V dnešní uspěchané době si jen málo kdo všimne v kalendáři zmínky ze 11. listopad je významným dnem, ne proto, ze se na trh dostává Svatomartinské vino, ale protože se u nás a v mnoha dalších zemích světa slaví Den válečných veteránu, v některých státech je tento den i státním svátkem.
Účelem tohoto eventu je na tento svátek upozornit, vzpomenout oběti všech válečných konfliktů.
Proc zrovna tento den?
Protože 11. listopadu 1918 v 11 hodin podepsalo Německo příměři, které definitivně ukončilo první světovou válku (pro nás, resp. Rakousko-uherskou monarchii skončila válka separátním mírem už o týden dřív).
Podpis příměří proběhl ve štábním vagone maršála Ferdinanda Focha, který byl vrchním velitelem dohodových vojsk. Německou stranu zastupoval Matthias Erzberger. Stalo se tak v Le Francport u Compiegne na řece Marne. (Za pozornost jistě stoji, ze ve stejném vagone byla podepsaná kapitulace Francie ve druhé světové válce. Trval na tom sám A.H., aby tak vrátil francouzům poniženi za prohranou první válku. Vagon ve kterém byly obě smlouvy podepsány byl během druhé světové války zničen.).
Den válečných veteránu, případně Den vzpomínek či Den padlých se zrodil už při prvním výročí ukončeni první světové války, kdy byl slaven v Londýně, Paříži i dalších spojeneckých městech.
Dnes se tento den různou formou připomíná nejen v Evropě, ale i v Kanadě, Americe či zemích Commonwealthu.
Od roku 2001 se Den veteránu slaví i u nás.
Den válečných veteránů je věnován nejen padlým z první světové války, ale i tem z druhé a všech dalších válečných konfliktů až do dnešní doby.
Symbolem Dne válečných veteránů jsou vlci máky.
Ptáte se proč vlčí máky?
V květnu 1915 napsal kanadsky podplukovník John McCrae sloužící u zdravotní služby otřesen množstvím raněných a rozrůstajícími se válečnými hřbitovy báseň, kde používá vlčí máky jako symbol krve a spánku (mrtvých vojáku).
Semena vlčích máku mají dlouhou životnost, v pude odpočívají dlouhé roky dokud se nenaskytne vhodná příležitost. Na bojištích rozrytých bombardováním, zbavených konkurenčních rostlin taková příležitost nastala. V květnu 1915 proto na francouzských a belgických bitevních polích vyrostlo a rozkvetlo obrovské množství vlčích máku a zbarvilo bojište barvou krve.
Tato báseň o několik let později vedla k tomu, že v roce 1921 byl květ vlčího máku zvolen jako symbol sbírky na válečné veterány a invalidy. Od té doby rozkvétají v tento den po celém světě klopy sak, košil a kabátů papírovými květy případně odznaky vlčích máku, jako připomenutí hrůzy válek i utrpení jejich obětí.
Ve Flanderských polích
Ve Flanderských polích máky žhnou
Tam mezi kříži řada za řadou
Je naše místo; nebesa křídla mají
Skřivánci odvážní křidélky třepetají
Slyšet je mezi děly bylo by záhadou
My jsme ti mrtví. Před dobou nedávnou
Žili jsme, padli jsme, se sluncem pod hlavou
Milováni, však jak nás mrtvé rozeznají
Ve Flanderských polích
Tož přijmi naši válku za tu svou:
Házíme tobě rukou zraněnou
Pochodeň; a nebesa křídla mají
Zradíš-li víru nás co umírají
Jak budeme tam spát až máky rozkvetou
Ve Flanderských polích.
Den válečných veteránů má v Česku tak malý význam, protože mladí lidé nemají zájem o historii. Na školách se soudobé dějiny (a dějiny ČR obzvlášť vyučují jen okrajově a společnost jako taková žije v relativní hojnosti bez toho abychom měli strach o svojí budoucnost.
Já osobně si válečných hrdinů vážím,
Protože převážná většina z nich chtěla žít jen v klidu a míru ale....
A opět za všechny vypíchnu Plukovníka Josefa Švece který věděl co je čest.
Plukovník Josef Jiří Švec dobyl a obsadil se svým plukem 7. srpna 1918 Kazaň. Ve čtvrtmilionovém městě je nejméně 4000 ruských důstojníků, pořádají plesy a dostihy. Když Trocký (s pomocí německých jednotek zorganizovaných i z německých a maďarských zajatců, rozkaz Ludendorffův) zahájí protiofensivu, na frontu se jich přihlásí 300.
Švec hájí město až do 10. září, posléze dokáže svou jednotku bez větších ztrát vyvést z boje. (Zachoval se jeho dopis kamarádovi, tehdy kapitánu Mašínovi, kde si trpce stěžuje jak na Rusy, tak na Spojence. Pomoc nepřišla odnikud). Celou volžskou frontu držely jen tři československé pluky.
Po pěti měsících vyčerpávajících bojů, 25. října 1918, zatím co za jejich protibolševickou frontou navzájem mezi sebou bojují například vlády Omska a Samary, případně jiných měst a vlád, jež tam pučí na denním pořádku, podaří se komunistickým agitátorům obrátit legionářský první pluk proti jeho veliteli. Odepřou uposlechnout jeho rozkazu k nástupu. Význačný je v této agitaci jistý Vodička, po druhé válce to díky komunistům dotáhne na generála. Ešalon je právě ve stanici Aksanovo. Švec, začínal s nimi všemi jako prostý voják, odejde do svého vagonu a ......
Československé legie v Rusku mají bolševickou vládou zaručený volný průchod do Vladivostoku. Před Penzou zachytí však československý oddíl zprávu, že Čechoslováci mají být odzbrojeni, rozděleni a vřazeni do Rudé armády. Na tuto zprávu se oddíl opět zmocní odevzdaných zbraní, svěří opět velení poručíku Švecovi, jemuž vysloví zároveň plnou důvěru a se zbraní se postaví sovětům na odpor. Pod vedením nového velitele jdou Čechoslováci přes houževnatý nápor bolševiků od vítězství k vítězství. Ale po nekonečné řadě bojů jsou už unavení a propadnou malomyslnosti s pocitem, že jsou odkázáni jen sami na sebe, že svět o nich neví. Nezodpovědní demagogové mezi nimi šíří poraženecké nálady, až se jim podaří zasít nedůvěru i k veliteli. Plukovník Švec, aby zachránil vojsko a jeho čest, obětuje svůj život a zastřelí se.
Jeho oběť není marná, Čechoslováci se opět vzpruží a probijí se celou Sibiří do Vladivostoku, aby se vrátili do vlasti.
Málokdo ví, že českoslovenští legionáři měli úderné jednotky, které měly ve znaku umrlčí lebku.
"Červenobílá stužka za Čechii, umrlčí lebka za smrt, není života bez Českého státu, svobodu nebo smrt." To bylo heslo, energie a životní filozofie úderníků, což je název pro příslušníky 1. čs. samostatného úderného praporu.
V těchto úderných jednotkách bojoval i František Sojka
A tím vysvětluji to proč se setkáváme tento den právě to tomto místě.
František Sojka má na tomto pomníku svou desku a v úderném praporu působil.
Setkáme se 11.11.2013 v 17.30
Zapálíme svíčku obětem obou nesmyslných válek a poté posedíme v blízkém pohostinství kde bude ke shlédnutí kniha věnována Josefu Švecovi.
1918
1938
1948
1968
