Na výchozích souřadniccích nic nehledejte. DOPORUČENÝ začátek odlovu je na Moravském náměstí v Brně. Zde začíná příběh, kterým vás listing provází a touto cestou jde i Gerta na začátku knihy. Pokud budete mít připojení k internetu a trošku víc času, je možné keš odlovit tentýž den (cca. 2-3 hodiny). Pokud ne, uděláte si dvě procházky.
Vyhnání Gerty Schnirch #1
Stage 1 - Malá Gerta
Hrubá silnice se v kraji drolí do příkopu. Tráva prorůstá štěrkem, přes kameny nadskakují kola dětského kočáru. Levá noha jí před chvílí sjela po kluzkém štěrku, kotník tupě bolí, zřejmě si natáhla šlachu, snaží se na chodidlo nepřenášet plnou váhu. Už několik hodin jdou pomalu, jen se plouží, s kočáry těsně u sebe, čas od času se podpírají, střídají se v tlačení. Na cestu už dlouho není pořádně vidět. Jen chvílemi k nim dosáhne světlo z baterek nebo reflektorů nákladních aut, ale to se ještě těsněji přitisknou, zrychlí krok a kabátem přehozeným přes kočár zavalí děti.
Několikrát je zahlédla na korbách projíždějících aut, se vztyčenými zbraněmi připomínali hlavu Medúzy se spletitými vlasy z hadů. Nasupená, rozlícená Medúza, vražednice se zlověstnou, ožralou hubou sprosté lůzy. Podívej se na ně, a zemřeš. Zkameníš, nebo tě zastřelí. Nenáviděla je, ale to bylo všechno, co mohla. Jen nenávidět.
Jmenuji se Gerta Schnirch. Mým domovem je brněnská ulice Sterngassea a píše se rok 1938. Není mou vinou, kde a kdy jsme se narodila, ale můj osud je s tímto faktem spjat těsněji, než jsme si před Válkou odvážila připustit.
Teď je mi ovšem pouhých 13 let a vracím se domů z výtvarného kroužku pana Kmenty. Budu ráda, pokud mě doprovodíte. Řeknu Vám alespoň něco o místě kde bydlím.
Pojďme nyní okolo Deutsches Hausu. Proti tomuto domu jsem já jen nepatrnou, nicotnou bytostí.
S otcem sem chodíme na představení velkých německých autorů od té doby, co se sem přesunul celý ansámbl německého divadla.
V Brně žije velké množství Němců. Okolo 50 000
a pro všechny je Deutsches Haus centrem naší kultury. Kdybychom vstoupili dovnitř, uvidíme rozlehlé sály plné světla z křišťálových lustrů, prostorné koncertní a divadelní haly, knihovnu s tisíci knihami i menší útulné salónky. Vestibul mám nejraději. Zdobí jej sochy germánských králů a královen od sochaře Karla Wolleka. Češi se naproti tomu schází nedaleko v domě zvaném Besední. Ten náš je mladší, byl otevřen asi o 20 let později. Psal se rok v 1891, kdy se o jeho stavbu zasadila nově utvořená společnost Deutsches Haus. Zakladatel Friedrich Wannieck, majitel strojírenské továrny, okolo sebe pro tento projekt dokázal nadchnout mnoho významných brněnských německých podnikatelů, úředníků a kulturních pracovníků. Naše setkání a slavnosti se nekonají pouze uvnitř domu, ale někdy se celý přilehlý park promění v jedno velké místo setkání, radosti a sounáležitosti.
Pojďme ale dál, ať nepříjdu domů pozdě. Vezmeme to přes Jakobs Platz parkem táhnoucím se nad ulicí Glaciz. Vidíte ten krásný secesní dům? To je Künstelrhaus ve kterém výstavy pořádá spolek
Mährischer Kunstverein (Moravský umělecký spolek). Táta říká, že umění má sloužit národní myšlence. Jak v umění výtvarném, tak třeba architektuře, která nás všechny obklopuje. Zatímco Češi staví své strohé funkční domy, my se držíme tradice a cítíme se dobře mezi zdobnými ornamenty připomínajícími zašlou velikost minulých časů.
O malý kousek dál můžete ještě přes rameno zahlédnout Divadlo na hradbách.Socha na jeho vrcholku je Thálie sedící na labuti a pod ní Dionýsos, bůh veselí a vína. Ten jede na voze taženém lvy a pantery.
Doposud se naše německé divadlo musí dělit o budovu s divadlem českým. V této krásně budově se německému divadlu dává prostor pouze dva dny v týdnu, zatímco Češi zde hrají celých pět dní. Mě to ale nevadí. Pořád můžeme s maminkou chodit do starého divadla na Krautmarktu, kterému vy říkáte Zelný trh. Nemyslím, že je tento poměr spravedlivý. Vždyť Češi mají své divadlo ještě na Eichhorner Strasse.
Táta říká, že za to může Herr Jiříkovský a že jednou se o něj někdo postará.
Ale teď rychle, za chvíli se bude stmívat. Stačí projít třemi ulicemi a jsem doma. Jen malý kousíček ulicí Zeile a pak rychle vlevo na Ponawkagasse und dann na Pressburger Strasse. Po ní už jen po chvíli odbočíme na Sterngasse, kde bydlím. Je to číslo 4. Zabere to sotva 10 minut od Künstelrhausu.
Zde už se musíme rozloučit. Muti už mě čeká a Vater by mě bil, kdybych přišla pozdě. Něco ti tu ale nechám. Hned vedle dveří do domu kde bydlím. Nemůžeš to minout, stačí se jen pozorně dívat. Ale psst, bude to naše tajemství.
Poznámky:
První stage Vás zavede na místa bydliště Gerty Schnirch, nicméně se jedná v současnosti o ne přilíš atraktivní lokalitu. Připravte se na to. Odměnou Vám bude procházka mezi zdevastovanými, nicméně hodnotnými budovami
Na místě buďte prosím maximálně nenápadní. Je na značně neutěšeném místě. Lovte pouze očima. Pokud byste neviděli věc okamžitě, koukněte do hintu!!