Jako malý kluk jsem se vždycky těšil, až se sem sjedou závodníci se svými stroji a já se společně s tátou budu moci podívat zblízka na to, co jsem jindy viděl zprostředkovaně pouze v televizi. Kdo to zažil, jistě mi potvrdí, že vidět závody na vlastní oči má atmosféru, kterou televize (přesto, že vidíte závod přehledně a většinou po celé délce tratě) zatím pořád nedokáže zprostředkovat.
Řeč je o ve své době celkem pravidelných závodech v autokrosu, konané v údolíčku mezi kopci Habří a Na kopaninách, v místě které je místními nazývané Vinohrádky. Veškeré tehdejší motoristické dění spadalo pod hlavičku Svazarmu, který sdružoval podobné nadšence, kteří si většinou svépomocí a nebo právě sdruženi v této organizaci stavěli stroje, se kterými se pak na podobných závodech utkávali.
V té době byly závodní stroje vcelku jednoduché a šikovný fanda, či v lepším případě automechanik, pokud se vyjezdil se dokázal pak umisťovat na předních příčkách těchto klání. Atmosféra závodů té doby byla naprosto úžasná, skoro s nádechem jisté romantiky. Lidé to dělali většinou pro radost a zábavu a díky tomu pak malý kluk jako já se společně s taťkou tehdy bez problémů mohl dostat prakticky až do kokpitu kterékoliv buginy, kolem které jsme zrovna zvědavě popocházeli, zatímco její pilot právě dělal úpravy před nadcházející rozjížďkou. Velmi podobné pocity jsem v té době ještě zažíval při také celkem pravidelných závodech do vrchu které se konaly v nedalekých serpentinách vedoucích na Újezd.
Na závodní trati na Vinohrádkách se jezdil autokros jak v klasické kategorii buggy (které byly tehdy rozděleny do několika divizí podle obsahu motoru), tak i ve dnes populární kategorii „plechových aut“. V té době (někdy kolem roku 1979) se naši jezdci pomalu začli účastnit i mistrovství Evropy a zde se zařadili k nejlepším účastníkům těchto závodů. Konkurencí našim závodníkům jako byli Alois Havel, Karel Havel, Jaroslav Hošek, Václav Uher, Bohumil Křesťan a Jiří Bartoš byli Rakušané (Karl Wober), Italové (Luciano Tamburini) a Němci (zejména pak v té době téměř neporazitelný Willi Rösel).
Z bývalého areálu automobilových závodů zde zbylo už pouze torzo řídící věže závodu. Trasa tratě je již prakticky nedohledatelná a z velké části je už pokryta náletovými dřevinami. Ze zdejších závodů se mi podařilo dohledat zatím pouze jediný obrázek (použitý v úvodu listingu), ke kterému jsem pro lepší ilustraci nafotil přibližně ze stejného místa stávající areál a provedl "koláž" - aby bylo možné si udělat představu, jak to tu tehdy asi vypadalo
Na obrázku níže jsem se pak pokusil trasu tratě společně s umístěním startu a cíle rekonstruovat.
Myšlenka založit zde cache mne napadla, když jsme v těchto místech byli na jaře roku 2013 na lovu nedaleké skrýše Výhled na Boskovicko. Cestou zpět jsme zaniklým areálem procházeli a já matně vzpomínal, kudy asi tehdy vedla "závodní dráha" (po které není dnes už téměř ani stopy). Tehdy mne také jako fanouška motorsportu napadla zajímavá paralela se známým britským okruhem v Brands Hatch, která vyplývá defacto z tvaru trati, jejího umístění v terénu a typu závodů, které se na obou tratích kdysi jezdily.
Tato mnohem slavnější závodní dráha funguje na rozdíl od areálu na Vinohrádkách dodnes a nachází se JV od Londýna u dálnice M20 v blzkosti obce Fawkham v hrabství Kent. První závody se zde konaly v roce 1926, v té době však na travnaté a později dirtové dráze - což má právě onu přímou souvislost se zdejšími autokrosovými závody. Na dráze v Brands Hatch se jezdila, poté co byla pokryta asfaltovým povrchem v letech 1964 až 1986 mimo jiné také formule 1.
CACHE
[Update 2017-07-25] Cache byla původně založena pro podobné fanoušky automobilových závodů a goecachingu zároveň, kteří mají stejně jako já malé kluky a které baví závodní auta. Chtěl jsem tímto podobně „postiženým“ tátům a jejich klukům přiblížit zdejší místo, kam si mohou se svými ratolestmi udělat malý výlet, při kterém můžou v keši vyměňovat mimo klasických logovatelných GC věcí také drobné předměty s tematikou automobilových závodů – tedy různé angličáky, samolepky a další jiná autíčka... Tato idea bohužel po necelém roce vzala za své a kompletní obsah cache byl rozkraden. Proto jsem původní pixli a původní logbook zaarchivoval a na místě je nyní schránka mnohem menší. [Update]
Tato cache je také mojí - nyní už bohužel smutnou - vzpomínkou na mého tátu, který mi (mimo vše ostatní, co pro mne udělal zejména ve sportu) jako malému klukovi přiblížil tu nakažlivě podmanivou atmosféru vůně benzínu a spálených gum, která mě dodnes neopustila.
Krabička je umístěna tak, aby byl ten kdo bude logovat, při troše opatrnosti nebyl příliš viděn. Nedaleko se totiž nachází celkem frekventované cvičiště pro psy a okolí, i když se to nezdá je relativně oblíbené turisty pro procházky. Při logování tak budete mít bývalý závodní areál s řídící věží závodů jak na dlani.
Start package: Startovní obsah cache je možné shlédnout v galerii.