Ostrý z Velkého Kokrháče
Na téměř severozápadním okraji Šumavy vystupuje z hřbetu Královského hvozdu dvojvrchol Ostrého, často označovaný za nejkrásnější horu celého pohoří. Mezi typickými šumavskými oblými, protáhlými a na temenech plochými hřbety a vrcholy působí hrotité skalní pyramidy Ostrého jako naprosté zjevení.
Nejkrásnější jméno hory a ta další
Ostrý a hřeben Kaitersbergu z Velkého Bítova
Jméno Ostrý získala hora snad podle svých špiček, snad podle mohutné a ostré skalní hradby táhnoucí se od většího vrcholu k jihovýchodu. Charakteristická silueta dvojice vrcholů viditelná z mnoha míst Plzeňského kraje přinesla hoře poetické jméno Prsa Matky boží, prý ji tak pojmenovali Chodové. Znáte snad krásnější jméno hory? Lidé na české straně nazývali Ostrý také Jezerní, Kravařskou či Srní horou, kromě mužského tvaru Ostrý se používala i varianta Ostrá.
Ostrý od Mooshütte
První německé pojmenování hory Ozzer je doloženo v listině z roku 1279, kdy klášter v Rott am Inn získal lesnaté území mezi Ostrým, Svarohem a Velkým Javorem. Na hraniční mapě z roku 1514 je uváděn jako Obser. Kromě dnes používaného názvu Osser byste se dříve v němčině setkali i s dalšími jmény Ossa, Ossaberg, Osserspitze a samozřejmě překladem Brüste der Mutter Gottes.
Pohled na Ostrý od bavorského Lamu; autor: matthiashn
Pro svou podobu při pohledu z okolí městečka Lam je označován jako Matterhorn des Bayerwaldes (Matterhorn Bavorského lesa). Vrcholy jsou rozlišovány jako Velký a Malý Ostrý (pro menší z vrcholů v češtině chybí zdrobnělina obdobná Javůrku a Roklanci), v němčině podobně Großen a Kleiner Osser.
Hora dvou vrcholů
Hřeben Královského hvozdu a Pancířský hřbet (vlevo)
Ostrý je součástí hřebenu Královského hvozdu, zároveň je posledním výrazným vrcholem. Hřbet začíná u Železné Rudy nejvyšším vrcholem Jezerní horou s ledovcovým kary Čertova a Černého jezera. Mělkým sedlem je oddělen Svaroh, následuje vzdálenější a nižší Velký Kokrháč a konečně Ostrý. Na Velkém Ostrém se hřbet rozděluje, přičemž vedlejší hřbet vybíhá západním směrem přes Malý Ostrý, aby přes Osserwiese klesal do údolí Weisser Regen. Hlavní hraniční hřeben pokračuje severním směrem k vedlejšímu vrcholu Ostrého, dále tisícovce Hole (Jägerhübel), Helmwald a obloukem až k sedlu Höllhöhe na úpatí Hoher Bogenu v Německu.
Naprostý vrchol Velkého Ostrého
Velký Ostrý vystupuje v nejvyšším místě do nadmořské výšky 1292,7 m n.m., obvykle je uváděna hodnota zaokrouhlená na 1293 m. Pro srovnání: nižší Malý Ostrý, jehož vrchol je vzdálený 528 metrů západně od Velkého, vystupuje vrcholovou skalou do nadmořské výšky 1266 m. Nejvyšší bod leží na německém území několik metrů od státní hranice, což úplně neodpovídá pravidlu rozdělení území při vytyčování státních hranic: "kam se koule valí a voda teče".
Malý a Velký Ostrý při pohledu z hřebenu Velkého Ostrého
Samotný vrchol Velkého Ostrého je zvýrazněn vrcholovým křížem z roku 1993, na kterém nejsou připomenuty oběti hory, ale hostinští sousední chaty. Tabulka věnovaná člověku, který se z Ostrého už nikdy nevrátil, bývala na hraničním kamenu č. 23/6 umístěna s textem "21. IV 1922 se zřítil 22letý instalatér Josef Denscherz ze Smelzu". O jiných obětech nevíme, ani v případě sněhové laviny, která se utrhla 27. února 1784 z východního svahu a hrnula jeden statek 250 metrů po svahu, se žádná oběť neuvádí.
Vrchol a nejvyšší skála na české straně
Nejvýše položený český bod Ostrého leží podle našeho názoru na sousední skále nad hraničním kamenem č. 23C a je jen o několik málo metrů nižší než vrchol. Chybně (a o to častěji) se jako nejvyšší české místo na Ostrém uvádí geodetický bod vzdálený přes 80 metrů od vrcholu. Tvoří jej šamotová deska zabetonovaná ve skále s nadmořskou výškou 1279,67 m.
Ostré skály na hřebenu
Geomorfologicky patří Ostrý do okrsku Královský hvozd, části podcelku Železnorudská hornatina náležející do celku Šumava. Celá hora je budována dvojslídným a biotiticko-muskovitickým svorem, tj. značně přeměněnou krystalickou horninou (viz blízká earthcache). Ve svoru je obsažen granát, staurolit, cordierit a až 10 cm velké vyrostlice andalusitu. Zvětráváním svorů se granáty uvolňovaly a byly vybírány z naplavenin pro méně náročné šperkařství. Vrcholovou část Velkého Ostrého tvoří více než 100 metrů dlouhý a skutečně ostrý skalnatý hřeben vybíhající k jihovýchodu. Je tvořen strmě nakloněnými svorovými břity, ve kterých jsou obsažený pevné křemenné žíly. Sklon vrstev svoru dal vzniknout skalnímu defilé přivrácenému na německou stranu i skalním plotnám na české straně.
Hoher Bogen a Ostrý z Hindenburgkanzel
Ostrý je zalesněn smrkovým lesem, na exponovaných a skalnatých místech je mezi smrky přimíchán jeřáb. Na české straně jsou vrcholové svahy Ostrého součástí území přírodní památky Královský hvozd, která chrání geomorfologické útvary, skupiny stromů a porostů a přirozené přírodní ekosystémy. Německé svahy leží v Přírodním parku Horní Bavorský les. Nesmíme opomenout, že přes Velký Ostrý probíhá rozvodí mezi povodím Řezné a Úhlavy, ale též hlavní evropské rozvodí mezi úmořím Severního a Černého moře.
Čarodějnice a obři
Pancířský hřbet, Královský hvozd a Ostrý z Velké Doubravy
V dobách dávných, v časech legend, dříve, než na Ostrý zamířili lidé, bydlely na jeho svazích dvě čarodějnice. Každé noci se změnily na velké ptáky a létaly po širém kraji. Nelétaly však pro nic za nic, při svých výpravách kradly malé děti, které po upečení jedly!
M. a V. Javor, Ostrý, Svaroh, Jezerní hora, Falkenstein z Malého Roklanu
Na vrcholu Ostrého žili dva obři. Zda oba obři žili na jediném vrcholu, nebo měli každý jeden z vrcholů pro sebe, není dnes známo, ale dobře se ví, že jeden z obrů udělal zásadní chybu: vydal se ze svahu dolů. Co čert nechtěl, chytily obra čarodějnice. Překvapivě jej nesnědly – takový obr je sice hora masa, ale špatně se peče nad ohněm – ale proměnily jej v trpaslíka, který se musel při jejich výpravách starat o ohniště v jejich doupěti a ještě byl svědkem pojídání dětí. Jak potupné a kruté pro dobrotivého obra.
Velký Javor a Ostrý od Čermné
Jednou jel krajem mocný král se svojí sličnou dcerou. Dceru doprovázel bílý havran, který však nebyl jen albínem. Když se totiž celá skupina dostala do blízkosti doupěte čarodějnic, havran se vznesl, zatřepotal křídly a skřehotavým hlasem pronesl: "Cítím tu mladou krev, lidskou..." Na prahu doupěte seděl začarovaný obr-trpaslík a s nedůvěrou pozoroval mluvícího havrana. Havran si jej také všiml, prolétl nad ním a zakrákoral: "Třikráte sedm je dobré i zlé, při třikrát tři krev mrzne i jde!" Bylo to kouzelné zaříkadlo, které obra vysvobodilo: hned začal růst do svých původních rozměrů, až přerostl i okolní smrky velikány. Podíval se k zemi, zvedl nohu a jedním malým dupnutím rozšlápl doupě čarodějnic. Pak se otočil a přes hřeben Ostrého zamířil i s bílým havranem do Alp, které vídával z vrcholu na obzoru. Tam prý oba žijí dodnes.
Hrádek na hranicích nebe
Vrcholový kříž a Velký Javor
Lidská přítomnost je na vrcholu Velkého Ostrého datována do středověku, kdy zde byl postaven hrádek, snad zvaný Osserburg. Stavba byla čtvercového půdorysu s délkou hrany přibližně 30 metrů. Podle nalezených zlomků keramiky lze spojit hrádek s dalšími stavbami hraběte Albrechta III. z Bogenu a jeho vznik zařadit na konec 12. století.
Jedna teorie předpokládá, že hrad nebyl vůbec dostaven, jiná jej považuje za strážní hrádek určený ke střežení solné stezky a objevuje se i názor, že hrad byl jen demonstrací moci Albrechta III. Je však známo, že hrabě z Bogenu si někdy okolo roku 1184 vzal Ludmilu Přemyslovnu, dceru českého knížete Bedřicha. Ta do manželství přinesla bohaté věno, mimo jiné velkou část Šumavy. Hrad na Ostrém proto mohl sloužit jako komunikační bod propojující části bogenského panství oddělené hraničním hřebenem.
Lam a Ostrý s hradem
na hraniční mapě z roku 1514
Mapy pohraničních oblastí z 16. století hrádek zachytily jako pokročilou zříceninu, mladší popisy vrcholu uvádějí zbytky zdiva a okna, nálezy železné zbroje, úlomků nádob a zvířecích kostí. Do dneška z hrádku nezbylo nic, snad jen cesta těsně pod vrcholem prochází příkopem napříč skalním hřbetem.
Hrad zmiňují pověsti pojednávají o třetím vrcholu, který se však propadl i s hradem, jednou s pyšným rytířem, jindy s lakomou hradní paní.
Osserburg se objevuje znovu na počátku 20. století, kdy císař František Josef povýšil do šlechtického stavu Karla Paschera, mj. vedoucího stavby trati Plzeň-Železná Ruda včetně Špičáckého tunelu. Tento nadšenec do krás Šumavy si při jmenování na rytíře zvolil přídomek von Osserburg, který je uveden i na jeho náhrobku ve Stříbře.
Chata na Ostrém
Osserschutzhütte Haus Willmann aneb chata na Ostrém
Až druhá polovina 19. století přinesla rozvoj turistického ruchu, kdy turisté zamířili poznávat krásy lesních velikánů, rozervaných skal, pěnivých potoků, hlubokých jezer a také dech beroucích rozhledů z vrcholků. Turisté přicházeli po dlouhém výstupu na Ostrý, ale scházel jim přístřešek. První jednoduchá útulna, z prken postavená a šindelovou střechou krytá, byla postavena v roce 1885 a pojala na 30 osob.
Původní podoba chaty,
výřez pohlednice
V roce 1883 byl založen turistický Spolek Bavorského lesa, sekce v Lamu o rok později (znak spolku naleznete v dřevěném reliéfu nad vchodem, jde o žlutý květ podložený kapradím). Když statkář Albert Willmann, první předseda místní sekce, věnoval pozemky na vrcholu Ostrého spolku, nebránilo výstavbě horské turistické chaty téměř nic. Nejprve byla zbudována stezka, po které volské potahy vozily stavební materiál. Z nadmořské výšky 900 metrů byl materiál vynášen na vrchol už lidmi.
Historická pohlednice s vrcholem, chatou
a patníkem na terase před chatou
Přízemní stavba byla dokončena v roce 1897 a 15. srpna byla vysvěcena. Šindel kryl stěny i polovalbovou střechu, pod kterou bylo místo pro občerstvení a šest lůžek. Od svého vzniku byla budova mnohokráte přestavována a rozšiřována: již o čtyři roky později byla přistavěna kuchyně, v roce 1907 došlo k rozšíření noclehárny na 15 lůžek a na začátku 30. let došlo ke zvýšení chaty. Předválečná podoba chatě v podstatě zůstala dodnes.
Hraniční kámen 23C a Kámen doteku
Chata nazývaná Osserschutzhütte Haus Willmann leží na bavorské straně, těsně pod vrcholem v závětří na sv. svahu. Kuriozitou je venkovní terasa před restaurací, uprostřed které je hraniční patník jasně určující, jaké stoly jsou v Německu a jaké v Čechách. Chata je vyhlášená svou pohostinností, ale jak dokládá průvodce z roku 1938, našly se i bouřlivé doby: našinci bylo doporučováno zůstat na českém území, aby se vyhnul nebezpečí zatčení a pokuty po překročení hranice, na terase si měl sednout ke třem stolům na české straně a objednané jídlo si nechat přes hranici donést.
Jména provozovatelů chaty na vrcholovém kříži
Pokud uvážíte poměrně extrémní polohu vrcholu, má chata po posledních úpravách zajímavé technické zajištění svého provozu, tj. elektřiny, vytápění, vody, odpadů a také zásobování.
Historická pohlednice s leteckým
záběrem chaty a obou vrcholů
Aby se vyloučilo riziko ekologické havárie provázející obvyklé dieselové agregáty a kotle na topné oleje, je v chatě umístěna plynová elektrocentrála o výkonu 15 kW a tepelném výkonu 30 kW. Odpadní teplo motoru elektrocentrály je využito k ohřevu vody a domu. Vyrobená, ale nespotřebovaná elektřina slouží pro nabíjení baterií pro večerní a noční provoz chaty. Víte, že 450 kg těžká elektrocentrála neputovala na vrchol po cestách, ale spolu se sporákem přilétla z Lambachu zavěšená pod vrtulníkem?
Zdrojem pro pitnou vodu je pramen v sedle Vlčí propast. Voda protéká přes filtr do nádrže o objemu 2,5 m3, odkud je potrubím s převýšením 100 metrů čerpána do zásobníku v chatě. Ze střechy chaty je dešťová voda sbírána do nádrží o celkovém objemu 5000 litrů. Při použití bezvodých pisoárů postačuje toto množství pro provoz splachovacích záchodů. Kam ale s odpadní vodou uprostřed krásné přírody? Odvádí se 350 m dlouhým potrubím o 200 metrů níže na severní svah Ostrého, kde je ČOV s kořenovou čističkou o rozloze 128 m2. Vyčištěná voda se vypouští do přírody, zachycený kal se odváží do čističky v údolí.
Dolní stanice nákladní lanovky
Do sedla mezi vrcholy vede lesní cesta, která může pohodlně sloužit pro zásobování autem, ale na poslední úsek by se v létě hodil tatranský nosič, zatímco v zimě by byl potřeba šílenec. Pro překonání posledního úseku a pohodlné zásobování byla pravděpodobně po II. světové válce vybudována jednoduchá nákladní lanovka dlouhá přibližně 110 metrů s převýšením 50 metrů. Ze spodní stanice schované v dřevěné boudě je dopravní lano nataženo přes dvě podpěry až na skalnatý výstupek vedle chaty blízko vrcholu. Pro převoz na lanovce poháněné benzinovým motorem slouží otevřený vozík, který je schopen přepravit maximálně 150 kg. Ale pivo, které se lanovkou dopraví na vrchol, je chlazeno naprosto tradičním, naprosto ekologickým způsobem: chata má sklep vytesaný do skály se stálou teplotou 8 °C.
Chata je otevřena denně v době od 1. května do 1. listopadové neděle, od 26. prosince do 6. ledna, o Masopustu a o Velikonocích. V zimě a na jaře je chata otevřena jen každou neděli až do konce dubna. Více na stránkách chaty.
Hans Watzlik
V chatě je společenská místnost pojmenována po Hansi Watzlikovi (1879–1948), významném šumavském spisovateli a básníkovi. Německy píšící rodák z Dolního Dvořiště, který žil dlouhá léta v Nýrsku, se literárnímu světu představil knihou povídek "Im Ring des Ossers" věnovanou zdejšímu kraji. Šumavu, kterou ve svém rozsáhlém díle zachytil i s jejími lidmi, miloval, o to hůře nesl poválečné vyhnání z domova v roce 1946 a brzy po odsunu, v roce 1948, zemřel.
Spolek německých pražských akademiků ze Šumavy umístil v roce 1972 pamětní desku od Leopolda Hafnera na jižní skálu těsně pod vrcholem Velkého Ostrého, s věnováním "velkému synu a básníku Šumavy".
Vlčí propast
Kulisy Vlčí propasti v opeře Čarostřelec hrané v roce 1822 ve Výmaru;
autoři: K. Lieber a C. A. Schwerdgeburth
Úzké sedlo mezi Velkým a Malým Ostrým je zváno Vlčí propast. Je s ním spojen příběh myslivce, který u sedla žil v 17. století. Byl natolik znamenitým střelcem, že si lidé jeho neobyčejný střelecký um nedokázali vysvětlit jinak než čáry. Podezírali jej ze spojení s temnými silami a samotným ďáblem, kterého prý vzýval v ponuré divočině pod vodopádem v Bílé strži. Takové podezření nelze nechat bez povšimnutí, což prý vedlo k obvinění střelce a předvedení do Domažlic před soud, kde byl vyslýchán. Jak celá věc pro myslivce dopadla, není známo.
Legenda o zázračném střelci žila v kraji dále, až inspirovala německého hudebního skladatele Carla Maria von Webera k sepsání romantické opery známé jako Čarostřelec. Děj se točí kolem mládeneckého soupeření o Agátu, střeleckých závodů a čarovných kulek, které neminou cíl. Není tedy divu, že dnes světoznámá opera byla v Čechách ponejprv uváděna pod úsměvným názvem Okouzlené kulky. Místo, kde hlavní hrdina Max přihlíží lití čarovných kulek padouchem Kašparem a čertem Samielem, je právě Vlčí propast.
V roce 1985 sekce Spolku Bavorského lesa v Lamu postavila v sedle zcela novou Králováckou hraniční kapli. Dřevěná kaple, označovaná též jako Královéhvozdecká, má být připomínkou dob, kdy v bavorsko-českých hraničních horách žili generace králováckých svobodných sedláků. Kaple stojí symbolicky blízko krásného historického hraničního kamene z roku 1756 se symboly Bavorska i Českých zemí. Zvon pocházející z Čech se ve zvoničce rozezní každoročně první srpnovou neděli, kdy se koná pouť k oslavě výročí vysvěcení kaple a před kaplí je sloužena mše v otevřené přírodě.
Chata Horské služby
V sedle také naleznete služební chatu bavorské Bergwacht v Lamu, tj. horské služby. Chata je využívána především v letní sezóně, aby bylo možné zraněným turistům rychleji pomoci. Blízko chaty je přistávací plocha pro vrtulníky.
Orkán Kyrill
Na západním svahu Velkého Ostrého naleznete v zatáčce cesty vztyčený kámen s destičkou připomínající orkán Kyrill (waypoint R5), který se prohnal 15.–19. ledna 2007 Evropou. Hřebenové a návětrné partie Královského hvozdu od Helmwaldu po Jezerní horu byly výrazně poškozeny rozsáhlými polomy, po kterých zbyly stále patrné holé plochy. Bezprostředně po větrné smršti se pětina hraniční stezky stala neprůchodnou, když se na mnoha místech ocitla pod vrstvou popadaných smrků. V závětří hřebenu, jen o několik desítek výškových metrů níže, zůstaly lesy bez výrazného poškození. Polomy jsou již dlouho odklizené a nezbývá než dát přírodě čas, aby zelené hřebeny obnovila.
Ach, ta panoramata
Velký Ostrý jako jeden z mála šumavských vrcholů nabízí kruhový výhled na obě strany hranice, aniž by bylo potřeba rozhledny, vichřice či dřevorubců.
Pohlédnete-li z vrcholu přes skalní hradbu Ostrého směrem k hraničnímu chodníku, uvidíte úzký Velký Kokrháč (1229 m), vichřicí vyholený Svaroh (1333 m) a mělkým sedlem oddělenou obdobně lysou Jezerní horu (1343 m).
V. Falkenstein, Roklany, V. Javor
Vpravo od hřebenu Královského hvozdu se na horizontu táhne temeno Velkého Falkensteinu (1315 m), za kterým jen mírně vystupuje proužek hřbetu Velké Mokrůvky (1370 m). Tam, kde svahy Falkensteinu pod vrcholem prudce klesají, je vidět v dáli hraniční hřeben v úseku od Blatného vrchu (1376 m) až k Velkému a Malému Roklanu (1453 m, 1399 m). Pod jeho svahem klesajícím hlouběji do Bavorska vystupuje kupa drobného Riesbergu (934 m). Dlouhý zalesněný hřbet, který vyplňuje prostor na horizontu mezi Roklanem a V. Javorem, je Brennesriegel s Hinderburgfelsen (1173 m) a Wagnerspitze (1124 m). Vpravo od něj vystupuje dvojice vrcholů spojená sedlem s ladnou siluetou – vyšší vlevo je Eschenberg (1028 m), nižší vpravo nese jméno Gsengetstein (951 m).
Pásmo rakouských Alp za Eschenbergem a Gsengetsteinem
Za podzimních či zimních inverzí přinášejících vynikající viditelnost uvidíte právě mezi Roklanem a Javorem pásmo rakouských Alp. Ve směru od Roklanu můžete zahlédnout např. Hochtor (2369 m, Ennstalské Alpy), Hoher Nock (1963 m, Vápencové Alpy), Großer Pyhrgas (2244 m, Ennstalské Alpy), Hochsengs (1838 m, Vápencové Alpy) a pak Mrtvé hory s vrcholy jako Warscheneck (2388 m), Kleiner Priel (2136 m), Großer Priel (2515 m), Elm (2128 m) či Rinnerkogel (2012 m). Dalšímu výhledu na Alpy brání Velký Javor a jeho hřeben, ale při skvělé viditelnosti a hodně štěstí byste v sedle mezi Malým Javorem a Enzianem mohli zahlédnout špičku pravděpodobně nejvyšší hory výhledu, Großes Wiesbachhornu (3564 m) ve Vysokých Taurách. Poslední vysokohorská skupina je k vidění mezi Heugstattem a Schwarzeckem, dominuje jí Olperer (3476 m) v Zillertálských Alpách.
Hřeben Velkého Javoru, autor: Horacio36
Dominantu výhledu, nejvyšší horu Šumavy, Velký Javor (Grosser Arber, 1457 m), jsme již zmínili. Vpravo od Javoru vybíhá hřeben, ze kterého v téměř pravidelných intervalech vystupují vrcholy Malý Javor (Kleiner Arber, 1384 m), Enzian (1285 m) po Heugstatt (1261 m). Sedlem je spojen sousední hřeben táhnoucí se mezi vrcholy Schwarzeck (1238 m) a Ödriegel (1156 m). Přesně za ním, jen okolo 20 km daleko, probíhá dlouhý hřeben s tisícovkami Hirschenstein (1095 m), Knogl (1056 m), Hochberg (1025 m), Predigtstuhl (1024 m), Pröller (1048 m) a již nižším Hanichelriegenem (978 m).
Malý Ostrý a Gr. Riedelstein
Hlubší, široké sedlo odděluje skalnatý hřeben Kaitersbergu, který naleznete přímo za Malým Ostrým. Hřeben klesá od nejvyššího Grosser Riedelsteinu (1132 m) přes Rauchröhren (1042 m), Mittagstein (1034 m) k Kreutzfelsen (999 m).
Malý Ostrý a Vlčí propast
Vpravo od vrcholu Malého Ostrého, přes údolí Wiesser Regen, se otevírá výhled hluboko do bavorského vnitrozemí. Uprostřed této mezery je dominantou výrazná, zalesněná pyramida kopce Heidstein (742 m), která je však malá v porovnání s čelem mohutného hřebenu Hoher Bogenu s nejvyššími vrcholy Schwarzriegel (1079 m), Ahornriegel (1050 m) a Eckstein (1073 m), především však s nepřehlédnutelnými věžemi, dříve určených pro radar a odposlech. Na konci hřebenu lze poznat nižší vrchol Burgstall (976 m) s televizním a rozhlasovým vysílačem.
Český les s Kreutzfelsen, Signalbergem a Čerchovem
Dalším výrazným pohořím na horizontu je Český les, tedy přesněji nejprve Hornofalcký les s Kreutzfelsen (902 m), vzdálenějším Signalbergem (888 m), pak Dlouhá skála (869 m) a Čerchov, v pozadí opět německé vrcholy Fahrenberg (801 m) či Ebene (894 m), před nimi pak hradba Haltravy (881 m) a Škarmanky (888 m), následovaná Lysou horou (870 m) a vysokým Entenbühlem (901 m). Přes řadu českých kopečků lze vlevo od blízké tisícovky Helmwald rozpoznat Přimdu (848 m) a a vpravo Dyleň (940 m). Nad kopci Sedmihoří vystupují vrchy Slavkovského lesa, ale jsou špatně rozpoznatelné, obdobně jako hřebeny Krušných hor, ze kterých je výraznější jen Božídarský Špičák (1115 m) a nejvyšší Klínovec (1244 m).
Jezvinec, Orlovická hora, Havranice, za nimi Korábský hřeben
V popředí je možné zahlédnout trojici výrazných kopců Jezvinecké vrchoviny – Jezvinec (739 m), Orlovickou horu (723 m) a Havranici (666 m). Za ní se nad Kdyní rozkládá Korábská vrchovina s Rýzmberkem (661 m), Kravařem (691 m), Herštýnem (681 m), Horou (760 m), Korábem (773 m) a Černou skalou (731 m).
Doubravský hřbet
Výrazněji vystupuje Doubravský hřeben s Bítovy (713 m), Doubravou (727 m), Říčejem (697 m), Bělčem (712 m), Tuhoštěm (601 m) a Stramchyní (542 m). Mimochodem, nad Bítovem vystupuje plzeňský Krkavec (504 m), nad Stramchyní by se na horizontu za výjimečného dohledu dala spatřit Milešovka (836 m). Dalšími kopci na horizontu jsou Radyně a výrazné kopce Rokycanska jako hřeben Radče, Kotel (575 m) a Žďár (630 m). V pásmu oblých vrcholů Brd lze jen těžko jednotlivé kopce rozpoznávat, ale nejvyšší hřbety patří Toku (865 m) a Praze (862 m).
Želivský vrch, Malý Prenet, Plošina, Velký Prenet
Zalesněný hřbet Želivského vrchu (770 m) je předznamenáním Pancířského hřbetu tvořícího protější hradbu hlubokého Úhlavského údolí. Hřbet začíná nad Zelenou Lhotou Křížovým vrchem, ze kterého hřeben stoupá k Malému Prenetu (1006 m). Sedlo mezi oběma Prenety je dostatečně hluboké, aby bylo vidět alespoň na část Plošiny (972 m).
Můstek, Pancíř, Špičák a Královský hvozd
Za protáhlým Prenetem (1071 m) vystupuje v dáli Vidhošť (759 m) u Kolince, zatímco Pancířský hřbet jen pozvolna stoupá k nejvyššímu vrcholu Můstku (1234 m) a přes mělké sedlo pokračuje k Habru (1203 m). Ještě než vaše oči přejedou k Pancíři (1213 m), ukáže se v sedle Javornická hornatina ( m) s Javorníkem (1066 m) a Královským kamenem (1059 m). Mezi Pancířem a Jezerní horou je vidět do střední části Šumavy, kde jsou vrcholy Popelné hory (1091 m a 1074 m), Křemelné (1125 m), Boubína (1362 m) vystupující nad Špičákem (1205 m) a ještě výrazný hrb Antýglu (1253 m).
Tolik pohoří, hor a kopců je vidět z jediné malé skalky vystupující nad lesy.
Kudy ke krabičce
Z Čech: Na cestu na Ostrý se můžete vydat hned z několika míst, ze Špičáckého sedla po žluté přes Černé jezero a dále po červené a modré (11 km, stoupání 550 m, klesání 260 m), po žluté a modré od železniční zastávky Hamry-Hojsova stráž (6,6 km, stoupání 680 m, klesání 160 m) či po zelené a červené od Kollerova kostela (8,6 km, 755 m).
Pravděpodobně nejpoužívanější však bude modrá cesta od hotelu Královský Dvůr v Hamrech (6,7 km, převýšení 700 m), vedoucí převážně po fádní asfaltové silničce. Z parkoviště (waypoint P1) vede cesta údolím Bílého potoka až k dolnímu okraji NPR Bílá strž, odkud míří na rozcestí na místě bývalého Statečku. Silnička pokračuje dále směrem na západ a teprve v nadmořské výšce 1100 metrů, na hranici jednoho z ostrovů PP Královský hvozd, vstoupíte na přírodní chodník, který vás zavede na státní hranici a pak na Velký Ostrý. Z partií poškozených orkánem se otevírá výhled přes Nýrskou přehradu, předzvěst rozhledů z vrcholu.
Hraniční stezka: Velmi oblíbená trasa vede po kamenité hraniční stezce od Svarohu, přes Velký Kokrháč, Maxfelsen a sedlo Čekání (5,5 km, klesání 255 m, stoupání 181 m). Cesta je turisticky neznačená, ale velmi dobře patrná a díky hraničním patníkům a tyčím se určitě neztratíte. Kdo neprošel poslední svažitý úsek pod dlouhou skalní hradbou, přišel o třetinu krásy vrcholu Velkého Ostrého. Při plánování nezapomeňte, že na Svaroh je potřeba dojít, např. z parkoviště Scheibensattel (waypoint P2) po cestě LO5 jsou to 2 km a převýšení 280 m navíc.
Ostrý ze západního svahu Svarohu
Z Lohbergu: Z parkoviště v horní části Lohbergu (waypoint P3) vede první německá cesta na Ostrý, značená jako LO1. Shodou okolností se jedná také o evropskou dálkovou trasu E6. Cesta je středně těžká až později těžká, ale oproti všem českým je kratší – měří 3,1 km a překonává převýšení 550 metrů.
Z Lambachu: Z parkoviště v osadě Lambach (waypoint P4) vychází cesta značená jako LA3. Prochází údolím Lamského potoka, aby přes Herrenwald stoupala severozápadním svahem na krásnou Osserwiese pod Malým Ostrým a přes Vlčí rokli na Velký Ostrý. Na 4,5 km cesty vystoupáte 560 metrů.
Velký Ostrý z Malého Ostrého s chatou horské služby
Z parkoviště pod Ostrým: Nejkratší cesta začíná vysoko nad údolím Bílé Řezné, na lesním parkovišti pod Ostrým (waypoint P5). Je značená jako LA1, je součástí evropské dálkové trasy E6 a podobně jako předchozí může projít přes bývalou pastvinu Osserwiese, Malý Ostrý a kapli v sedle až na Velký Ostrý. Tato pěkná trasa měří lehce přes 2 km a vystoupáte na ní 340 metrů.
U hraničního přechodu
Hraniční přechod: Pro pořádek uvádíme, že na Ostrém je hraniční přechod určený výhradně pro pěší a pro pohyb v příhraničním pásmu. Otevřen je od května do září mezi 6. a 22. hodinou, v říjnu pak mezi 8. a 18. hodinou.
CHKO Šumava
Keš je umístěna na území Chráněné krajinné oblasti Šumava. Při svém pobytu buďte k přírodě ohleduplní: chovejte se tiše, odnášejte si své odpadky, zapomeňte na rozdělávání ohně a v lesích vynechte i kouření. Květiny, stromy a živočichy nechte růst a žít, jsou tu doma a mnoho z nich patří mezi ohrožené. S kolem jezděte především po silnicích, pevných cestách a vyznačených cyklostezkách, kdekoliv jinde přemýšlejte, zda je cesta pro kolo vhodná. Na území Královského hvozdu se pohybujte jen po značených či zpevněných cestách a jděte tak, aby příroda po vaší návštěvě zůstala stejná i pro další návštěvníky. Děkujeme!
(kopie listingu)