Trocha historie Prahy 3 - Pozdrav z Kostnického náměstí na dobových pohlednicích
Jedním ze čtyř hlavních náměstí starého Žižkova je Kostnické náměstí. Není sice náměstím nejstarším, ale bez nadsázky připomíná starosvětskou atmosféru více než jiná místa na Žižkově. Založeno bylo roku 1889 a jako Kostnické se jmenovalo vždy. Název je odvozen od německé Kostnice na Rýně, kde byl souzen a roku 1415 upálen Jan Hus. Svažitý terén náměstí coby nejcharakterističtější atribut celého Žižkova je zde velmi nápadný. Náměstí tak má dvě úrovně – nižší jižní a vyšší severní. Ve středu náměstí je umístěna pravidelná oválná parková plocha se zelení.
Kostnické náměstí kolem roku 1901
Z dobových pohlednic snadno zjistíme, že tomu tak bývalo vždy. Nejstarší pohlednice (adresovaná překrásnému, málo hezkému ale urozenému a všude váženému panu Johanu Růžičkovi z Poděbrad) zachycuje Kostničák kolem roku 1901. Parková zeleň je upravená, nevzrostlá a protkaná několika chodníčky. Letní idyla a parné počasí je patrné i z černobílé pohlednice. V rohovém domě č.p. 760 na středu pohlednice sídlil Hostinec U Šťovíčků, při pohledu lupou je vidět, že tu čepovali kozla (dnes je tu bar Spirit). Náměstí na tomto snímku už ale vypadá trochu jinak než v roce 1889. Odmyslet si musíme oba rohové domy (č.p. 760 a 776) stojící mezi ulicemi Dalimilovou a Štítného, byly postaveny později.
Kostnické náměstí někdy kolem 1900 - 1902
Druhá pohlednice z let 1900 - 1902 není moc kvalitní. Kostnické náměstí je tu zobrazeno spolu s častějšími motivy pohlednic (radnicí, rozhlednou na Vítkově (tehdy vrchu Žižkově) a reálkou na Sladkovského náměstí (ta je tu ještě bez kostela, i když v popředí už jakýsi základ stojí).
Kostnické náměstí kolem roku 1912
Na třetí pohlednici z roku 1912 najdeme již vzrostlou zeleň a na obou koncích parku stromky.
Kostnické náměstí kolem roku 1914
Pohlednice z doby někdy kolem roku 1914 nabízí pohled na Kostnické náměstí z druhé strany, stromy jsou daleko zřetelnější a park je v popředí i pozadí pohlednice ozvláštněn dvěma palmami. Idylický obrázek zachycuje korzo několika lidí jižní stranou náměstí. Možná je mezi nimi i pisatel pohlednice pan Boleslav, který slečně Anně Lacinové píše, že až bude hledati perořízek, ať se zeptá paní Lacinové a ta ji poví, kde se nachází.
Kultivovaná cizokrajná zeleň a lidé na korzu dokládají, že Kostnické náměstí mělo mezi žižkovskými náměstími především funkci rekreační a obytnou. Povšimněme si také plotu ohraničujícím zeleň, zřejmě měl chránit vzorně opečovávané prostranství.
Kostnické náměstí v roce 1917
Poslední snímek z roku 1917 je značně zkreslující. Rukou nezkušeného retušéra zanikly detaily, zakryla je zelená a modrá barva. Zvlášť při pohledu k nebi, nabývá pohlednice poněkud neskutečného obrazu. Modrou barvou je zamazán i vrcholek lampy.
Dnešní Kostničák je jiný, ale zase ne tolik, abychom jej bezpečně nepoznali. Částečně zachované a dobře známé zábradlí poznáváme na všech pohlednicích. Snad nevyzní příliš troufale přání, aby dnešní reprezentanti obce lépe pečovali o veřejný a parkový prostor nejen na Kostnickém náměstí.