Panduri proti Prusum Wherigo Cache

Připomínka pravděpodobně největšího boje, který byl kdy o krajské město sveden.

Co je Wherigo?

Velmi propracovaná budějovická wherigo keš, která seznamuje i s funkcemi wheriga

MAJITELŮM CHYTRÝCH TELEFONŮ DOPORUČUJI STAŽENÍ PRO "POCKET PC DEVICE". Pokud si stáhnete aplikaci pro Garmin, tak by vám to taky mělo chodit, ale ochudíte se o veškerý (pěkný) zvukový a hudební doprovod... Cartridge sice bude mít 15 Mb, ale smartphonistům by to vadit nemělo, po dohrání smáznete, tak co... Doba trošku pokročila od časů němých wigovek. (Ale jestli si chcete jen pípat jako garministi, prosím. Ochuzujete se sami.) Jinými slovy, pokud máte tu smůlu, že máte Oregona a ne chytrý telefon, zkuste se domluvit s někým, kdo ten telefon má a vyrazte spolu, jinak přijdete asi o celou třetinu zážitku ze hry. Prosím, abyste také psali, na čem jste hráli a zda byly problémy. Díky.

Stručně k dané problematice

Habsburský panovník Karel VI.

Rakouská arcivévodkyně (1740), uherská (1740) a česká (1743) královna Marie Terezie, pozdější nezvolená a nekorunovaná císařovna, protože oficiálně vládl její manžel František Štěpán Lotrinský. (na druhém obrázku)

Jak to tak v politice bývá, jedna věc je být v právu a druhá věc je domoci se jeho uznání. Poté, co Karel VI. zemřel, musela Marie Terezie potvrdit svou suverenitu nad dědičnými zeměmi proti mnoha silným nepřátelům, z nichž jednoznačně vyčníval a byl nejnebezpečnější pruský král Fridrich (Bedřich) II. Veliký. Pruské království rozhodně nebylo novým státním útvarem na mapě Evropy, ale ambiciozním královstvím, které se chtělo stát novou evropskou velmocí. K tomu měla posloužit dokonale vycvičená a disciplinovaná armáda.

Milovník francouzské literatury, flétnista, jeden z nejgeniálnějších vojevůdců 18. století, ale také pozdější velký idol nacistů (za což pochopitelně nemohl) Fridrich II. Veliký.

 Kdo nemá rád čtení dlouhých textů, a přesto by se chtěl dozvědět trochu víc o pozadí událostí jež tato keš připomíná, může shlédnout tento velice kvalitní německý dokument s českými titulky. (Jen si trochu dovolím zkorigovat překladatele, protože habsburská říše sahala zcela určitě "až na Balkán" NIKOLIV "na Bajkal".) Každopádně v několika dalších letech se armády habsburské monarchie a pruského království střetávaly v tzv. "Válkách o dědictví rakouské" či také "Slezských válkách", protože hlavním objektem střetů obou mocností bylo právě bohaté Slezsko. Samozřejmě, bojovalo se i jinde, z Českých zemí byly nejvíce válečnými operacemi dotčeny Východní Čechy, Severní Morava a Severní Čechy. Poměrně dost netypickou oblastí střetu byly Jižní Čechy, kde se v letech 1741-42 střetávala habsburská armáda s Francouzi a v roce 1744 s Prusy. Zájemci se mohou o tomto velmi komplexním tématu dozvědět víc informací zde a trošku víc stručněji zde.

"Starý Fritz" (Fridrich II. Veliký) mezi svými.

 Roku 1744 se Fridrich II. rozhodl pro preventivní úder na habsburskou říši, aby ochránil své nově nabyté Slezsko před případným habsburským pokusem o jeho znovudobytí. Vojska Marie Terezie byla dlouhou dobu vázána v Nizozemí, a tak "Fritzově" postupu nestálo prakticky nic v cestě. Část jeho armády pod vedením Price Nassavského se dostala až na jih Čech, obsadila Týn na Vltavou, Hlubokou a vyhnala slabou rakouskou posádku pod velením generála Minskyho z Českých Budějovic. Hlavní habsburská armáda pod velením Karla Alexandra Lotrinského (bratra Františka Štěpána Lotrinského) zamířila proto do Čech. Je třeba dodat, že Karel byl podprůměrný vojevůdce, který se "zasloužil" o nejvýznamnější prohry habsburského vojska v průběhu všech válek o dědictví rakouské, zejména pak později za Sedmileté války 1756-63. Ve druhé slezské válce ještě neměl možnost zcela "vyniknout", protože jej usměrňoval zkušený maršál Otto von Traun.

"Velký prohrávač bitev" Karel Alexander Lotrinský. Jeho okamžiky "největší slávy" měly teprve přijít později po boji o Budějovice...

Pruská vojska se nacházela na jihu Čech v těžkém postavení: daleko od hlavních vojsk s dlouhými zásobovacími liniemi, které postupně začali napadat uherští husaři generálů Nádasdyho a Batthyányho. Hlavní vojsko Karla Alexandra Lotrinského leželo tou dobou u Mirovic, detašmán generála Ghilányiho (složený především z chorvatských hraničářů a pandurů) se pohnul k Týnu nad Vltavou, kde úspěšně svedl boj s pruskými granátníky a Ziethenovými husary. Poté byli Prusové v Budějovicích a na Hluboké trvale odříznuti od své hlavní armády, která se stahovala ku Praze.

Kdo to vlastně byli ti panduři?

Ne, to nejsou Panduři, to jsou pandury, obrněná vozidla, která byla právě po Pandurech pojmenována:-)

Slovo "Pandur" (či Bandur nebo Bandita) pochází z latinského slova"banderium", což znamená tělesná stráž šlechticů a velmožů na Balkáně, především na území dnešního Chorvatska, Srbska a Rumunska. Tito "bodyguardi" se rekrutovali z bývalých banditů, zbojníků, profesionálních vrahů a další spodiny. Vynikali zejména za bojů s Turky a za válek o dědictví rakouské. Tito divocí válečníci byli dnešní terminologií pro císařskou pokladnu "nízkonákladoví", protože žili pouze z kořisti. Panduři nosili velmi pestrobarevné oděvy napodobující turecký styl, mnozí měli kolem krku uvázaný šátek "kravat" (jak jistě správně tušíte, je to zkomolenina slova Chorvat). Měli i vlastní kapelu, která byla hodně bizarní a vyhrávala písně "tureckého stylu", proto dodnes používáme slovní spojení "zahrát někomu bandurskou". Panduři bývají často nesprávně zaměňováni za jihoslovanské hraničáře.

Panduři.

Hraničáři.

Pandurům se často také říkávalo "rudí kapucíni" podle typického červeného pláště s kapucí. Bohužel, nemáme moc šancí vidět dnes někde Pandury naživo. Trochu lepší představu nám může dát toto video či toto video, které je však slátaninou různých uniforem z různých dob - vidíme tam i typického Francouze v korsickém klobouku ze začátku 19. století a rakouské uniformy z druhé poloviny téhož století.

Za otce nepravidelného pandurského sboru bývá pokládán svobodný pán (či baron) František Trenck (německy Franz von Trenck či chorvatsky Franjo Trenk). Vše o něm najdete na výše uvedených odkazech, spokojím se tedy s konstatováním, že šlo o velmi kontroverzní osobnost, která vedla život na hraně a kterou pouze přízeň Marie Terezie uchránila od nejhoršího. Po bitvě u Horního Žďáru (také Zárova či Sooru) roku 1745 však císařovnina přízeň skončila, protože bitva byla ztracena kvůli tomu, že Trenckovi panduři se místo boje s Prusy věnovali rabování nepřátelského tábora. Zpupný, panovačný a prchlivý Trenck byl odsouzen k trestu smrti, od které ho uchránila jen milost panovnice, která si moc dobře uvědomovala, co vše pro ni vůdce pandurů vykonal. Trest smrti byl změněn na doživotí a Trenck byl uvězněn na Špilberku, kde také dožil. Jeho tělesné ostatky jsou koneckonců v Brně k vidění dodnes. (Uvidíte je až téměř na konci toho videa, co je v odkazu.)

Nejslavnější velitel pandurů, plukovník František Trenck.

Baron Trenck nebyl jedinou známou osobností, která kdy sloužila u pandurů. Dalším významným mužem byl pozdější slavný habsburský maršál Ernst Gideon von Laudon. Ano, to je ten "generál Laudon" z české jemně oplzlé písně, který jede přes vesnici s bílou čepicí (kterou 100% nikdy neměl, protože rakouská generalita nosila tehdy černé třírohé klobouky) a je opakovaně stavěn ženskou patrolou... Laudon se na počátku své vojenské kariéry těžce protloukal a právě u Trenckových pandurů si mohl vydobýt vynikající pověst. A to i přesto, že služba spolu s vyvrhely ho rozhodně nijak nenaplňovala, spíš to bral jako "nutné zlo" v kariérním postupu. Dlužno dodat, že boje o České Budějovice se s nejvyšší pravděpodobností nezúčastnil (100% důkaz jsem o to nenašel), protože se léčil ze zranění.

"Himl Laudon, donrvetr!" klel jistě často mnohý Prus poté, co poznal Laudonova válečnického génia na svou kůži. Laudon byl vyznavačem "neregulérní války", kterou se tak dobře naučil právě u Pandurů. I sám Fridrich II. mu složil poklonu při jedné hostině po válce: "Vás mám generále raději vedle sebe u stolu než proti sobě v bitvě."

Opět podotýkám, že se jedná o připomínku boje o České Budějovice z roku 1744, nikoliv o přesnou rekonstrukci událostí. (I když se určitě minimálně částečně budete pohybovat přesně v místech, kde byli i Trenckovi panduři.) Myslím, že ze mnou prostudované literatury se nedá úplně bezpečně tvrdit, že boj probíhal "tam a tam" a ne "jinde", podle toho, co jsem četl, se zprávy mírně rozchází. Časový odstup od popisovaných událostí je příliš velký na to, aby se dalo říct, že to "bylo tak, a ne jinak". Proto musíme brát vážně nejen "serioznější literaturu", ale i sebrané pověsti. Jde především primárně o zábavu či rozšíření obzorů zábavnou formou, takže z toho nebudeme dělat žádnou vědu:-) I proto jsem se rozhodl udělat toto wigo tak, jak jsem jej na konec udělal. Panduři dobývali město v noci z 21. na 22. října 1744, ale vy tuto hru můžete hrát v jakoukoliv dobu.

Pevnost České Budějovice, kterou musíte s pandury dobýt. Legenda: (1) Pražská (či Písecká) brána, (2) Vídeňská (či Svinenská) brána, (3) Linecká (či Krumlovská nebo také Rožnovská) brána, (4) Ravelin (jakási "předpevnost" trojúhelníkového tvaru stojící mimo/vně hlavní opevnění).

Pokud byste museli zadávat v odpovědi na jednu otázku diakritiku, nahraďte písmeno s háčkem či čárkou otazníkem - tj. např. ze slova "čertík" by byl pak "?ert?k".

Keš prosím vracejte zpět na delší bok ať není vidět! Radši kousek poodstupte a přesvědčte se, že opravdu nevyčuhuje. Díky.

Pro první tři nálezce odměna v podobě FTF, STF a TTF CWG.

Literatura

Encyklopedie Českých Budějovic, České Budějovice 2006.

Blümlová, D.(ed.): Ambrožovy budějovické pověsti a povídky. Pelhřimov 2003.

Šindelář, V.: Po bitevních polích jižních Čech. Praha 2005.

Mušketýři představovali páteř "královny zbraní", tedy pěchoty. Ti pruští vynikali rychlostí salv s jakou byli schopni pálit do nepřátel. Byl to výsledek velice drsného drilu a taky zacházení, protože vždy byl po ruce nějaký kaprál s lískovkou, aby pomalé jedince "řádně usměrnil". Mašírující pruské mušketýry můžete spatřit tomto videu. Byli organizováni v plucích.

O fyzilírech je těžké na webu něco dohledat. Zjednodušeně lze říci, že představují jistou odnož mušketýrů. Byli jako první vybavení puškou s křesadlovým zámkem. Jejich role byla v různých armádách velice různorodá: někde platili za elitní střelce jinde zase za řadovou pěchotu. V pruském vojsku bylo v letech 1740-43 postaveno na 14 fyzilírských pluků. Oproti mušketýrům se de facto odlišovali jen svou čepicí, "mitrou". (Jako mitru označujeme dnes předvším biskupské a mikulášské pokrývky hlavy.) Tou se dost podobali granátníkům, leč jejich mitry byly menší. Fyzilíry můžete zahlédnout v tomto videu.

Granátníci byli elitou v každé armádě. Necvičené oko může mít trochu problém odlišit pruského granátníka od řadového fyzilíra. Matoucí je především mitra, kterou oba pěšáci nosili. Pruské granátnické mitry byly vyšší než ty fyzilírské a byly na vrcholku zakončeny střapcem či "štětkou". Pochodující pruské granátníky můžete spatřit v  zde. Byli organizováni v praporech.

Aby byl listing úplný ve vztahu ke hře, rozhodl jsem se ztratit pár slov o fortifikačním systému, na který při hraní narazíte.

Jedná se o  "předpevnost" trojúhelníkového tvaru, která stála mimo hlavní opevnění, na které nebyla přímo napojena. Po jejím obvodě se nacházely příkopy, které ji oddělovaly i od hlavní pevnosti.

Reduta je malá pevnůstka umístěna mimo hlavní pevnostní linii, jedná se o formu "dočasného opevnění", když nebyl čas na stavbu trvalejší fortifikace.

Jako dělostřelecká šance může být označeno jakékoliv polní opevnění různé velikosti a síly, jehož primárním úkolem bylo chránit dělostřelce před nepřátelskou palbou z mušket.

Poděkování

V první řadě děkuji Sopdet Reviewerovi za pomoc s hledáním místa pro finálku a trpělivost se mnou, dále děkuji tvůrci Urwiga (Yourself) za užitečný program, který může uspíšit tvorbu wigovek. Poděkování patří i Maxinohovi za řadu užitečných rad ke tvorbě na různých internetových fórech, dále mh.mailovi za jeho užitečný seriál o Wherigo na jeho blogu zvaném Wigoland. Vše najdete zde.