Cista Jizera Mystery Cache

Řeka Jizera je nejvýznamnějším pravostranným přítokem Labe. Pramení na severu Čech v Jizerských horách, kde tvoří hranici mezi Českou republikou a Polskem. Řeka propojuje území Krkonoš, Jizerských hor a Českého ráje a je osou celého území Pojizeří, kterému do názvu propůjčila i své jméno. O jejím významu hovoří fakt, že během své délky 165 km odvodňuje území 2 200 km2, mj. západní Krkonoše a východní část Jizerských hor, a je důležitým pitným zdrojem pro část Středočeského kraje a Prahy.

Název Jizera přijali Slované od germánského kmene Keltů. Téhož původu je řada říčních jmen v dalších zemích Evropy, kde kdysi Keltové žili, např. Iser ve Francii, Isar v Bavorsku, Ijzer v Nizozemsku.

Jizera - příroda, člověk

V hlubokých údolích Jizery a jejích přítoků se uchovaly polopřirozené ekosystémy. Řeka, kterou obklopují v jejím horním toku jehličnaté a smíšené lesy, protéká v dolním toku nížinnými loukami s vrbinami na březích. Místa relativně nedotčené přírody, kde našlo úkryt mnoho zástupců rostlinné a živočišné říše, jsou chráněna v maloplošných chráněných územích. Při troše štěstí zahlédneme vzácné zástupce ptačí říše: ledňáčka říčního, konipasa horského a volavky. Labutě a divoké kachny oživují řeku ve městech. O čistotě Jizery vypovídá velké množství ryb i skutečnost, že se do ní v horských oblastech pomalu začínají vracet na kvalitu vody tolik choulostiví raci.

Ani Jizeře se nevyhnulo tisícileté působení člověka. Na březích vyrostla města a vesnice, bylo vybudováno bezpočet průmyslových objektů využívajících sílu řeky, od mlýnů přes textilní továrny a vodní elektrárny. Jizeru překlenuly desítky mostů a lávek. Pouze počátek horního toku byl významného působení člověka ušetřen, neboť je předmětem ochrany přírody v rámci CHKO Jizerské hory a KRNAP.

Tok řeky

Jizera pramení na české straně hory Smrk v Jizerských horách v nadmořské výšce okolo 1000 m n. m. Od pramene teče náhorní planinou Velké jizerské louky mezi rozlehlými rašeliništi. Území je zařazeno do evropské sítě nejznámějších lokalit mokřadních rostlinných společenstev. Pod Bukovcem přijímá první pravostranný přítok, kterým je Jizerka, a zařezává se do sevřeného údolí s balvany a kaskádami. Až ke Kořenovu tvoří řeka státní hranici s Polskem. V Mýtinách, místní části Harrachova, vstupuje Jizera do Krkonoš a protéká malebnými zákoutími národního parku. Pod Harrachovem přivádí vodu z Krkonoš do Jizery divoká Mumlava, známá svými vodopády.

Zajímavostí v řečišti jsou „obří hrnce“ - kruhové kamenné útvary s průměrem od několika centimetrů do několika metrů. Poblíž Hradska u Vysokého nad Jizerou se na skalním ostrohu nad Jizerou vypíná zřícenina Nístějky, hrádku, který kdysi strážil starou obchodní cestu vedoucí údolím Jizery. Nístějka je známá také jako přírodní památka s výskytem lopuštíku skloněného. V Poniklé Jizera protéká malým krasovým územím, kde se nachází i rozlehlá Ponikelská jeskyně (veřejnosti nepřístupná).

Jizerka, další z levostranných přítoků, pramení u Horních Míseček a přivádí vodu z Krkonoš. Do Jizery se vlévá v Horní Sytové. Jedná se o druhý přítok stejného jména, existuje tedy Jizerka „jizerská“ a „krkonošská“. Jizera se zde stáčí na západ a velkými meandry se blíží k Semilům.

Přes Jizeru se klenou četné mosty, některé byly vyhlášeny technickou památkou. Příkladem je most z roku 1912 v Peřimově, který byl tehdy největším dosud v Čechách provedeným betonovým mostem, a zastřešený dřevěný most v Bystré nad Jizerou z roku 1922.

Na horním toku Jizery jsou patrné stopy textilního průmyslu, který byl od 19. století jedním z hlavních zdrojů obživy. První přádelnu postavil v místní části Řeky nedaleko Semil českodubský průmyslník Franz Schmitt v letech 1861-1865 a brzy následovaly další. Vzpomeňme alespoň první českou přádelnu na celém toku Jizery, kterou vybudoval František Matouš v Benešově u Semil v roce 1882. Ze slávy textilek již mnoho nezbylo, ale architektura i umístění staveb v krajině se stává cílem tzv. „průmyslové turistiky“.

V Semilech se po 50 km spojují vody Jizery s Oleškou pramenící ve Staropackých horách. Pod městem Semily vstupuje Jizera do soutěsky, kterou vede Riegrova stezka. Skalnaté údolí podobné kaňonu bylo v roce 1951 vyhlášeno přírodní rezervací Údolí Jizery. Zajímavostí na Riegrově stezce je spálovská hydroelektrárna z let 1921-26, do které je voda přiváděna 1300 m dlouhým tunelem.

V Podspálově se do Jizery vlévá řeka Kamenice, která ze severu přivádí vodu z Jizerských hor. Podél Kamenice vede Palackého stezka k hradu Návarov a dále do Tanvaldu. Od Spálova pokračuje Jizera přes Železný Brod na Malou Skálu. Řeka rozděluje Maloskalsko na břeh s Vranovským hřebenem na straně jedné a břeh s rozeklanou siluetou Suchých skal na straně druhé. Přes Dolánky s Dlaskovým statkem, klenotem lidové architektury, vtéká Jizera do Turnova.

U Turnova, který je branou do Českého ráje, vstupuje Jizera do České křídové pánve a údolí dostává podobu široké a mělké nivy s řadou obcí na obou březích. Řeka teče západním okrajem Českého ráje, odkud přibírá Libuňku a Žehrovku, z pravé strany pak Mohelku. Pod Mnichovým Hradištěm se v březích vlivem eroze vytvořily prohlubně, tzv. skalní sruby Jizery. Jizera protéká pod hrady Zvířetnice a Michalovice, v Mladé Boleslavi se vlévá Klenice a řeka směřuje širokým údolím, zahloubeným do slínovců, dál do Polabí. Svou dlouhou pouť končí v Labi u Lázní Toušeň, nedaleko Brandýsa nad Labem.

Jizera a volný čas

Údolí Jizery láká ke sportu a turistice. Na své si přijdou pěší turisté i cykloturisté. Na horním toku je pro pěší turistiku i cykloturistiku vhodný úsek mezi Jizerkou, Kořenovem, po Planýrce do Pasek nad Jizerou. Hustá síť cyklotras opakovaně kříží tok Jizery v oblasti Semilska.

Atraktivní pro pěší turisty je údolí Jizery s Riegrovou turistickou stezkou u Semil, na kterou v Pospálově navazuje Palackého stezka podél Kamenice. Vyhledávaným letoviskem je Maloskalsko oplývající množstvím vyhlídek vysoko nad řekou. Kromě pěší turistiky a cykloturistiky poskytuje dobré podmínky pro horolezectví.

Zajímavé úseky pro cykloturisty jsou mezi Turnovem a Mnichovým Hradištěm, i když značená cyklotrasa podél Jizery zde zatím chybí. Pojizerská cyklotrasa číslo 241 vedoucí Dolním Pojizeřím se k Jizeře přibližuje v Klášteře Hradiště nad Jizerou a pokračuje přes Benátky nad Jizerou až k ústí Jizery do Labe.

Řeka Jizera přitahuje samozřejmě i vyznavače vodních sportů. Soutěska Jizery od soutoku s Mumlavou do Horní Sytové je v jarních měsících rájem pro milovníky divoké vody a raftingu. Úsek mezi Malou Skálou a Turnovem je oblíbený především mezi rekreačními vodáky. Pro vodáky je Jizera sjízdná od Spálova až k ústí do Labe.

Jizera patří mezi nejčistší řeky v republice a je velice dobře zarybněna. Z tohoto důvodu bývá vyhledávána rybáři. Na horním a středním toku žije především pstruh obecný a lipan podhorní. Jizeru vyhledávají i milovníci přírodního koupání, kteří se nezaleknou chladnější vody.

Na celém toku nabízí Jizera množství lákadel, turistických zajímavostí. Na své si přijdou milovníci přírody, lidové architektury, technických zajímavostí, historie i sportu. Propojením Krkonoš, Jizerských hor a Českého ráje představuje celé Pojizeří zajímavou pozvánku k návštěvě a ke strávení dovolené.

A teď k samotné keši !