|
O Tajemném dubu
Za dávných časů, kdy ještě v okolí nebyly žádné domy, se na tomto místě ujal malý doubek. Nejdříve tu byl sám. Žádné stromy v okolí nebyly. Nikdo už v dnešní době neví, jestli sem při svých toulkách zavítal muž, který sázel stromy, nebo snad vítr fujavec sem zavál semínko doubku a nebo snad nějaké zvíře, nebo kde se tu vlastně vzal. Každopádně se tu ujal a začal růst.
Postupem času sílil. Dokola kol začaly růst a ujímat se další a další stromy. Až zde vyrostl les.
O pár let později, jak kolem začaly vznikat dědinky, bylo potřeba na stavby hromady dříví …. Lidé samozřejmě na stavby využívali dřevo, které rostlo nejblíže a tak se pustili do kácení zdejšího lesa. Stalo se v tento čas, že skoro celý les byl kvůli stavbám pokácen. Kolem našeho doubku vyrostla velká planina. On tu ale přečkal toto kácení a tak tu osiřel.
Přeci jen, už tu nějakých pár let rostl a tak, když byl králem planiny, tyčil se ze zdejšího místa široko daleko do kraje. Lidé sem k němu chodili, mívali tu besední místo na půl cesty mezi vesnicemi.
Nastalo však i období, kdy už domy byly postaveny, rodiny se usadily, lidé začali obdělávat půdu a hle, začali mít potřebu topit. Nu, rozhodli se vysadit les.
A tak se najednou kolem našeho doubku objevilo mnoho malých stromečků. Jak čas plynul, stromy rostly a doubek se už netyčil nad dědinami. Ale pro místo setkání zde zůstal dál.
Les rostl, lidé stromy na topení prořezávali a tak stromů kolem doubku začalo opět ubývat. Také se stalo, že se tu i přehnala kolem doubku válka jedna a pak druhá, přehnala se i nejedna vichřice. Ale on tu stále rostl a sílil.
Lidé z okolních vesnic ho začali považovat za pamětní strom a, jako ke správnému pamětníku, začali si k němu chodit pro rady. A tak se i stalo, že se toto místo stalo jakýmsi místem posvátným. Proto se jeden místní farář rozhodl tento strom vysvětit. Na znamení úcty k místu byl i na strom zavěšen obraz Panny Marie. Od té doby se začalo tomuto místu říkat: „U Panenky Marie“.
Lidé se sem stále chodí setkávat se, stále si sem chodí pro rady. Doubek už vyrostl v pořádný dub a stále a stále sílí a nabírá životních zkušeností, aby mohl rady rozdávat pro další a další generace.
Pravdou je, že je s podivem, co všechno ten náš doubek zažil a co všechno přečkal. Nejedno tajemství si proto sebou nese. A tak se mu říká: „Tajemný dub“.
Lovu zdar!!!
|