Společný úvod

Inspiraci na keš věnovanou Excelu, jednomu z (několika) základních nástrojů každého geokačera, mi vnuknul náš kamarád Pavel, který se několikrát skoro pohoršoval, když jsme v jeho přítomnosti prohlásili, že jsme k souřadnicím přišli v Excelu. A to někdy i tak, že jsme to „doladili“, „dořešili“, „vytipovali“, a tak podobně. Jak můžou souřadnice lézt z tabulky…? Základům geocachingu je věnovaná nepřekonatelná série 101 Dalmatinů, tak jsme si řekli, že zkusíme nějakou mnohem skromnější minisérii věnovanou tabulkovému kalkulátoru.

Pro pořádek uvádíme, že nikoho nenutíme hledat finálku v Excelu. Je spousta jiných podobných programů, kalkulačka, tužka, papír. Určitě to někdo dá i z hlavy. Velký Microsoft nám (zatím) (bohužel) za takovouto jasnou propagaci nezaplatil ani korunu.

Kapitola II. – Tabulka

Základní myšlenkou tabulkových kalkulátorů je dvourozměrná mřížka na takzvaném pracovním listě (anglicky sheet). Listy jsou naskládané na sobě a tvoří vlastně třetí rozměr, i když tohle se v praxi zase tak často nevyužije jako práce na jednom listě. Mřížku tvoří buňky a každá buňka je adresovaná dvojicí souřadnic: Písmeno (nebo písmena) udává sloupec a číslo řádek. Takže například A1 je první buňka vlevo nahoře.

Buňka může obsahovat číslo, text, datum a také vzorec. A právě vzorce znamenaly pro využití tabulkových procesorů revoluci. Vzorce dávají výsledek výpočtu podle toho, jaké jsou hodnoty buněk, na které se vzorec odkazuje. A to můžou být čísla, případně text, datum, apod., ale také zase vzorce. Předpokládám, že kdo čte listing téhle mysterky, tak už se popisem fungování Excelu nudí. Tentokrát by mělo být zjištění souřadnic finálky jednoduché. Mám to někde vytištěné na papíru. Jak pršelo, trochu mi to zmoklo, a tak jsem to dal ke krbu usušit. Tady to je:

Jejda, trochu to ohořelo. Ale kousek se zachránil!