Něco ze staré obecní kroniky „Geschichte der Stadt Oschitz“:
Na jaře roku 1927 navštívil Osečnou opět známý cestovatel, dobrodruh a karetní mistr Buffalo, který se právě vrátil z výpravy do Indie. Jeho první cesta vedla do Bergrestaurantu Schillerhöhe. U karetního stolku tam sedělo několik karbaníků v čele s osečenským mlynářem a členem Okrašlovacího spolku v Osečné Donaldem Enterichem – Buffalo se s nimi přivítal a se slovy: „Na tohle jsem se těšil už od Bombaje“ hned zasedl ke kartám. Štěstí mu ale nepřálo – v krátké době prohrál všechny peníze a tak nakonec přihodil do banku i váček se semeny vzácného koření, které si přivezl z Indie. Prohrál bohužel ale i ta semena…
Šťastným výhercem se stal mlynář Enterich. Ten si pak dal ještě pár piv a když šel cestou z hospody kolem školy, potkal pomocnou učitelku Rauberovou a v povznesené náladě ji vzácná semena daroval…
Rauberová zryla na školním pozemku větší záhon a společné s žáky cizokrajná semena vysela. Až do prázdnin se pak děti o rostlinky vzorně staraly, Rauberová jim přitom vyprávěla o Indii, naučila je zpívat Hare Kršna a vysloužila si za to pochvalu od pana řídícího Johanna. Na konci prázdnin pak Rauberová sama celou úrodu sklidila, usušila a rozemlela. Byl toho plný pytlík – množství více než malé. Polovinu si proto nechala a polovinu dala Enterichovi…
V říjnu pořádal Okrašlovací spolek v Osečné tradiční „Zvěřinové hody“. Lesní adjunkt Adler zastřelil dva jezevce a věnoval je na hostinu. Přípravy hlavního chodu se ujala vyhlášená kuchařka chalupnice Bärová, která se rozhodla uvařit speciální jezevčí guláš. Až na poslední chvíli zjistila, že nemá doma žádné pikantní koření, naštěstí Enterich si vzpomněl na to, že má vzácné indické koření od Rauberové a skočil pro ně domů. Nijak nešetřil a vysypal do guláše všechno, co od Hilarie dostal...
Zvěřinové hody se vydařily… Sál v Bergrestaurantu Schillerhöhe byl zaplněn do posledního místa, po polévce přišel na řadu jezevčí guláš a začaly se dít nevídané věci. Lidé se začali bez zjevné příčiny smát, jakmile někdo promluvil, okamžitě následovaly salvy smíchu. Někteří hosté padali smíchy ze židlí, ale nikomu to nevadilo. Adjunkt Adler předváděl, jak se smějou zubři, chalupník Bär (ten si dal tři porce guláše) se válel smíchy po zemi a nadlesní Kokrčíková spolu s Rauberovou tancovaly na stole kankán. Tak veselo v Bergrestaurantu ještě nikdy nebylo…
Jediným hostem, který se nijak neveselil a ani se neusmál byl známý tetovací mistr Gasr z nedaleké Stráže. Byl to zapřísáhlý vegetarián, guláše se ani nedotkl a dal si škubánky s mákem. Přijel i se svým tetovacím kufříkem a těšil se na spoustu zákazníků. Zájemců o tetování bylo víc než dost, bohužel pro jejich neustálý smích a prudké pohyby nepřicházelo tetování vůbec v úvahu. Gasr si tento neúspěch zaznamenal i do svého památníčku…
Na tyto zvěřinové hody se v Osečné dlouho vzpomínalo… Lidé se pak často obraceli na Entericha se žádostí o trochu toho vzácného koření. Enterich ale všechno spotřeboval na jezevčí guláš a tak je odkázal na Rauberovou. Ta však prohlásila, že jí zbytek sežraly ve špajzu myši a že už také nic nemá. Zajímavé bylo, že si odhlásila obědy ve školní vývařovně, vařila si je sama v kabinetě přírodovědy a až do konce školního roku byla stále nadmíru veselá…
A kde najdete kešku?
V Jezevčím lese – v místech, kde adjunkt Adler ulovil jezevce. No a těch pár potřebných čísel jistě snadno objevíte…
50.41.??? a 014.56.???
