Do série patří tyto geotrasy: Dávné stopy, nové cesty: Jižní Čechy (GC4R07F) a Dávné stopy, nové cesty: Horní Rakousko (GC4R08T).
Stopy našich předků můžeme hledat všude kolem nás. Některé zmizely jako kruhy na vodě, jiné jsou doslova vytesány do kamene a přetrvají věky. Je na nás, abychom v těchto stopách pokračovali k místům, kde se naše cesty spojí. Takovým místem setkání byla i Zemská výstava Jižní Čechy-Horní Rakousko 2013, která nabídla neobvyklý přehled podobností a rozdílů v kulturních, hospodářských a sociálních vztazích mezi oběma zeměmi. Vyjádřila úctu lidem, kteří v tomto zapomenutém koutu na pomezí Čech a Rakouska prožili svoje životy a zasloužila se o poboření umělých hranic (ať již v terénu, nebo – a to především - v naší mysli), které jsme si mezi sebou kdysi vystavěli a občas stavíme dodnes.
Jihočeská část geotras vás zavede do Vyššího Brodu a Českého Krumlova. I po skončení Zemské výstavy 2013 můžete navštívit vyšebrodský cisterciácký klášter a město Český Krumlov, obě místa nabízejí řadu zajímavostí a zážitků. Doporučujeme Vám si udělat čas na jejich návštěvu. Potřebné informace a odpovědi na otázky získáte z textů uvedených níže.
Finálovou krabičku najdete na souřadnicích: N = 48°AB.CDE E = 014°FG.HIJ
VYŠŠÍ BROD
Vyšší Brod byl původně trhovou vsí na obchodní stezce, vedoucí z Mühlviertlu do Čech. Rožmberkové udělili tržišti důležitá privilegia, ale teprve roku 1870 se dočkala povýšení na město. Nejvyhledávanější památkou je cisterciácký klášter, založený jako rodová nekropole rožmberského rodu. Vyšebrodské opatství patří v současnosti k nejlépe dochovaným řeholním areálům u nás, chrání jedinečnou sbírku středověkého umění i nejlépe zachovanou klášterní knihovnu. Krajina Vyšebrodska je protknuta sítí dobře značených turistických tras, naučných stezek i cyklotras a Vyšší Brod je tradičním startovním místem vodáckého putování po řece Vltavě.
Nejcennějším klenotem, který do cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě v roce 2013 přilákal davy návštěvníků, je legendární kříž zvaný Závišův. Zlatý relikviář nechal zřejmě zhotovit uherský panovník, aby do něj uložil ostatek dřeva Svatého kříže, na němž zemřel Ježíš Kristus. Spletitými cestami osudu se kříž dostal do dědičného kláštera mocných Rožmberků, kde jej mniši po staletí uchovávali v nejvyšší úctě a umístěný na žerdi ho nosívali v čele procesí v Českém Krumlově a Vyšším Brodě. Za druhé světové války klenot uloupili nacisté, za komunismu byl zestátněn a přemístěn do Prahy. Stříbrný kříž pokrytý lístky arabského zlata a posázený neobvykle vysokým počtem drahokamů (44) a perel (166) se však roku 1991 společně s cisterciáky navrátil do Vyššího Brodu a po dobu trvání zemské výstavy byl za nejpřísnějších bezpečnostních podmínek veřejně vystaven v Rožmberské oratoři.
Historie kláštera a základní znalosti o Závišově kříži vám pomohou vybrat odpovědi se správnou číselnou hodnotou pro dosazení do souřadnice. Pomůcky můžete najít níže.
Klášter ve Vyšším Brodě
Podle legendy chtěl Vok z Rožmberka jednoho dne vykonat pobožnost u kaple na místě dnešního kostelíka sv. Anny. Jeho kůň však neměl dost sil na překonání rozvodnění Vltavy a panovník se začal topit. Za záchranu života slíbil Panně Marii vybudovat na místě kaple klášter, jak se také v roce 1259 stalo. Klášter převzal název od osady, v jejíž blízkosti byl založen (Hohenfurt - "U vysokého brodu").
Život uvnitř kláštera se přísně řídil regulemi řádu z roku 1334. Např. jídlo v refektáři začínalo vzpomínkou na chudé a končilo schováním zbytků pro chudé. Nejčastější stravou byla kaše, chléb a občas vejce, maso se nepodávalo. Pouze šestnáctkrát do roka (o církevních svátcích), dostávali mniši "přilepšení". K pití sloužilo pivo z vlastního pivovaru, který je ve vyšebrodském klášteře připomínán již v roce 1380.
Dnes žije v klášteře komunita cisterciáků, kteří objekt postupně rekonstruují. V rámci prohlídek je přístupný kostel, kapitulní síň, knihovna a obrazárna. Zdejší knihovna se svými 70 000 svazky je nejkrásnější v České republice. Teologický sál se může pochlubit sbírkou Biblí napsaných 40 jazyky (nejtěžší z nich je Lutherův překlad Bible s jeho vlastním komentářem, který váží dvacet kilogramů).
Závišův Kříž - Splendor Mysticus
Mezi křesťanskými relikviemi zaujímá nejvýznamnější postavení dřevo z kříže, na němž zemřel Ježíš Kristus. Postupně docházelo k dělení ostatků Kříže na menší části, kterým byla přisuzována nevyčíslitelná magická moc. Části Kříže byly dál děleny na malé kousky a jeden dílek by měl být uložen i v tzv. Závišově kříži, který patří k chrámovému pokladu cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě. Kromě dřeva z Kristova kříže jsou zde uloženy také další svátosti: naplněné relikviářové schránky. V jedné z nich je i prsť (nebo kamének) z biblické hory Sinaj. Přestože si lidé ve středověku uvědomovali vysokou peněžní hodnotu materiálů užívaných při výrobě ostatkových schránek, zlata, drahokamů a skla si cenili zejména pro jejich vydatnou zářivou sílu, kterou jim propůjčoval sluneční svit. K symbolice Pravého Světla vzhlížely s nadějí a pokorou celé generace.
N = 48°AB.CDE
A. Podle legendy založil Vok z Rožmberka klášter ve Vyšším Brodě, protože:
a) splnil slib daný Panně Marii za záchranu života (4)
b) u kostela sv. Anny se mu zjevila Panna Maria (6)
c) při koupání ve Vltavě spatřil vizi budoucího kláštera (5)
B. Nejtěžší knihou v Teologickém sále je Lutherův překlad Bible. Váží:
a) 10 kg (7)
b) 15 kg (9)
c) 20 kg (8)
C. Mniši z vyšebrodského kláštera mohli pít kromě vody také pivo, které:
a) dostávali darem od věřících (2)
b) si vařili ve vlastním pivovaru (1)
c) dováželi z rakouského kláštera Rein (3)
D. V Závišově kříži je uloženo 25 ostatků světců a světic. Je zde také špetka hlíny (nebo kamének) z:
a) blízkosti Božího hrobu v Jeruzalémě (4)
b) hory Sinaj, kde Bůh nadiktoval Mojžíšovi Desatero přikázání (2)
c) vrcholu Golgoty, kde byl ukřižován Ježíš (3)
E. Zlata, drahokamů a skla si středověcí lidé vážili především pro jejich:
a) vysokou peněžní hodnotu (7)
b) krásu (8)
c) vyzařovací schopnost, kterou jim dodávalo sluneční světlo (9)
ČESKÝ KRUMLOV
Město s jedinečnou atmosférou, kterému mocný rod Rožmberků vtiskl neopakovatelnou podobu italské renesance. Křivolaké uličky, romantická zákoutí a unikátní městská památková rezervace s dominantou zámku nad meandrem Vltavy, muzea a galerie, hudební festivaly, divadelní představení na otáčivém hledišti, hospůdky, kavárny i středověké krčmy, to vše je Český Krumlov, od roku 1992 zapsaný na seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
V Českém Krumlově byly instalovány dvě z expozic Zemské výstavy. Výstava s názvem "Čtyři fotografové - dvě země - jeden region" představila práci fotografů - Josefa Seidela, Josefa Kashofera, Kaspara Obermayra a Karla Hebsackera, kteří na přelomu 19. a 20. století působili v Českém Krumlově, Vyšším Brodě, Freistadtu a Bad Leonfeldenu. Cílem výstavy bylo zachytit společenský život obyvatelstva na obou stranách hranice a ukázat celou oblast jako jeden celek. Obraz tehdejší společnosti přiblížilo návštěvníkům "10 kapitol", které byly průřezem všech společenských vrstev tehdejší doby: Duchovní; Vrchnost; Továrníci; Pivovarníci a skláři; Hostinští a hoteliéři; Hokynáři; Řemeslníci a zemědělci; Spolková činnost; Školství; Lékaři, četníci a úředníci. Každé fotografické téma bylo doplněno životním příběhem člověka z dané společenské vrstvy.
Vystavené fotografie vám po skončení výstavy už zprostředkovat nemůžeme, ale máte možnost se níže začíst do životních příběhů osobností, které jednotlivé části výstavy provázely. V jejich pohnutých osudech najdete odpovědi, které budete potřebovat pro výpočet druhé části souřadnice finálky.
Pět příběhů, pět osudů
Dávné stopy, nové cesty... to jsou také a především příběhy lidí. Lidí, kteří ve zdejším pohraničí zanechali stopy svého života. V těchto příbězích se také skrývají odpovědi na otázky, které vám pomohou získat potřebné údaje.
PAULUS JOSEF HEINRICH - vyšebrodský cisterciák, okresní vikář hořický (* 2. března 1871, † 23. listopadu 1951)
Havlíčkobrodský rodák nejprve působil jako kaplan v Německém Rychnově, poté v Rožmberku nad Vltavou a v Loučovicích. Byl také vrchním kuchařem ve vyšebrodském klášteře. V únoru 1920 převzaů faru v Hořicích na Šumavě. Stal se také obecním kronikářem, do kostela a fary zavedl elektřinu a nechal odhalit památník pašijovým hrám a obětem světové války. 13. prosince 1931 byl oblíbený kněz dokonce zvolen starostou obce (poprvé, a také naposledy, stanul v této funkci duchovní), ale za necelý rok z této funkce odstoupil. V předmluvě českého vydání textu pašijí z roku 1936 nabádal hořické Čechy a Němce ke vzájemné snášenlivosti, ale jeho prosba nebyla vyslyšena. Zanechal po sobě cennou farní kroniku, kterou psal až do roku 1946, kdy spolu s ostatními obyvateli Hořic nastoupil do transportního vlaku, který odvážel německé občany do sběrného tábora v Českém Krumlově. Domů už se nikdy nevrátil. Dožil v bavorském Seefeld-Oberlatingu, kde 23. listopadu 1951 zemřel ve věku 80 let.
HANS SPIRO - velkoprůmyslník a hlavní školní inspektor ve Větřní (* 20. 7. 1886, † 10. 4. 1931)
Narodil se v Českém Krumlově jako jediný syn Emanuela Spira, který byl jedním z pěti synů původem červenořečického podnikatele Ignaze Spira, zakladatele krumlovské a větřenské továrny na papír. Už v mladých letech tak získal velmi cenné zkušenosti a poznatky ve vedení papírny. Díky dobře zvoleným investicím závod ve Větřní vzkvétal a papírenské výrobky se vyvážely dokonce až do Spojených států amerických. Po vzniku samostatného Československa se stal Hans radním obce Větřní, a také místním školním inspektorem. Z velké části financoval výstavbu místní nové školní budovy, která se stala jednou z nejmodernějších škol na okrese. Po první světové válce si obyvatelé Větřní přáli vlastní kostel, aby už nemuseli podstupovat dalekou cestu do Krumlova. Hans Spiro se jako první chopil iniciativy a založil přípravný výbor. Vlastní stavby kostela se však již nedožil. Desátého dubna 1931 ještě podnikl svoji obvyklou ranní projížďku na koni, ale odpoledne ve své vile nečekaně zemřel na srdeční záchvat. Bylo mu pouhých 45 roků.
FRANZ BAYER - majitel hostince v Hořicích na Šumavě (* 26. 10. 1898, † 13. 7. 1963)
Jeho otec se v mládí se přistěhoval do Hořic a zřídil si zde hostinec "U Čerta", který byl hojně navštěvován zejména v období konání hořických pašijových her. Jako místostarosta obce se mimo jiné zasloužil o zakoupení pašijového divadla, které se tak stalo obecním majetkem. Vyhlášený hořický hostinec "Gasthof Zum Teufl" („U čerta“) stával v dolní části náměstí a v jeho přízemí se nacházela také spořitelna. V jednopatrové budově se nacházel velký hostinský sál, ubytování s dvanácti lůžky a do první světové války zde fungovala také oblíbená kuželna. Právě sem bylo jako v prvním domě v Hořicích zavedeno vodovodní potrubí, takže se voda mohla čepovat v hostinských pokojích a v kuchyni. Franz Bayer mladší byl dlouholetým členem pašijového hereckého spolku. V letech 1923 - 1927 představoval roli sv. Jana Evangelisty - Miláčka Páně. V roce 1938 byl, stejně jako jeho otec, zvolen starostou obce. V tomto těžkém období řešil obsazení Hořic Američany, a později i Čechy a musel se také vypořádat s odsunem německého obyvatelstva. V roce 1946 se však Bayerovi, jako jedni z nejmovitějších občanů obce, museli rozloučit se svojí domovinou a opustit po dlouhá léta budovaný rodinný podnik. Franz Bayer (mladší) zemřel ve Steyeru, 13. července 1963 ve věku 65 let.
FANY POSTULKA - profesorka klavíru v Městské hudební škole Český Krumlov (* 3. prosince 1894, † 26. ledna 1962)
Již od mládí se u Fany projevoval talent a láska k hudbě, takže ji tehdejší ředitel krumlovské Městské hudební školy Anton Moser přijal jako učitelku hry na klavír. Slečna Fany zde vyučovala až do roku 1939, kdy byla činnost hudební školy pozastavena. V této době odvážná Fany v soukromí svého bytu tajně učila hrát na klavír i židovské děti, přestože jí to přinášelo velké problémy. Mezi její žáky patřil pozdější významný hudební skladatel Petr Eben, a také jazzový a swingový pianista a skladatel filmové hudby Wolfgang Käfer. Hudební škola se do své původní budovy mohla vrátit až v roce 1947. Přes svoji německou příslušnost mohla Fany nadále žít ve svém bytě v areálu českokrumlovských klášterů. Pamětníci na ni vzpomínají jako na společenskou dámu štíhlé a křehké postavy. Nikdy se nevdala a zůstala bezdětná. Obdržela československé státní občanství a od té doby se začala psát jako Františka Postulková, ale nikdy se nenaučila spisovné češtině a často zadrhávala. Zemřela v tichosti v lednu roku 1962.
GUSTAV JUNGBAUER - univerzitní profesor, spisovatel a etnograf (* 17. července 1886, † 23. října 1942)
Narodil se ve mlýně Vorderhammer u Horní Plané, který dnes leží hluboko pod hladinou Lipenského jezera. Od roku 1910 vyučoval na gymnáziu v Liberci. Po vypuknutí války se jako příslušník rakousko-uherské armády dostal do ruského zajetí, ale po tříletém věznění v Turkestánu uprchl zpět do Čech. V letech 1919 - 1921 pracoval v pozici zástupce Československého červeného kříže v Moskvě, kde prováděl repatriaci válečných zajatců. Výsledkem této akce bylo propuštění téměř 10000 vězňů. Ve svém rodném městě Horní Plané v roce 1923 založil Šumavské muzeum a zároveň se stal jeho prvním ředitelem. V roce 1928 začíná Jungbauerova pedagogická kariéra na Karlově univerzitě, kde jako mimořádný profesor převzal místo po svém učiteli Hauffenovi. Po roce 1937 působil jako řádný profesor pro obor etnografie. V nadšení se věnoval studiu šumavského národopisu a sběratelství lidových písní, pohádek a pověstí ze Šumavy. Byl jedním z nejuznávanějších odborníků na národopis Němců v Čechách. Zemřel po těžké nemoci 23. října 1942 v Praze a jeho tělo bylo převezeno na hornoplánský hřbitov. Hrob bychom však dnes hledali marně, stal se obětí poválečné devastace.
E = 014°FG.HIJ
F. Paulus Josef Heinrich působil ve vyšebrodském klášteře také jako:
a) knihovník (3)
b) vrchní kuchař (1)
c) účetní (5)
G. Díky iniciativě a podpoře Hanse Spira došlo ve Větřní ke stavbě:
a) papírny (7)
b) kostela (9)
c) obecního špitálu (2)
H. Franz Bayer hrával v představení hořických pašijových her postavu:
a) Ježíše Krista (2)
b) Jidáše (4)
c) Sv. Jana Evangelisty (8)
I. Slečna profesorka Fany Postulka učila hře na klavír také známého hudebníka a skladatele:
a) Petra Ebena (2)
b) Jiřího Maláska (4)
c) Pavla Štěpána (6)
J. Profesor Gustav Jungbauer byl zakladatelem a prvním ředitelem:
a) Muzea v Českém Krumlově (9)
b) Muzea pašijových her v Hořicích na Šumavě (5)
c) Muzea Šumavy v Horní Plané (7)
Obsah pokladu
- CWG "Zemská výstava 2013 - botičky"
- keramická rybička
- plášťová spona s keltským motivem
- spona do vlasů s erbem
Prosíme o pečlivé uložení a zamaskování krabičky. A také o ohleduplné chování ke Strážci pokladu.
Alte Spuren, Neue Wege: Südböhmen
Thematisch verbundene Mystery-Caches "Althergebrachte Spuren, neue Wege" wurden der Landesausstellung Südböhmen-Oberösterreich 2013 gewidmet. Wir laden Sie zu einer Wanderung an der böhmisch-österreichischen Grenze entlang ein, zur einer mit der Erinnerung an diejenigen verbundenen Wanderung, die hier im Laufe der Jahrhunderte ihre Spuren hinterließen.
Die Spuren unserer Vorfahren können wir überall um uns suchen. Einige verschwanden, wie Kreise auf dem Wasser, andere blieben buchstäblich in Stein gehaut und werden noch Jahrhunderte überdauern. Es liegt an uns, dass wir in diesen Spuren weiter gehen, bis zu den Stellen, wo sich unsere Wege verbinden. Und ein solcher Treffpunkt sollte auch die Landesausstellung 2013 sein, die eine ungewöhnliche Übersicht über Ähnlichkeiten und Unterschiede in den kulturellen, wirtschaftlichen und sozialen Beziehungen zwischen Oberösterreich und Südböhmen anbot. Sie äußerte Respekt allen Menschen, die in diesem fast vergessenen Grenzgebiet Böhmens und Österreichs ihre Leben lebten, und trug dazu bei, dass künstliche Grenzen gebrochen wurden, die wir damals (ob im Terrain oder - und vor allem - in unseren Gemütern) zwischeneinander bauten, und die wir manchmal auch noch heute bauen.
Der südböhmische Teil der Georouten führt Sie nach Hohenfurth (Vyšší Brod) und nach Krummau (Český Krumlov). Sie können das Hohenfurther Zisterzienserkloster und die Stadt Krummau auch nach der Beendigung der Landesausstellung 2013 besichtigen, beide Orte bieten viel Interessantes und eine Reihe von Erlebnissen an. Wir empfehlen Ihnen, sich Zeit für die Besichtigung zu nehmen. Nötigen Infos und Antworten auf Ihre Fragen können Sie in den Texten.
Die Finalbox finden Sie auf den Koordinaten N = 48°AB.CDE E = 014°FG.HIJ
HOHENFURTH
Hohenfurth war ursprünglich ein Marktdorf auf dem Handelsweg, der von Mühlviertel nach Böhmen führte. Die Herren von Rosenberg erteilten dem Markdorf wichtige Privilegien, aber erst im Jahre 1870 wurde es zur Stadt erhoben. Die meistgefragte Sehenswürdigkeit ist das Zisterzienserkloster, das als "Stammnekropolis" des Rosenberger Geschlechts gegründet wurde. Die Hohenfurther Abtei gehört heutzutage zu den am besten erhaltenen Ordensarealen in Tschechien, es beschützt sowohl eine eigenartige Sammlung mittelalterlicher Kunst als auch die am besten erhaltene Klosterbibliothek. In der Landschaft von Hohenfurth finden wir ein Netz von gut markierten sowohl Wander- und Radwegen als auch Lehrpfaden. Hohenfurth ist auch traditioneller Startort für Wassersportler auf dem Fluss Moldau.
Ein echtes Juwel, das ins Zisterzienserkloster in Hohenfurth im Jahre 2013 Massen von Besuchern anlockte, ist das legendäre Kreuz, sogenanntes Zawisch-Kreuz. Das goldene Reliquiar ließ höchstwahrscheinlich der ungarische Herrscher anfertigen, um darin den Rest Heiligen Kreuzes aufzubewahren, an dem Jesus Christus gestorben war. Verzwickte Wege des Schicksals führten das Kreuz in das Erbkloster mächtiger Herren von Rosenberger, wo es die Mönche jahrhundertelang in höchster Verehrung bewahrten. Im zweiten Weltkrieg raubten das Juwel die Nazis, in der Ära des Kommunismus wurde es verstaatlicht und nach Prag transportiert. Das mit Goldblättern aus arabischem Gold beschichtete und mit ungewöhnlich hoher Zahl von Edelsteinen (44) und Perlen (166) besetzte silberne Kreuz kehrte im Jahre 1991 zusammen mit den Zisterziensern nach Hohenfurth zurück, und für die Dauer der Landesausstellung wurde es unter strengsten Sicherheitsbedingungen im Rosenberger Oratorium für die Öffentlichkeit ausgestellt.
Die Geschichte des Klosters und die Grundkenntnisse über das Zawisch-Kreuz werden Ihnen helfen, die Antworten mit dem richtigen Zahlenwert fürs Einsetzen in die Koordinaten zu wählen. Verweise und Hilfe finden Sie unten.
Kloster in Hohenfurth
Entsprechend Legenden mochten Vok von Rosenberg einen Tag in der Kapelle auf dem Gelände der heutigen Kirche St. Anna meditieren. Sein Pferd, aber hatte nicht genug Kraft, um die Moldau zu überwinden, und der König begann zu sinken. Für die Rettung des Lebens von der Jungfrau Maria versprochen, eine Kapelle auf dem Gelände des Kloster zu bauen, wie sie auch im Jahre 1259 passiert ist. Das Kloster erhielt seinen Namen nach dem Ort, in dessen Nähe es gegründet wurde - Hohenfurth.
Das Leben im Kloster war streng durch Regelungen in der Größenordnung von 1334. Z.B. Das Essen im Refektorium begann die Erinnerung an die Armen und endete mit Reste für die Armen. Die häufigste Essen war Brei, Brot und manchmal auch Eier, Fleisch wird nicht behandelt. Nur sechzehn Mal im Jahr (an kirchlichen Feiertagen), erhielt Mönche "Aufbesserung" und Fasten Empfang eingelegter Fisch. Um serviert Bier aus der eigenen Brauerei, die im Kloster ist trinken war bereits im Jahre 1380 erwähnt.
Im Kloster lebt eine Gemeinschaft von Zisterziensermönchen, die nach und nach zu rekonstruieren das Objekt. Frei zugänglich für die Kirche, der Kapitelsaal, Bibliothek und Kunstgalerie. Die lokale Bibliothek mit ihren 70.000 Bänden, 1.200 Handschriften und Inkunabeln 400 ist die schönste in der Tschechischen Republik. Theologische Saal verfügt über eine Sammlung von Bibeln in 40 Sprachen (die schwerste von ihnen ist Luthers Übersetzung der Bibel mit seiner eigenen Kommentar, der zwanzig Kilogramm wiegt) geschrieben.
Zawisch-Kreuz - Splendor Mysticus
Bei der 1. Landesausstellung Oberösterreich ≈ Südböhmen 2013 zeigt die Zisterzienserabtei Vyšší Brod (Hohenfurth) das legendäre Zawischkreuz, das den Kroninsignien des Königreiches Böhmen gleichgestellt wird. Das prunkvolle Reliquiar ließ der ungarische König wahrscheinlich für seine eigene Krönungszeremonie anfertigen. In der Mitte des Reliquiars befindet sich ein Fragment des Holzes des Wahren Kreuzes, an dem Jesus Christus den Tod erlitt. Auf verschlungenen Wegen gelangte das Kleinod in das Erbkloster der mächtigen Rosenberger, wo es von Mönchen jahrhundertelang aufbewahrt und in höchster Ehre gehalten wurde. Neben tiefer Religiosität ist die Entstehung der kostbaren Reliquiare, die aus den wertvollsten Edelmaterialien angefertigt wurden, mit den Strukturprinzipien der mittelalterlichen Gesellschaften aufs Engste verknüpft. Glas und Edelsteine wurden a priori jedoch nicht wegen ihrer materiellen Kostbarkeit, sondern wegen der Leuchtkraft geschätzt, die sie durch das Licht erhielten. Gold stand wiederum in enger symbolischer Beziehung zu Herrschaft und Königtum.
N = 48°AB.CDE
A. Nach einer Legende soll Wok von Rosenberg das Kloster in Hohenfurth gegründet haben, weil:
a) er dadurch sein der Jungfrau Maria gegebenes Versprechen für die Rettung seines Lebens erfüllte (4)
b) ihm bei St. Annenkirche Jungfrau Maria erschien (6)
c) er beim Baden in der Moldau eine Vision des zukünftigen Klosters hatte (5)
B. Das schwerste Buch im Theologischen Saal ist die Bibelübersetzung von Luther. Sie wiegt:
a) 10 kg (7)
b) 15 kg (9)
c) 20 kg (8)
C. Die Mönche aus dem Hohenfurther Kloster konnten außer Wasser auch Bier trinken, dass sie:
a) als Geschenk von den Gläubigen bekamen (2)
b) in ihrer eigenen Brauerei brauten (1)
c) aus dem österreichischen Kloster in Rein einführten (3)
D. Ins Zawisch-Kreuz wurden 25 Gebeine der Heiligen gelegt. Es gibt hier auch etwas Lehm (oder ein Steinchen) aus:
a) der Nähe des Heiligen Grabes in Jerusalem (4)
b) dem Berg Sinai, wo Gott Moses die Zehn Gebote diktierte (2)
c) dem Gipfel des Berges Golgota, wo Jesus gekreuzigt wurde (3)
E. Gold, Edelsteine und Glas schätzten Leute im Mittelalter vor allem für:
a) ihren hohen Geldwert (7)
b) ihre Schönheit (8)
c) ihre Abstrahlfähigkeit, die ihnen das Sonnenlicht gab (9)
KRUMMAU
Stadt mit einer einzigartigen Atmosphäre, der das mächtige Rosenberger-Geschlecht eine unwiederholbare Art italienischer Renaissance aufdruckte. Winkelige Gassen, romantische Winkel und ein einzigartiges Denkmalschutzgebiet mit der Dominante des über dem Moldaumäander liegenden Schlosses, Museen, Galerien, Musikfeste, Theatervorstellungen mit der Drehbühne, Kneipen, Cafés und mittelalterliche Schenken; das alles ist Krummau, das im Jahre 1992 in die UNESCO-Liste des Weltkultur- und Weltnaturerbes aufgenommen wurde.
In Krummau wurden zwei von den Landesausstellungsexpositionen installiert. Die Ausstellung mit dem Titel "Vier Fotografen - zwei Länder - eine Region" stellte Werke folgender Fotografen vor - Josef Seidel, Josef Kashofer, Kaspar Obermayer und Karl Hebsacker, die um die Jahrhundertwende des 19. und 20. Jahrhunderts in Krummau, Hohenfurth, Freistadt und Bad Leonfelden tätig waren. Das Ziel der Ausstellung war es, das gesellschaftliche Leben der Bevölkerung auf beiden Seiten der Grenze zu erfassen und das ganze Gebiet als eine Einheit zu zeigen. Das Bild ehemaliger Gesellschaft wurde den Besuchern in "10 Kapiteln" nahegebracht, die ein Querschnitt aller Gesellschaftsschichten damaliger Zeit darstellten: Geistliche, Obrigkeit, Fabrikanten, Braumeister und Glasbläser, Gastwirte und Hotelier, Krämer, Handwerker und Bauer, Vereinstätigkeit, Schulwesen und Ärzte, Gendarmen und Beamte. Jedes Fotothema wurde um eine Lebensgeschichte einer aus der vorgestellten Gesellschaftsschicht kommenden Person ergänzt.
Ausgestellte Fotos können wir Ihnen nach der Beendigung der Landeausstellung leider nicht mehr vermitteln, doch haben Sie die Möglichkeit sich in Lebensgeschichten der Personen zu vertiefen, die einzelne Teile der Ausstellung begleiteten. Sie stehen Ihnen zur Verfügung unten und in ihren bewegten Schicksalen finden Sie die Antworten, die Sie für die Berechnung des zweiten Teiles der Finalbox-Koordinate benötigen.
Fünf Geschichten, fünf Leben
Alte Spuren, neue Wege... Es ist auch und vor allem die Geschichten der Menschen. Die Menschen in den kleinen Grenzverkehr verlassen Spuren seines Lebens. In diesen fünf Geschichten tragen auch die Antworten auf die Fragen, die Ihnen helfen, die notwendigen Daten für Final-Box wird.
PAULUS JOSEF HEINRICH - Zisterzienser aus Hohenfurth (Vyšší Brod), Kreisvikar von Höritz im Böhmerwald (Hořice na Šumavě) (* 2. März 1871, † 23. November 1951)
P.o.cist. Paulus Josef Heinrich, geboren in Deutsch Brod (Havlíčkův Brod), war in den Jahren 1895-98 Kaplan in Deutsch Reichenau (Německý Rychnov), 1898-1903 in Rosenberg an der Moldau (Rožmberk nad Vltavou) und von 1903-1908 in Kienberg (Loučovice). Zudem war er auch Hauptkoch im Kloster von Hohenfurth. Franz Bayer der Ältere und Bürgermeister Johann Janovsky, der eine Rede hielt. Der neue Pfarrer wurde zugleich mit der Führung der Pfarrchronik betraut, und unter den Bürgern von Höritz erfreute er sich großer Beliebtheit. Währen seiner Amtszeit wurden die Kirche und die Pfarrei an das Stromnetz angeschlossen und das Mahnmal für die Passionsspiele und die Opfer des Weltkriegs enthüllt. Am 13. Dezember 1931 wurde er sogar zum Bürgermeister der Ortschaft gewählt. Zum ersten Mal und auch zum letzten Mal wurde dieser Posten von einem Geistlichen besetzt. Innerhalb eines Jahres trat Heinrich jedoch von seinem Posten zurück. Im Jahr 1934 wurde P. Paulus Heinrich zum Ehrenbürger von Höritz ernannt. In seiner Vorrede zur tschechischen Ausgabe des Passionstextes aus dem Jahr 1936 ruft er Tschechen und Deutsche in Höritz zur gegenseitigen Toleranz auf. Seine Bitte wurde jedoch nicht erhört. Er hinterließ die wertvolle Pfarrchronik von Höritz, der er sich bis zum Jahr 1946 gewindmet hatte. Bis ins Detail beschreibt er darin voller Groll die Besetzung von Höritz durch die US-Amerikaner und deren unseliges Verhalten im Ort. Am 26. Juni 1946 bestieg er zusammen mit den ürbrigen Bewohnem von Höritz den Transportzug, der die deutschen Bürger in das Sammellager in Krummau brachte. Seine letzen Jahre verbrachte er im bayrischen Oberalting, wo er am 23. November 1951 im Alter von 80 Jahren verstarb.
HANS SPIRO - Großindustrieller und Hauptschulinspektor in Wettern (Větřní) (* 20. Juli 1886, † 10. April 1931)
Dipl.-Ing. Hans Spiro wurde am 20. Juli 1886 in Krummau als einziger Sohn von Dipl.-Ing. Dr.h.c. Emanuel Spiro, einem der fünf Söhne des ursprünglich aus Roth Retschitz stammenden Unternehmers Ignaz Spiro, dem Gründer der Papierfabriken in Krummau und Pötschmühle, geboren. Bereits während des 1. Weltkriegs wurde Hans nach seiner Rückkehr von einer Studienreise im Ausland zu einem fähigen Helfer seines Vaters Emanuel und seines Onkels Ludwig. Somit sammelte er bereits in jungen Jahren äußerst wertvolle Erfahrungen und Erkenntnisse in der Führung der Papierfabrik. Der Betrieb in Pötschmühle war dank adäquater Investitionen im Aufschwung. Die Papierprodukte wurden sogar in die USA exportiert. Nach dem 1. Weltkrieg reifte unter den Bürgern von Wettern der Wunsch nach einer eigenen Kirche, um nicht weiter den langen Weg bis nach Krummau auf sich nehmen zu müssen. Hans Spiro ergriff als erster die Initiative für den Beginn eines Kirchenbaus und unternahm alle notwendigen Schritte, damit im Herbst 1930 ein Arbeitsausschuss für das Projekt eingerichtet werden konnte. Den Bau der Kirche selbst erlebte Spiro jedoch nicht mehr. Er starb plötzlich und unerwartet am 10. April 1931 am Nachmittag in seinem Haus im Alter von nur 45 Jahren an einem Schlaganfall. Dabei hatte er noch in den Vormittagsstunden völlig gesund seinen gewöhnlichen Ausritt unternommen.
FRANZ BAYER - Gasthausbesitzer in Höritz im Böhmerwald (Hořice na Šumavě) (* 26. Oktober 1898, † 13. Juli 1963)
Franz Bayer der Ältere stammte aus der Familie eines Wachsziehers in Kalsching (Chvalšiny), in seiner Jugend zog er nach Höritz und eröffnete dort das Gasthaus „Zum Teufl“, das insbesondere in der Zeit der Passionsspiele in Höritz gut besucht war. In der 20. Jahren war er als stellvertretender Bürgmeister des Orts tätig und während seiner Amtszeit machte er sich unter anderem um den Kauf des Passionsspielhauses vom deutschen Böhmerwaldbund verdient, das somit in Gemeindebesitz überging. Im einstöckigen Gebäude mit einem Tor für Pferdekutschen waren ein großer Gastsaal sowie Räume mit zwölf Betten untergebracht. Bis zum Ausbrucht des 1. Weltkriegs wurde hier auch die damals äußerst beliebte Kegelbahn betrieben. Gerade dies war das erste Haus in Höritz, in dem eine Trinkwasserleitung verlegt wurde. Trinkwasseranschluss gab es damit in den Gasthausräumen und in der Küche. Franz Bayer der Jüngere war ein langjähriges Mitglied des Passionsschauspielensembles. In den Jahren 1923-27 spielte er in den Passionsspielen die wichtige Rolle des Hl. Johann des Evangelisten – des Lieblings des Herrn. Im Jahr 1938 wurde Franz der Jüngere genauso wie sein Vater einige Jahre zuvor zum Bürgermeister gewählt. Im Jahr 1946 mussten sich jedoch die Bayers, als eine der wohlhabensten Familien in Ort, von ihrer Heimat verabschieden und den über lange Jahre hinweg aufgebauten Betrieb zurücklassen. Franz Bayer der Jüngere starb in Steyer am 13. Juli 1963 im Alter von 65 Jahren.
FANY POSTULKA - Professorin für Klavier an der Städtichen Musikschule in Krummau (* 3. Dezember 1894, † 26. Januar 1962)
Ihr Vater, der Föster Friedrich Postulka, stand in Diensten der Schwarzenberg Fürsten. Bereits in ihrer Jugend äußerte sich bei Fany Talent und Liebe zur Musik. Im 1. Weltkrieg wurde das Fräulein vom damaligen Direktor der Krummauer Städtischen Musikschule Anton Moser als Lehrkraft für das Klavierspiel eingestellt. Im 2. Weltkrieg wurde das Haus von Soldaten besetzt und der Unterricht musste in provisorischen Räumen des Hauses Nr. 152 in der Oberegasse stattfinden. In jener Zeit unterrichtete das mutige Fräulein Postulka heimlich in den Privaträumen ihrer Wohnung auch jüdische Kinder im Klavierspiel, obwohl sie wegen dieser Aktivität große Schwierigkeiten hatte. Zu diesen Kindern gehörte auch der spätere bedeutende Musikkomponist Petr Eben aus Krummau. Ein weiter bedeutender Schüler von Fräulein Postulka war auch der Jazz-und Swingpianist und Filmmusikkomponist Wolfgang Käfer. Die Musikschule konnte in ihr ursprünglisches Gebäude erst im Jahr 1947 zurückkehren. Trotz ihrer deutschen Staatsgehörigkeit konnte Fany in ihrer Geburtsstadt weiter ihre Wohnung auf dem Gelände der Krummauer Klöster bewohnen. Sie blieb ledig und kinderlos. Im März 1948 erhielt sie die tschechoslowakische Staatsbürgerschaft. Sie starb still und leise im Januar des Jahres 1962 und wurde im Familiengrab auf dem Friedhof in Krummau beigesetzt.
GUSTAV JUNGBAUER - Universitätsprofessor, Schriftsteller und Ethnograph (* 17. Juli 1886, † 23. Oktober 1942)
Prof. Dr. Gustav Jungbauer wurde am 17. Juli 1886 in der heute tief unter der Oberfläche des Staussees Lipno gelegenen Mühle Vorderhammer bei Oberplan (Horní Planá) geboren. Jungbauer studierte Volkskunde und Germanistik an der Karlsuniversität in Prag unter der Führung der Professoren August Sauer und Adolf Hauffen. Hauffen ist als Begründer der wissenschaftlichen Ethnographie in Böhmen und als erster Vertreter des Fachbereichs Ethnographie an der Prager Universität bekannt. Ab 1910 unterrichtete Jungbauer am Gymnasium in Reichenberg. In den Jahren 1919-21 arbeitete er als Vertreter des Tschechoslowakischen Roten Kreuzes in Moskau, wo er sich um die Rückführung von Kriegsgefangenen kümmerte. Seine Tätigkeit führte zur Befreiung von knapp 10 000 Gefangenen. In seiner Geburtsstadt Oberplan gründete er im Jahr 1923 das Böhmerwald-Museum und wurde zugleich sein erster Direktor. In den Jahren 1923-28 unterrichtete Jungbauer an den Gymnasien in Leitmeritz (Litoměřice) und Prag. Gleichzeiting widmete er sich der Forschungstätigkeit. Im Jahr 1928 beginnt Jungbauers pädagogische Karriere an der Karlsuniversität, wo er als außerordentlicher Professor die Stelle nach seinem Lehrer Hauffen übernahm. Nach 1937 wirkte er als ordentlicher Professor für den Fachbereich Ethnographie. Gustav Jungbauer starb nach schwerer Krankheit am 23. Oktober 1942 in Prag. Sein Leichnam wurde auf den Friedhof in Oberplan überführt. Das Grab wird man heute jedoch vergebens suchen, denn es wurde nach dem krieg leider verwüstet.
E = 014°FG.HIJ
F. Paulus Josef Heinrich war im Hohenfurther Kloster auch tätig als:
a) Bibliothekar(3)
b) Küchenmeister (1)
c) Buchhalter (5)
G.Dank der Initiative und Unterstützung von Hans Spiro wurde in Wettern:
a) eine Papierfabrik (7)
b) eine Kirche (9)
c) ein Gemeindespital gebaut (2)
Franz Bayer spielte in den Vorstellungen Höritzer Passionsspiele :
a) Jesus Christus (2)
b) Judas (4)
c) Evangelisten Johannes (8)
I. Professor Fany Postulka brachte das Klavierspielen auch dem bekannter Musiker und Komponist:
a) Petr Eben (2)
b) Jiří Malásek (4)
c) Pavel Štěpán bei (6)
J. Professor Gustav Jungbauer war Begründer und erster Direktor:
a) des Museums in Krummau (9)
b) des Passionsspielmuseums in Höritz (5)
c) des Böhmerwaldmuseums in Ober Plan (7)
Inhalt des Schatzes
- CWG (Tschechische Holzmünze) "Landesaustellung 2013 - Schuhchen"
- Fisch aus Keramik
- Mantelklemme mit keltischem Motiv
- Haarspange mit Wappen
Wir bitten Sie um sorgfältige Aufbewahrung und Tarnung der Box. Und ebenfalls um rücksichtsvolles Verhalten gegenüber der Hüterin des Schatzes.