vávrovi plan, že unese svou milou do Uher. Dívka konečně svolila. V noci před osudným dnem ji Vávra čekal na známé lesní cestičce s osedlaným koněm. Plačíc opustila Liduška otcovský dům. Noc byla tmavá, nebe zamračeno. Konečně vstoupila do lesa, kde tma byla neproniknutelná, takže ztratila známou stezku pod nohama. Po několikahodinovém bloudění usedla únavou. Vtom zaslechla mužské hlasy, a již probleskly tmou světla pochodní. Při myšlence na lupičskou bandu Burešovu zachvěla se dívka hrůzou a polomrtva ukryla se do blízkého křoví. Hrubé mužské hlasy ozývaly se již zcela blízko a z nich pronikavě úpěl ženský hlas. V same blízkosti keře, za nímž byla Liduška ukryta, zastavila se loupežná rota a dívka z bezprostřední blízkosti poznala ku svému zděšení hlas Bartoňův, který pravil:
”Její krásné šaty hodí se mojí nevěstě, která je rovněž dlouho nositi nebude!” “Máš pravdu, Bureši, oloupiti a zabíti!” přisvědčovali hlasy, a již stříkala krev až na křoví.
Liduška se zděšením pozorovala jen, že něco jí padlo do klína a hrůzou přestrašena omdlela.
Teprve za ranní rosy nabyla vědomí a zpozorovala, že onen předmět, který ji padl do klína, je lidský prst s drahocenným prstenem. Bez cíle dala se na útěk, značíc si cestu čerstvými větvičkami, až došla známé pěšinky, a touto i do otcovského domu. Otec ještě spal. Vběhla do blízkého kostela, aby poděkovala za štastné vyváznutí z jisté smrti, a pomodlivši se , spěchala do zámku.
Tam přivítal ji zámecký hejtman se vztekem a hrozbami co svůdkyní svého syna.Na kolenou vypravovala mu, čeho příšerného byla svědkyní. To udobřilo rozhněvaného hejtmana tou měrou, že dav ji pokyny, jak se má zachovati, poslal ji blaho volně domů, aby slavila své zasnoubení s hostinským Bartoňem, ovšem jen naoko, a slíbil, že i se svým synem Vávrou jako host se ku zásnubám dostaví.
Hostina byla znamenitá a bylo přítomno mnoho hostí, zejmena Bartoňových kamarádů. Jako mimochodem otázal se Bendera Lidušky, jaký měla sen.Liduška vyprávěla příšernou událost, a přitom položila na stůl uťatý prst. Vtom hodil Bendera svým pohárem do dveří, ze kterých se vyřítilo množství ozbrojených myslivců, kterým nebylo zatěžko zmocnit se Bartoňe a jeho druhů, právě při hostině přitomných, a odvésti je do zámeckého vězení.
Na úžas přítomných odpověděl Bendera:
“Zetě jsem vám dal odvésti, proto jest mojí povinností, abych se vám o jiného zeťe postaral. Souhlasíte-li, dejte svoji dceru mému synovi.”
Radostně překvapeni padli si mladí do náruče a starý mlynář Václav požehnal šťastnému páru.
V opuštěné šachtě v lese našli, vedeni jsouce Liduškou, hromadu mrtvol i onu čerstvou mrtvolu krásné panny, dle výpovědi samotných lupičů Uherky, jíž scházel prst. V hospodě nalezeno bylo množství zlata, šatů a věcí, které byly uloupeny cestujícím.
Všichni lupiči byli popraveni, na hospodu dosazen počestný hostinský a u hospody založena vesnice, jež nazvaná byla Brlohy a Závist.
Informace byly čerpany z knihy Evy Nečasove, Křižové kameny a kamenne kříže okresu Blansko.
Jak na samotnou keš:
Na výchozích souřadnicích stojíte v místě, kde by jste mohli sledovat souboj dvou nešťastníku.Odtud se vydejte pod úhlem 30° do vzdálenosti 882 metrů , kde naleznete třetí kříž. Stoupněte si před něj ať si ho můžete prohlédnout. Samotná keš se pak nachází deset kroku v pravo od kříže.