Na uvedených souřadnicích se nachází keš. Pro ulovení kešky může napovědět i nasledující listing.
Historie koření
Lze předpokládat, že listy některých rostlin se začaly užívat k dochucování masa už před 50.000 lety. První archeologické nálezy, dokládající užití koření, však pocházejí až z doby neolitu. V té době se kořenilo kmínem a mákem. Nejstarší písemné zprávy o užívání koření pocházejí z Číny, z první poloviny 3. tisíciletí před naším letopočtem. Také staroegyptské recepty z poloviny 2. tisíciletí př. n. l. vyžadují různé koření - anýz, hořčici, kmín, koriandr, mátu, pelyněk, skořici nebo šafrán. Sumerové pěstovali v Mezopotámii fenykl, kmín, koriandr, šafrán a tymián, už staří Indové používali kardamon, kurkumu, hřebíček, muškátový květ, pepř a skořici. Mnoho zpráv se dochovalo ze starého Řecka.
Jakýsi zlatý věk koření nastává ve středověku. Po ukončení křížových výprav se výrazně rozšířil obchod s kořením. V r. 1298 popsal Marco Polo indický pepřovník. Jeho kniha podnítila objevné cesty slavných mořeplavců, které měly za úkol především zjednodušit a zlevnit dovoz koření do Evropy.
Za zmínku stojí především cesta Kryštofa Kolumba, který při pokusu doplout do Indie objevil nový světadíl a cesta Vasco da Gammy, který obeplul Afriku kolem mysu Dobré naděje a r. 1498 přistál na malabarském pobřeží. Při opakované cestě v r. 1502 doplul na Cejlon.
Fernão de Magalhães v r. 1519 vyplul s 265 námořníky západním směrem, aby objevil novou cestu ke koření. Objevil Filipíny, kde byl zabit. Zpět do Evropy se po 3 letech vrátila jediná loď Victoria s posledními 18 muži. Na její palubě byl především hřebíček. Kapitán lodi Juan Sebastian del Cano byl povýšen do šlechtického stavu. Ve svém erbu měl 12 hřebíčků, 3 muškátové ořechy a dva pruty skořicovníku.
Anýz celý (Pimpinella anisum)
Pochází z Egypta a Sýrie a vedle kmínu je to jedno z nejstarších a nejrozšířenějších koření. Anýz je rostlina, která vyžaduje teplé, chráněné a slunné polohy. Pěstuje se na Balkáně a ve Středomoří, v Rusku a střední Asii, ve Španělsku, Indii, Turecku, Mexiku, na Slovensku i u nás na jižní Moravě. Používá se do některých druhů chleba, do pečiva (balkánská kuchyně), k nakládání červené řepy, do červeného zelí, okurek.Velmi příjemný je v hruškovém a jablečném kompotu. Anýz je možno přidat k dušeným houbám, především k žampiónům. Je velmi oblíben v indické a čínské kuchyni, kde se používá do masitých jídel.
Fenykl (Foeniculum vulgare)
Fenykl užívá lidstvo jako koření i lék již velmi dlouho. Všechny starověké kulturní národy si ho vážily pro jeho příjemné aroma a léčivost. Pěstuje se v teplejších oblastech Evropy: Francii, Španělsku, Balkánu, také v asijských zemích, u nás na jižní Moravě. Fenykl se používá především ve francouzské a italské kuchyni. Jako koření se používá především do rybích polévek, k dušeným masům, do tvarohových a sýrových jídel, omáček, bylinkového másla, do salátů, při konzervaci zelenin (červená řepa, okurky), do sladkého pečiva a chleba, při výrobě likérů apod.
Kmín celý (Carum carvi)
Kmín luční nebo také kořenný je jedním z vůbec nejstarších koření. Pro svou aromatickou vůni byl považován za rostlinu, která chrání před zlými kouzly. Roste planě na našich lukách, v celé střední a severní Evropě, na Sibiři a v Přední Asii. Jsou vyšlechtěny kulturní odrůdy kmínu. Kmín se pěstuje u nás, v Nizozemí, Rusku a Ukrajině, prakticky ve všech zemích střední Evropy i jinde. Koření se jím bylinkové a bramborové polévky, saláty, používá se do bylinkových omáček, pomazánek z tvarohu, pod dušená masa. Je to nenahraditelné koření do žitného chleba, pečiva, k pečením, do kořenných směsí, do omáček, polévek pomazánek, při vaření brambor, ke konzervaci, při výrobě likérů atd. Kmín lze používat jak celý, tak i mletý.
Oregano (Origanum vulgare)
Lidový název: dobromysl, červená lebeda, saský balzám Hodně se používá do italských, španělských a mexických jídel. Rovněž v jižní Francii a Provenci má své význačné uplatnění. Do jídel se přidává sušená. Čerstvá dobromysl se používá málo. Hodí se pro svou určitou podobnost ve vůni a chuti všude tam, kam se dává majoránka, s níž je příbuzná.V Itálii se přidává do sekaného masa, na špagety, nelze si bez ní představit italskou pizzu a patří i do rizota. V Mexiku tvoří součást koření "chilli", což je směs různých druhů pálivých papriček a vonných bylin. Bez oregana nelze připravit výtečné mexické jídlo "chilli con carne". Velmi chutná je na skopovém a telecím mase. Je vhodná k tučnějším jídlům, která pomáhá trávit a zvýrazňuje jejich chuť. Můžeme jím okořenit karbanátky, sekanou nebo ji přidat k masu dušenému na zelenině.
Zázvor celý (Zingiber officinalis)
Jedno z nejstarších tropických koření, původem z asijského kontinentu. Rostlina se pěstuje pro dužnaté, hlízovité ztlustlé oddenky. Ty bývají až 10cm dlouhé, zaškrcované a po obou stranách zploštělé. Pěstuje se na plantážích hlavně v Indii,Číně, Japonsku, ale i na Jamajce a v západní Africe. Podle způsobu zpracování se na světovém trhu vyskytují zázvor neloupaný, pololoupaný, loupaný a zázvor bělený. Zázvor obsahuje éterické oleje, zázvorovou silici a štiplavě ostrou látku zvanou gingerol. Z oddenků se připravuje zázvorový olej, esence, suší se a melou, přidávají se do nejrůznějších směsí. Zázvoru používají hodně pekaři a cukráři do perníků a biskvitů, ale používá se i ke kořenění masa, drůbeže, ryb apod. V různých částech světa je oblíben léčivý zázvorový čaj. V Anglii a Spojených státech mají i zázvorové pivo (gingerbeer) a limonádu.
Majoránka (Majorana hortensis)
Staří Římané, Egypťané a Řekové ji považovali víc za léčivou rostlinu než za koření. Kdysi se z ní připravoval i nápoj lásky. Ale také dnes je majoránka nepostradatelná jako jedno z nejdůležitějších koření. Původem je ze severní Afriky, Přední Asie a jižní Evropy, kde se také nejvíce pěstuje. Jako koření se používá majoránka drhnutá, což je směs listů a květů. Nechybí ani v amerických a afrických jídlech. Koření se jí polévky - hrachová, bramborová, dušená masa - skopové, hovězí, karbanátky, drůbež, dává se do paštik, do uzenin - a samozřejmě je nutná při výrobě jaternic. Majoránka je součástí směsí bylinkového koření v Itálii, ve Francii i ve Španělsku.
Tymián (Tmyhus vulgaris)
Tymián měl už dávno svou funkci jako koření, jako lék i jako aromatická rostlina. Roste ve Středozemí, a to spíše v západní části. Používáme ho maximálně asi tři čajové lžičky na 1kg potravin. Tymián je jedno z důležitých, hodně rozšířených koření, pěstuje se hlavně ve Španělsku, Albánii, Itálii, Francii, Řecku. Tvoří součást polévkového koření "bouquet garni" používaného ve Francii, přidává se při uzení masa, do sýrů, do sekaných mas, ke zvěřině, do salátů, do hrachových a fazolových pokrmů, k nakládání okurek, do omáček, k zelenině, k přípravě ryb, na italskou pizzu, v Německu spolu s bobkovým listem i do kysaného zelí.
Skořice celá 8 cm (Cinnamomum zeylanicum)
Aromatická kůra stálezelených tropických stromů se od nepaměti používá jako oblíbené koření. Její původ byl v Evropě dlouho opředen tajemstvím. Skořicová kůra je typické koření Starého světa. Pochází z asijských tropů. Rostla původně na indickém subkontinentě a v Číně. Zde byla také známá jako koření snad již 4000 let př. n. l. Jako léčivo a aromatická přísada do nápojů byla známa i starým Egypťanům. Původně se kůra loupala z planě rostoucích stromů, ale postupně se začaly vysazovat plantáže ze skořicovníků, jejichž nenápadné květy vydávají zvláštní příjemnou vůni. Velmi známý a také nejkvalitnější je skořicovník cejlonský. Pěstuje se i v jiných tropických oblastech, ale nikde nedosahuje takové kvality jako na Srí Lance. Dalším méně známým druhem skořicovníku je skořice čínská. (Označuje se také jako "Cassia vera" nebo "Cassia lignea".) Skořice jako koření má hlavní použití zejména při přípravě sladkých pokrmů, do nejrůznějšího pečiva a cukrářských výrobků, při zavařování ovoce, v likérnictví, ale i v parfumérii. Používá se i do masitých pokrmů v kuchyni asijské, latinskoamerické, arabské, turecké, španělské aj.
Hřebíček celý (Eugenia caryophyllata)
Toto každému známé koření, plné vůně, jsou sušená nerozvitá květné poupata tropického stromu hřebíčkovce. Stejně jako poupata voní i listy. Jako koření se sklízejí poupata v období, kdy ze zelené barvy přecházejí do červené, v této době mají nejvíc aromatických látek. Kvalitní hřebíček má být tmavohnědý, se světlejším poupátkem a pokud stisknete nehtem „stopku“ objeví se malé množství oleje. Hřebíček se používá při speciální úpravě masa, v uzenářství, likérnictví, při nakládání zeleniny a hub, do omáček a kečupů, v menším množství i do vývarů. Mletý se přidává do perníků, koláčků a vánočního pečiva.
PRO ZDRAVÍ TĚLA
1. Čaj (odvar) z kmínu a jablek proti bolení bříška a na podporu tvorby mateřského mléka při kojení: 1 malá lžička semen kmínu + 1 lžíce jablečných slupek (sušených či čerstvých) povaříme 7 minut a louhujeme 10 minut. Pijeme proti nadýmání a při kojení 1x až 3x denně 1 šálek. Čaj je vhodný v menším množství při bolení bříška i pro malé děti asi od 2 let.
2. Čaj (nálev) z kmínu proti bolení bříška a na podporu tvorby mateřského mléka při kojení: 1/2 lžičky semen od každé byliny: fenykl + kmín + anýz, podrtíme v hmoždíři a zalijeme vroucí vodou, louhujeme 15 minut a scedíme nebo vaříme celá semena 7 minut a scedíme. Pijeme proti nadýmání a při kojení 1x až 3x denně 1 šálek. Čaj je vhodný v menším množství při bolení bříška i pro malé děti asi od 2 let. Kmín se dobře kombinuje také s heřmánkem a meduňkou proti bolení bříška a pro podporu kojení zas s kopřivou.
3. Čaj (nálev) z kmínu a dalšího koření proti nadýmaní a křečím a pro lepší trávení: 25 g semen korinadru + 25 g semen fenyklu + 20 g semen anýzu + 20 g semen kmínu nebo kopru. V hmoždíři promícháme a rozdrtíme vždy jen potřebnou dávku těsně před použitím, aby vonné silice nevyprchaly. 1 lžíci směsi přelijeme 1 šálkem vroucí vody, louhujeme 5-10 minut, scedíme a pijeme vždy po jídle.
4.Zázvorový čaj: Čerstvý zázvor (max. 4 gramy), citronová nebo pomerančová šťáva. med, skořice, hřebíček. Čerstvý oddenek zázvoru nastrouháme, přesypeme do konvice a zalijeme vařící vodou. Necháme asi 5 minut vylouhovat a zázvor z čaje odstraníme. Přidáme podle chuti citronovou nebo pomerančovou šťávu a necháme mírně vychladnout. Po zchladnutí přidáme lžíci medu a špetku skořice a hřebíčku. Zázvorový čaj příjemně prohřeje celé tělo, pročistí organismus a povzbudí chuť k jídlu. Pozor! Kousky vylouhovaného zázvoru nejsou určeny k požití, mohly by podráždit žaludeční stěnu.
Ke kešce samotné:
Po dešti přímo u kešky počítejte s těžším terénem než za slunečného počasí. K jejímu otevření je potřeba v okruhu 10 metrů najít a určit 3 druhy koření z listingu. K jejich nalezení použijte skoro všechny vaše smysly a získáné geocacharské zkušenosti :O. Prosím bez násilí. Do logbooku můžeš kreslit, můžeš psát, ale listy netrhat! Za obrázek budu rád;). Měnit prosím CWG za CWG, případně za vámi vyrobené věci. Po zalogovaní vše vrátit do původního stavu!!! Do logu nepopisovat postup vlastního odlovu!!! Pokud by se naskytl nějaký problém, tak mi napište, rád pomohu.