V Zaražených se podle map jmenuje planina mezi Balinkou a Ketkovickým potokem. Začíná Zaraženským dvorem (282 m.n.m.), kde se nachází vysílač ČRa, několik domků a torzo zemědělského dvora a vede přes Holý kopec s ovocným sadem k lesu Boučí (389 m.n.m.). Vzhledem k tomu, že jde o nejvyšší místo v katastru Oslavan naskytne se vám nejširší výhled do krajiny, a to od krumlovského lesa napravo po přírodní park Bobrava na straně levé. Jsou odsud vidět kromě Náporek všechny kopce naší série. Úplně vpravo Kocoury, dále Kovářův kopec, Stará hora, v dálce Koblih a nakonec Kukla se Zaklášterem. Před sebou vidíte jako na dlani Oslavany, ke kterým si něco málo povíme.
Oslavany jsou město čítající 4746 obyvatel (2022) a jeho osídlení je doloženo vykopávkami od doby kamenné (Koblih, V Zaražených, Stará hora), dále v době bronzové (Koblih, Kopaniny pod Kuklou), době železné (Náporky, Kopaniny pod Kuklou) až do středověku.
Údolí poskytovalo celoročně vhodné klimatické podmínky, poněvadž je chráněno hradbou kopců od nepříznivých vlivů počasí z východu, serveru a západu. To umožňovalo osídlení již odnepaměti. Široká úrodná niva v ohybu řeky Oslavy předurčila území i k pozdějšímu zemědělskému využití. Přes Oslavany vedla Libická stezka, která byla odbočkou stezky Jantarové vedoucí z Pobaltí do Itálie. Všechna tato pozitiva umožnila vznik prvních sídlišť, osad, zemanského sídla, vesnice a v roce 1225 založení cisterciáckého kláštera, který je kromě kostela sv. Mikuláše nejzajímavější dominantou města.
Geologická stavba na území Oslavan je jednou ze nejsložitějších na celém východním okraji Českého masívu. Tektonicky se zde stýká na západě moravské moldanubikum a moravikum s boskovickou brázdou na východě. Geomorfologicky patří západní část k Českomoravské vrchovině, střední a východní část paří k Boskovické brázdě, přičemž řeka Oslava tvoří rozhraní vrchoviny.
V Boskovické (Oslavanské) brázdě bylo objeveno významné ložisko kvalitního černého uhlí v pol. 18. století a těženo bylo až do druhé poloviny 20. století. V návaznosti na těžbu černého uhlí byla postavena oslavanská elektrárna (1913 - 1993), která dodávala elektřinu pro Brno a umožnila elektrifikovat celou jižní a západní Moravu.
Vzhledem k tomu, že provoz dolů rosicko-oslavanského revíru a elektrárny byl v druhé polovině minulého století ukončen, začal se měnit i charakter města. Oslavany leží na okraji přírodního parku Oslava, jehož krajinný ráz tvoří hluboce zaříznuté údolí řeky Oslavy i s mozaikou pestré nelesní krajiny. Oslavany mají naučnou stezku permokarbonem boskovické brázdy a protínají je tři pěší trasy KČT. Pro cyklisty jsou připraveny čtyři tematické okruhové cyklostezky, z nichž některé křižují údolí obou blízkých řek Oslavy a Jihlavy.
K tomuto místu se váže následující pověst:
Nad dvorem, kterému se dříve říkalo Panský, později Jindřichův dvůr a dnes dvůr Zaražený, stávala prý zemědělská usedlost. V něm sloužilo děvče, které bylo sirotek a zdejší selka, která ji měla k ruce, se k němu chovala přímo nelidsky. Děvče to už nemohlo snášet a tak si chtělo vzít život. Na poslední chvíli ji zachránila stará Háta co sloužila v kuchyni. Bylo jí děvčete líto, tak jí řekla: "Vezmi si co máš a utíkej do krumlovského zámku. Tam se ptej na komornou Káču, to je moje sestra. Ta ti určitě nějak pomůže." Děvče sbalilo svůj uzlíček, kde stejně nic moc nebylo a Háta ji dala narychlo do uzlíku i dva koblihy, které se smažily dnes v kuchyni pro hospodáře. Snad na to nikdo nepřijde a Hátu nepotrestá. Zoufalé děvče sběhlo dolu k řece a kolem zemanského sídla se vydalo k Letkovicím. Hoře a únava udělalo své a tak si sedlo na mez a usedavě se nad svým osudem rozplakala. Kde se vzal tu se vzal, stojí před ní najedou takový pitoreskní mužík a hned proč pláčeš, kdo ti ublížil. Děvče se, to se ví, nejdříve hodně leklo, ale pak povídá skřítkovi celý svůj smutný příběh. Skřítek se chvilku na ní dívá a pak ještě praví: "Dej mi jeden z těch koblihů co máš v uzlíku.". Ta ani chvíli nezaváhala a podávala mu dokonce oba. "Vidím že jsi hodné děvče, nechej si oba koblihy a tady máš ode mne ještě hrst zlaťáků a věz, že odměním i zlou selku." A tak se také stalo. Druhý den celý statek vyhořel. Uprostřed spáleniště pak byl zaražený velký kůl, který nikdo dlouho nemohl ze země vydobýt. Od té doby se říká kopci nad Oslavou Koblih a planině mezi Ketkovským potokem a Balinkou V zaražených.
A teď ke keši. Na úvodních souřadnicích se nachází ulice Skalky, která ústí na kopci V zaražených. Na finální souřadnice můžete vyrazit, pokud získáte bonusová čísla z těchto keší (možno i v následujícím pořadí):
a dosadíte je do tohoto vzorce:
N49°08.ABC
E16°1G.FDE
Využijte uvedených parkovacích míst, nejezděte autem do lesa. Abyste našli keš, tak stačí používat lesní a polní cesty, není nutné chodit po poli, někam šplhat nebo převracet kameny. V houbařské sezóně dávejte pozor na mudly!
Pro první tři kačery jsou nachystány FTF CWGéčka.
Zdroje:
Kolektiv autorů. Oslavany 900 let od první písemné zprávy 1104-2004. Kresby Josef Macholán. Vydalo město Oslavany a Vlastivědný spolek Rosicko-Oslavanska, 2004. 296 s.
REJL, Luboš. OSLAVANSKÉ POVĚSTI. Kresby Josef Macholán. Vydal Vlastivědný spolek Rosicko-Oslavanska a město Oslavany, 2001. 80 s.