Něco málo k samotné historii městečka. Vzniklo poměrně brzy po první písemné zprávě o osídlení Železných hor, která pochází z roku 1137. V blízkosti budoucího města Ronova existovalo románské osídlení již v polovině 12.století, kdy vznikla ves Protivany s dosavadním kostelem Sv. Kříže, který je zmíněn dle některých pramenů již kolem r. 1180. Na protilehlém břehu řeky Doubravy existovala osada Stusyně s kostelem sv. Martina, jehož vznik je datován do první třetiny 13. století. Obě osady později, asi vlivem založení Ronova zanikly a zůstaly po nich jen kostely se hřbitovy. Samotný Ronov nad Doubravou založil Oldřich, třetí syn Smila z Lichtemburka, který se rozhodl pro úplně nové místo t. zv. "na zeleném drnu". V listině z 22.ledna 1307 Oldřich konstatuje, že bylo založeno město. Tomuto městu dal 39 lánů půdy, z nichž se mělo platit po jedné a půl hřivně ročně. Ve městě dostal dědičné rychtářství Gottfried, bývalý rychtář z Podolí, který darovanou půdu osadil na 24 lánech lidmi, zřejmě německými kolonisty, které si přivedl. Zakladatel dále v listině stanovuje termíny placení daní na sv. Michala a sv. Jiří a plat měl jít zároveň i z krčmy. Obyvatelé si pro svůj úžitek mohli stavět pivovary, pekárny a zahrady, aniž by z nich byli zdaňováni. O tehdejším významu sídliště svědčí i skutečnost, že v privilegiu Jana Lucemburského z 3.srpna 1331, jímž král daruje městu 1 lán půdy se uvádí, že král vidí potřebu města a kaple atd. V roce 1488 král Ladislav povolil Ronovu dva výroční trhy a až roku 1674 obdrželo město od Leopolda I. právo třetího trhu. Cechovní privilegia máme dochována pro polovinu 16.století ( 1559 - cech tkalcovský, 1584 - cech ševcovský atd. ) Město pravděpodobně nikdy nemělo hradby a Ronov se také nikdy nevyvinul ve výraznou aglomeraci, teprve roku 1908 byl znovu povýšen na městys privilegiem Františka Josefa I. a dne 29.dubna 1909 bylo císařem "Městské obci Ronovu" povoleno užívati městského znaku.
V roce 1945 byl v Ronově nad Doubravou ustaven Místní národní výbor a tím také statut města na dlouhou dobu 53 let zanikl. Teprve v roce 1998 předseda poslanecké sněmovny Miloš Zeman určil s účinností od 1. června 1998 obec Ronov nad Doubravou, Městečko na dlani, okres Chrudim, městem, byl též schválen prapor a jeho podoba.
A teď k samotným rodákům, kterým jsou věnovány jednotlivé stage.
Antonín Chittussi
V Ronově nad Doubravou se narodilo několik významných osobností, z nichž nejpřednější místo patří beze sporu malíři Antonínu Chittussimu. Narodil se v 1. prosince 1847 v domě č.p. 115 na severní straně náměstí. Umělcův děd, který pocházel ze severoitalského města Ferrary, přišel do Čech kolem roku 1810 a usadil se tu natrvalo. Malý Antonín navštěvoval v letech 1853-1858 obecnou školu v Ronově a už tehdy se projevil jako dítě s výtvarným nadáním. Když v roce 1861 jeho otec Jan Chittussi, tehdejší starosta, založil ronovskou kroniku, nakreslil do ní třináctiletý Antonín titulní list. Po ukončení gymnázia v Čáslavi a Kutné Hoře studoval jeden rok na pražské technice, potom na Akademii výtvarných umění. Uměleckým studiem prošel také v Mnichově a ve Vídni. Po celou dobu studií se věnoval historické malbě a portrétu. Jeho spolužáky byli např. Mikoláš Aleš, František Ženíšek, Josef Tulka aj. V roce 1872 odešel podporován některými svými přáteli do Paříže, kde se setkal s díly mistrů tzv. Barbizonské školy, kteří tvořili přímo v terénu před motivem. Chittussi převzal jejich malířský způsob a přenesl jej šťastně do českého prostředí. Chittussiho vztah k rodišti se vyznačoval velkým citovým nábojem. Krajině kolem Ronova n. D. věnoval celou řadu svých děl, z nichž zřejmě nejznámější je olejomalba z roku 1886 Údolí Doubravky, dále pak Z Českomoravské vysočiny a Rybník Utopenec. Antonín Chittussi zemřel 1. května 1891 ve svých 44 letech. Pohřben je na pražském Vyšehradě v hrobě označeném renesančním křížem, darem Julia Zeyera. O pět let později byla na jeho rodný dům umístěna pamětní deska. V roce 1961 byla v Ronově nad Doubravou otevřena Pamětní síň Antonína Chittussiho, z níž se v osmdesátých letech vyvinula dnešní galerie nesoucí umělcovo jméno.
Dobroslav Orel
V Čáslavské ulici v domě číslo 126 se 13. prosince 1870 narodil Dobroslav Orel, kněz, profesor a rektor Univerzity Komenského v Bratislavě. Po středoškolských studiích vstoupil na teologickou fakultu, kterou ukončil v roce 1894. V témže roce byl vysvěcen na kněze. Jeho zájem o historii a hudbu jej přivedl ke studiu skladby u Vítězslava Nováka, hudební vědu studoval na pražské a vídeňské univerzitě. V časopise Cyril, který deset let redigoval, vycházela postupně jeho obsáhlá práce Kancionál Franusův, vydaná v roce 1922 knižně. Téhož roku vydal Počátky českého vícehlasu. Orlovým vrcholným dílem jsou Hudební prvky svatováclavské, které jej postavily do první řady všech našich kulturně historických pracovníků Dobroslav Orel zemřel 18. února 1942 v Praze - Dejvicích. Při oslavách 110. výročí položení základního kamene ronovského kostela sv. Vavřince byla 30. května 1947 odhalena na rodném domě Dobroslava Orla pamětní deska.
Karel Horký
Prozaik, básník, dramatik, novinář a publicista. Narodil se 25. ledna 1879 v Zámecké ulici č.p. 175 jako syn úředníka nadačního velkostatku. Novinářské schopnosti věnoval nejprve krajanskému tisku. Roku 1903 založil list Kramerius, kde uveřejňoval i své vlastní fejetony. Od roku 1927 bylo jeho jméno spojeno s polemicky zaměřeným týdeníkem Fronta, kde se věnoval politické publicistice a polemice. V době německé okupace odmítl spolupracovat s oficiálním proudem a ve svých fejetonech se soustředil zvláště na aktualizaci českých národních tradic. Postavil se také do čela ohroženého divadla E. F. Buriana. Po druhé světové válce se věnoval psaní svých pamětí. Zemřel 3. března 1965 v Praze. Horkého Paměti byly sice napsány a vytištěny, ale nikdy nespatřily svého čtenáře. Rukopis 2. dílu je zachován v Památníku národního písemnictví v Praze. V roce 1954 vyšel výbor z jeho fejetonů pod názvem Cestou necestou. Karel Horký pravidelně navštěvoval rodnou obec až do svého vysokého věku. Psal o ní, o kraji a zážitcích z dětství v řadě fejetonů. Pamětní deska na jeho rodném domě byla odhalena 17. června 1995 univerzitním profesorem PhDr. Františkem Černým, děkanem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Stage 1 - N: 49° 53.328 E: 015°31.870
Nacházíte se před pamětní deskou věnovanou Antonínu Chittussimu.
Vaším úkolem je spočítat počet písmen "N" na desce = A
Stage 2 - N: 49° 53.364 E: 015°31.759
Nacházíte se před pamětní deskou věnovanou Dobroslavovi Orlovi.
Vaším úkolem je spočítat počet písmen "R" na desce = B
Stage 3 - N: 49° 53.217 E: 015°31.738
Nacházíte se před pamětní deskou věnovanou Karlu Horkému.
Vaším úkolem je spočítat počet písmen "I" na desce = C
Finální souřadnice dané cache zjistíte dosazením hodnot A, B, C do následující rovnice:
N: 49° 52. [B - 2] [2xC] [A]
E: 015° 31. [C] [A - 1] [B - A]
Kontrolní součet A + B +C = 20
Na odlov cache by Vám měla stačit třičtvrtěhodinka až hodina. Finálka je uložena mimo městečko pro bezpečnější odlov. V případně děště a ošklivého počasí může být přístup k finálce poněkud obtížnější a terén by se klidně mohl vyšplhat až na 4 hvězdy. Proto, prosím, podle toho berte oblečení a obuv s rezervou. Pokud se rozhodnete přijet geovozem, zaparkujte nejlépe na výchozích souřadnicích, případně u poslední stage.
Ke schránce se prosím, chovejte slušně a opatrně ať dlouho vydrží. Je vhodná k uložení GC či menších TB. Do začátku vložím 5x CWG. Prosím, měnte svědomitě CWG za CWG. Ostatní věci na výměnu si nechte pro jiné hezké keše. Rád bych, aby tato keš fungovala jako CWG směnárna. V případě, že cache bude fungovat bez větších problémů, pokusím se vyměnit malou krabičku za střední.
Veškeré informace byly převzaty z www.ronovnd.cz