Jak to vlastně bylo s Rumcajsem a Holdegrónem:
Jak Rumcajs kočíroval sumce
Rumcajs seděl před jeskyní a pročesával si hřebenem na borůvky vousy. Lesní včely mu mírně kroužily okolo hlavy. Rumcajs přemýšlel, čím dobrým by Volšovečkovi vynahradil trápení se špuntem. Manka zatím krmila z ošatky hejno lesních holubů. „Nejste nám tu v lese na nic dobří,“ povídá, „ale pomějte se.“ V tom přiběhl mezi stromy tenoučký potůček vody a pořád ho přibývá. Manka uskočila, poplašení holubi se rozletěli a Rumcajs povídá: „Aby se tak nahoře u Volšovečka strhala rybniční hráz. To by bylo pěkné nadělení. Včera Volšoveček div neuschnul v prázdném rybníce, a dnes aby ho tak divoká voda kdovíkam odnesla!“ A Rumcajs se rozběhl proti proudu k lesnímu rybníku. Hráz byla celá, ale na vrbě sedí vodník Volšoveček a pláče tak vydatně, že to vydá za potok. „Tak už zaraz, nebo mi vytopíš jeskyni,“ povídá Rumcajs vodníkovi. Volšoveček smutně popotáhl nosem. „Tobě se řekne neplač, ale podívej se, co se mi urodilo v rybníce.“ Rumcajs se podíval a zbledl pod vousy. V rybníce leží sumec Holdegrón. Takový sumec byl v Cechách jen jeden. Zalehl rybník od česel až k čepu. Hubu má Holdegrón širokou jako stavidlo a oči jako mlýnské kameny. „No Ty jsi mi krasavec,“ povídá Rumcajs a přidržel se vrby. Hned ale spustil přísně na Volšovečka: „Kdybych byl vodník jako ty, to bych si pořádně dovedl poradit s každou rybniční záležitostí. Sumce vyžeň a vlez si do rybníka místo něho.“ „A nezkusil bys to nejdřív sám?“ otočil řeč Volšoveček. Rumcajs se opřel nohama pevně do hráze a spustil na sumce: „Holdegróne, nerad Tě tu vidím. Mrskni ocasem a odkormidluj, odkud jsi připlaval.“ Sumec pootočil po Rumcajsovi oči a líně hnul ocasem. Udělala se taková vlna, že to Rumcajse i s Volšovečkem popadlo a odplavilo až do lesa k jeskyni. „Vítám Vás,“ povídá jim Manka, , jak vidím, dobře jste pořídili.“ „S Holdegrónem není kloudná řeč,“ řekl na to Rumcajs. „Bodejť by s rybou byla řeč,“ povídá Manka. Rumcajse mrzelo, že takhle dopadli. Postavil Volšovečkovi pod šos vědro, aby jim nenakapal po jeskyni, a sám se zhluboka zamyslel. Za chvíli luskl palcem o prostředníček a sáhl do přítruhlíku pro klubko provazu. „Můžeme jít.“ Odvedl Manku s Volšovečkem k rybníku, podal Mance klubko a zeptal se: „Dovedla bys z toho provazu udělat pořádnou síť?“ Manka uvázala provaz mezi vrby jako osnovu; a protože Volšoveček byl malý jako kudlička, podala mu druhý konec provazu a on tou osnovou proskakoval jako člunek. Síť byla za chvíli hotová. Sumec Holdegrón se na to líně dívá hned jedním, hned zas druhým okem. Teprve když síť rozprostřeli na hrázi, ušklíbl se velikou hubou: „Nejdřív byste mě do té sítě museli dostat.“ „Kdepak, na toho nic neplatí,“ povzdychl si Volšoveček. Ale vtom Manka zatleskala a hned tu bylo hejno lesních holubů. Každý popadl do zobáku jeden provázek a rovnou nad rybník. Tam spustili síť na Holdegróna. Holdegrón se pod sítí trochu ošil a znova: „Lámali jste si zbytečně hlavu i prsty. Nejdřív by se musel najít někdo, kdo by se mnou hnul.“ Jen domluvil, pohladil vodník Volšoveček dlaní vodu a ze všech stran rybníka se seběhly ryby. Přijeli pomalí siláci kapři, divoce se přihnaly štiky, hladce připluli líni a pak už se čekalo jen na rybí drobotu. Ryb byla síla a každá z nich vzala do huby jeden provázek od sítě. Ale protože se přitom mlely na všecky strany, nemohly síť utáhnout. Sumci Holdegrónovi to až přišlo k smíchu. „To by nejdřív to spřežení muselo mít kočího,“ řehní se. „Kočí je tuhle,“ křikl Rumcajs, utrhl si ve vrboví prut a skočil z hráze Holdegrónovi rovnou na hřbet. „Hyjé!“
Rybí spřežení v tu chvíli pořádně zabralo, a už se jelo strouhou proti vodě. Rumcajs kočíroval. Když dojeli do řeky Labe, zarazil Rumcajs rybí spřežení a povídá sumci: „Plav si, kam chceš, Holdegróne, tady je už místa dost.“ Za dvě neděle nato připlavala stružkou Rumcajsovi do studánky poštovní rybička. Vorvani a jiné velryby po ní vzkazovali, že Holdegrón vjel u města Hamburku do moře. A jestli sahal v rybníce od česel až k čepu, není prý ho teď v moři ani ke krajíčku.
Z pohádky už víme, že Holdegrón byla ryba hodně velká, proto se teď podíváme, jak tato ryba vypadá ve skutečnosti:
Sumec velký
Sumec velký (Silurus glanc) představuje v našich vodách nejvyšší článek potravního řetězce ve společenství vodních organismů. Je to naše největší dravá ryba, žijící v cejnovém pásmu spíše stojatých vod. Úspěšně se zabydlel na dnech údolních nádrží.
Tělo sumce je pokryto hladkou slizkou kůží bez šupin a končí plochou ocasní ploutví. Hlava je nízká široká, oči velmi malé. Mohutná rozeklaná tlama je opatřená čelistními oblouky s množstvím jemných zoubků. Sumec má poměrně špatný zrak, což částečně nahrazuje dlouhými chrupavčitými vousy v horní čelisti a čtyřmi kratšími v čelisti dolní, v nichž jsou chuťové buňky. Většina sumcova těla je zbarvena až modrošedě, na hřbetě tmavé, na bocích je zřetelné mramorování, břicho je světle šedé až bílé. Velmi vzácně se můžeme setkat i s bíle zbarvenými jedinci – albíny. Splést si Sumce velkého s jinými druhy našich ryb je prakticky nemožné, v mládí může být zaměněn se sumečkem americkým, který má o jeden pár vousků méně. Sumec je dravá ryba, pouze v prvních měsících se živí nejrůznějším planktonem. Později chytá žáby, plazy, ryby, vodní savce i mláďata vodních ptáků. U dna sumec filtruje tlamou bahno aby zněj získal bezobratlé živočichy, různé červy plže a měkýše. V našich podmínkách dorůstá obvyklé délky 100 až 160 cm, velké kusy i délky 2metry a váhy přes 50kg. Trofejní kusy však mohou být větší než 3 metry s vahou přes 100kg.
Sumec velký je jednou z našich nejatraktivnějších ryb sportovního rybářství. Pro lov je voleno mnoho způsobů a vyrábí se i speciální náčiní. Největší kusy jsou loveny vláčením z loďky s použitím vábničky. Na některých údolních nádržích se vyplatí na lov sumce i specializovat, protože souboj s velkou rybou je nezapomenutelný rybářský zážitek.
A jak je to se skutečným Jičínským Holdegrónem?
Do Jičínského rybníku Kníže byl Sumec Velký vysazen v roce 1975. V říjnu roku 2009 byl, po 34 letech, při výlovu rybníka vyloven a znovu vypuštěn do chovného rybníku Šibeňák, kde jej po roce rybáři opět vylovili. Jeho osudem ani tentokrát nebyl talíř, ale svoboda. Rybáři zvažovali jeho vypuštění zpět do Knížete, nakonec mu byl souzen větší Dvorecký rybník.
Keška se nachází na celkem frekventovaném místě, proto dbejte zvýšené pozornosti během odlovu, kvůli všudypřítomným mudlům. Při vracení krabičky se není třeba nervovat, nemůže zapadnout, přesto ji zavěšuje na háček - ostatní ji najdou lépe a hlavně ji nedávajte očkem dolů!!!!
Krabičku lze odlovit z cesty, není třeba prolézat křovím,plavat nebo přelézat plot.
Zdroje:
Pohádku o Rumcajsovi a Holdegrónovi naleznete na www.abatar.cz
informace o Sumci byly použity ze http: //ryby.jinyweb.cz