Z HISTORIE MĚSTSKÉ KNIHOVNY
Historie samostatné budovy městské knihovny v Děčíně se začala psát 30. května 1931, kdy byla ukončena stavba budovy v Podmoklech, kterou provedla stavební firma Wenzel Lang a spol. V přízemí se nacházela půjčovna, v prvním patře pak čítárna a městské muzeum. Ve druhém patře byl situován velký přednáškový sál s vynikající akustikou, kam se vešlo až 400 osob.
Podmokelská knihovna byla až do sedmdesátých let jedinou účelovou stavbou v Čechách určenou pro knihovnu. Důležitým okamžikem v historii městské knihovny bylo otevření nového dětského oddělení v dubnu 1978.
V roce 2009 bylo z důvodu havarijního stavu rozhodnuto o demolici objektu bývalé plavecké restaurace z 60. let 20. století, známější pod jménem ATLANTIK. Vznikl plán vybudovat na tomto výjimečně atraktivním místě labského údolí novou budovu městské knihovny. Projekt architekta Tomáše Šantavého z Projektového ateliéru pro architekturu a pozemní stavby spol. s r. o. vedl k vytvoření výrazné současné architektury, jejíž náplň je zřejmá na první pohled. Vznikl tak jeden z nejvýraznějších symbolů města. Rozhodl se pro objekt s měkce tvarovaným organickým tvarem a s fasádou charakteristickou přírodním vzhledem s příjemně matným povrchem. Tlumenou barevnost vnějšího pláště oživil barevnými „hřbety knih“ se jmény významných českých spisovatelů. Budova, která slouží obyvatelům města, turistům i cyklistům využívajícím frekventovanou labskou cyklostezku, byla uvedena do provozu v září 2012.
Vzhledem k tomu, že stavební parcela knihovny je součástí záplavového území řeky Labe, byla budova od začátku projektována jako stavba na pilířích. Do prvního nadzemního podlaží bylo umístěno pouze informační středisko a garáže. Vlastní knihovna se nachází v druhém a třetím podlaží, kam voda prakticky nemůže dosáhnout. Nejvyšší čtvrté podlaží je obemknuto terasou s krásným výhledem na labské údolí - slouží vzdělávacímu zařízení, které provádí oborová školení a pořádá kulturní akce. Suterén byl určen pro veřejné hygienické zařízení, které je nutno v případě přicházející povodně řízeně zatopit čistou vodou a uzavřít pancéřovými vraty. Tím dojde k statickému vyrovnání tlaku a zabrání se poškození vzedmutím kanalizace. Povodeň z června 2013 navržené řešení prověřila a to se ukázalo jako funkční.
Nová budova má sloužit jako multimediální centrum s knihovnou a s možností alternativního kulturního vyžití a také jako infocentrum. Stavba se proti plánu prodražila asi o 13 miliónů korun.
JAK NA SAMOTNOU KEŠ?
Pro získání čísel nutných k vyluštění finálních souřadnic musíte nejprve dohledat názvy literárních děl, z nichž pochází následující ukázky.
Poté najděte mezi barevnými knihami, jež tvoří fasádu budovy knihovny (směrem k řece), barvu hřbetu knihy, která obsahuje jméno autora ukázky.
POZOR! Někteří autoři se na fasádě dublují, použijte proto přiloženou fotografii s šipkami.
Hodnotu zjištěnou z názvu díla přiřadíte autorovi. Do vzorce pak dosadíte toto číslo k barvě hřbetu knihy, na které se jméno autora nachází. Dosazením barvy do vzorce získáte finální souřadnice.
|
Ukázka 1
Noc voní. Světlušky zříš plát.
Noc krásná je, jak v létě bývá.
U ohně sedím. Hlavo divá:
Chce se mi smát, chce se mi smát!
Nůž blýská v ohni. Bodni jen.
Tvé oči divě hledí na mne.
Proč váháš? Všechno bylo klamné.
Vše jako sen – a pouhý sen!
Ukázka 2
Když jsem dopis přečetl a nalezl v něm ty strašné hrubky, tak jsem vzal červenou tužku a ty pravopisné chyby jsem podtrhl.
Načež jsem připsal: "Vnější úprava písemné práce: Méně úhledná - Pravopis: 5" a zanesl jsem dopis zpátky, aby to pan Svoboda opravil. Pan Svoboda se na to podíval, zařval velice a pravil neobyčejně silným hlasem: "Tohle už přestává všecko. Já nejsem nikomu za tajtrlíka, neboť nikdo si nebude ze mne dělat frňousy a daně mám v pořádku." Od té doby od nás nebere a tatínek se tomu moc diví a praví: "Já nevím, co ten Svoboda proti mně má, že chodí ke konkurenci."
Ukázka 3
"Ba je to bída teď", děl zas král
a rychle zavdal sobě vína znovu,
tak rychle, jak by bránil zlému slovu;
však kolem úst již úsměv hrál.
"Mám žízní umřít? — na mou víru,
Ty´s oslep´, páže — nevidíš,
že přede mnou je prázdná číš? —
a dej mi dobrou míru!"
Ukázka 4
A zjev, jako tenkráte v sluji, sunul se blíže jako hvězdný paprsek
a rty jeho hledaly rty umučeného Abisaína. Cítil rajský jeho dech a zachvěl se blahem.
"Já tě miluji," šeptal v touze nesmírné Abisaín, a Kristův polibek míru padl na jeho rty jak tichý květ. Blaho hlubší než modrá propast nebes schvátilo duši Abisaínovu,
vířila vzhůru s proudem andělů, mezitímco rozsápané jeho tělo, krvavý cár, na zemi leželo a lid kolem pěstě pozvedal a pomstychtivě kletby pronášel.
ÚKRYT KEŠE PAK HLEDEJTE NA:
Klikněte zde pro ověření souřadnic
JEDNÁ SE O MĚSTSKOU KEŠ
CHOVEJTE SE PROTO PŘI ODLOVU NENÁPADNĚ!!
KEŠ NEOBSAHUJE TUŽKU
Informace čerpány ze stránky http://www.dcknihovna.cz/