Šmoulí tajemství
Je tomu již spousty dlouhých let, že už je ani spočítat nedovedu, co jsem se dozvěděl tajemství, o něž bych se teď s Vámi rád podělil. Každé tajemství, aby se mohlo uchovávat v něčí paměti, se jednou totiž musí předat dál, tak to prostě chodí. A i u tohoto nadešel ten správný čas.
Před těmi dávnými lety se mi stala příhoda, kdy shodou podivných náhod, nehod atd., jsem se ocitl v tajemných místech, kde jsem se setkal s malými modrými stvořeními, Šmouly. S těmito úžasnými malými vstřícnými tvorečky, neustále překypující dobrou náladou, jsem zažil spousty krásných příhod a dobrodružství, ale to je už úplně jiný příběh. To, co bych Vám rád vypověděl, je tajemství, jež mi tehdy prozradil sám taťka šmoula a hodně to mění vše, co doposud o šmoulech kdokoli z nás věděl.
Když mi tenkrát odkrýval tajemství o existenci skryté druhé šmoulí vesnici, ani jsem skoro nestíhal vstřebávat, co vše se to dozvídám. „Ano. Je to tak. Existuje ještě druhé místo, kde máme svou vesničku. Je tam mnohem bezpečněji, jelikož o tom místě neví ten šílený Gargamel s tím jeho vypelichaným kočičákem.“, vyprávěl mi tenkrát ten roztomilý stařík v červené čepičce. „ Proto tam žijí převážně všechny ženy a děti našeho druhu. Ale musíme to místo důkladně tajit. A hlavně cestu do něj, jinak by bylo rázem po bezpečí. Existuje jen jedna cesta do té říše a tu skrývá mé obydlí. V něm je skryto i několik tlačítek, když zmáčkneš puntíky v jistém pořadí, otevře se kouzelná cesta. Ale pochopíš, že víc Ti prozradit nemohu.“, pravil dál taťka a já to chápal, a ani raději více o tom, jak tajná cesta funguje, vědět nechtěl.
Z té informace o šmoulích ženách jsem byl nejvíce vykolejen. Stavělo to na hlavu vše, co jsme o těchto modrých tvorečcích, kdy věděli, a nelze to nazvat ničím jiným než velkým šmoulím tajemstvím. Dozvídal jsem se další a další neméně zajímavé informace o tajném místě, o druhé šmoulí vesničce, životu v ní a jejích obyvatelích. Taťka sám, ale i ostatní šmoulové, si stýskali po svých družkách a kamarádkách, ale na druhou stranu věděli, že je to takto bezpečnější, než aby nějaký Gargamel se svými lstmi využil citové slabosti šmoulů přes jejich něžnější zástupce. Však vzpomeňme, jak tenkrát stvořil Šmoulinku a myslel si, že mu šmoulové skočí na špek. O unikátní lsti s onou vyčarovanou blondýnečkou slyšel snad už každý. Jak Taťka šmoula říká, je mu jasné, že ten zlotřilý čaroděj je i teď zalezlý a na svém temném hradě zas míše kazišmoulí lektvar.
Ale zpět k poodkrytému tajemství. Mohlo by se zdát, že ono tajné místo plné šmoulů v šatičkách (no vidíte, o tom bych také mohl povyprávět příhodu, ale to až za chviličku) bylo naprosto idylické, ale naneštěstí tomu tak nebylo. Na tomto tajemném místě totiž sice nežil zlý Gargamel, ale zase se tu vyskytovala protivná čarodějka Gorgonzola s nenažranou lasicí Oreffou. Ta sice nebyla šmouly tak posedlá jako Gargamel a nechtěla je všechny nadobro zničit, avšak po chuti jí rozhodně nebyli a škodila jim, kde mohla. No a o nesnázích, co s sebou přinášela přítomnost Oreffy, ani nemluvě, ta byla věčně hladovým lovcem, takže se před ní musel mít každý šmoula na pozoru. Proto také neponechali šmoulové v tajné vesničce jen své křehotinké polovičky, ale pernamentně vesnici opatrovali 4 šmoulové. Těm ostatní velice záviděli, jelikož ve vesničce to byl samý anděl, kam oko dohlédlo. Tak ale zase na druhou stranu tu bylo také nejedno malé šmoulí zlobidlo, jež vymýšlelo samé zlotřilosti a bylo nutné na něj dávat velký pozor. Abych nastínil, kdo ze šmoulů měl to štěstí užívat si neustálé přítomnosti šmoulích krasavic, tak to byl jeden takový čahoun, pak, ač se to na první pohled nezdálo, druhý byl veliký silák. Také tu byl takový druhý Kutil, který neustále vymýšlel nějaké zlepšováky pro lepší chod a ochranu tajné vesnice. V neposlední řadě tu byl do party věčně usměvavý, všemi dětmi oblíbený šmoula číslo 4.
Ale to hlavní, co jsem Vám neřekl, je, kdo má hlavní slovo v této vísce. Mnohým už je zcela jasné, že to nemůže být nikdo jiný než žena Taťky šmouly. Ano nepletete se, je tomu tak, nad vesničkou a všemi jejími malými modrými obyvateli drží ochrannou ruku a dohled milá, všemi zbožňovaná paní v červené čepičce. Neustále dohlíží nad všemi malými raubíři a pomáhá svým již dospělým dcerám. Když mě Taťka vzal seznámit se do druhé vesničky, zrovna ji zaměstnávali dva malí uličníci. Jednomu běhajícímu bez nezbytné čepičky zrovna povídala: „Jakto, že už jsi zase bez čepice? Kde ji máš?“ „Mou má mamka na vyprání a jiná už není“, vymlouval se malý šmoulík. „I ty brepto, hned Ti jednu donesu“, říkala mu velká šmoulí mamka. „A co ten druhý zase šmoulá to rakytlicové listí, já se z něj picnu, ten zase bude mít vyrážku“, brumlá si už spíš jen pro sebe, jdouc malému šmoulíkovi pro čapku.
Říkal jsem si, že ta se tu opravdu nenudí, ale kupodivu se neustále usmívala a byla veselá. Ono vlastně tací byli všichni šmoulové, co jsem měl tu čest poznat - neustále v dobré náladě, rozverní a usměvaví. Tedy snad až na známého mrzouta. Ale i ten pookřál vždy při návštěvě druhé vesničky obývané šmoulími kráskami. Každý šmoula totiž mohl tajnou vesničku navštívit na dva dny jednou za šmoulí měsíc, s výjimkou toho, který už měl svou družku, pak směl on každý měsíc přišmoulit po dvakráte. Taťka na to měl sestaven svůj harmonogram a vždy navštěvovala druhou vesničku větší skupina šmoulů. To aby se tajná chodba odkrývala co nejméně a bylo tak nižší riziko prozrazení. Proto také nikdy neprobíhaly návštěvy opačně, aby Gargamel nikdy nemohl spatřit ve vesničce více jak jednu šmoulí slečnu, a to jemu dobře známou Šmoulinku. Však také neustále nad svou „vševidoucí“ koulí svůj zrak klopí, skleněná koule (to víte, je to podřadný čaroděj, na křišťálovou nemá nárok) mu dává nahlédnout, co se ve šmoulí vesnici děje.
Co bych Vám ještě o těch malých modráskách, jejich vesničkách, strastech i radovánkách pověděl? No vidíte! Málem bych zapomněl! Slíbil jsem povědět příhodu o šatičkách. Ne odjakživa byly šmoulí dívky v šatičkách jako známe od Šmoulinky. Dříve měly i šmoulí dívky kalhoty jako běžný šmoula, akorát jim přecházely ještě v horní díl oblečku, takže byly zahalené téměř celé. Ale jednou jedna ze šmoulích slečen, která měla nespornou zálibu ve svádění šmoulů, opět s jasným úmyslem obletovala kutícího šmoulu, který zrovna vytvářel zase nějaký ten stroj. No a jak tak celá rozjařená poskakovala sem a tam kolem něj, obleček se jí zachytil do stroje a celý se potrhal. To byste měli vidět, jak jí prý tenkrát stud dal zapomenout na její věčné choutky. A jelikož šmoulí máma zrovna byla mimo vesničku, utíkala sama takhle na lehko ke tkalcovskému stavu v chaloupce šmoulí mámy a ač na něm neuměla, nějak se jí podařilo sešít cáry oblečku k sobě, aby byla aspoň nějak zahalena. Když pak takhle vyšla mezi ostatní modré cácorky, byla najednou za hrdinku, protože se šmoulím dívkám tento oděv (šatičky) tak zalíbily, že je hned chtěly také. Když se později velká máma vrátila, musela ušít stejné šatičky všem slečnám z vesničky.
A to by mohlo být prozatím z vyprávění vše, ať mi také zbyde něco na příště…..
Teď už víte i Vy o velkém šmoulím tajemství a koukejte ho pečlivě střežit. Jako odměnu za to, že si to necháte pro sebe, Vám několik šmoulů, jež jsme společně poznali v příběhu, prozradí místo jednoho šmoulího pokladu. Schválně, jestli jste pozorně četli příběh, tak tento poklad budete moci navštívit. Pokud ne, nezbývá než číst znovu a znovu, dokud nepřijdete na to, kde se v příběhu skrývá všech 10 představených šmoulů. Pak už stačí je jen dle pořadí správně seřadit, tak jak se postupně v příběhu skrývají (od nultého po devátého) a správně doplnit ke zjištění místa pokladu.
Přeji jen hezké zážitky a snad se Vám to bude líbit :-).
Finální umístění:
N 50° 0Andělka. Šmoumáma Smíšek Špekoun
E013° 2(Bidlo+5).Koketka Šmoumáma Pískle