Věž černého světla
Černé světlo:
- Světlo ve fotografii, u kterého je nebe tmavší než fyzické objekty před ním.
- Dlouhovlnné ultrafialové záření UVA o vlnové délce 400 nm - 320 nm.
- Román Václava Řezáče z roku 1940.
Sami se musíte rozhodnout, která definice je pro Vás v tomto případě důležitá.
Jednoho dne krále skřítků Oberona napadlo vybudovat rozhlednu, ze které by mohl popatřit na své milované lesy jižního Slezska v celé jejich kráse. Jak se rozhodl, tak i učinil. Neprodleně započal s prací a do týdne se na onom místě tyčila vysoká, kamenná věž. A to prosím v době, kdy si lidé v tomto kraji ještě stavěli příbytky výhradně ze dřeva. Hrdě pohlédl na své dílo a na mysli mu vytanulo vhodné jméno pro tak výjimečnou stavbu:
Troufale Revoluční A Novátorská Stavba Famózního Oberona, Rafinovaně Mysteriózní A Technicky Obohacující Realitu
Celý rozechvělý tedy Oberon vystoupal na vrchol věže, aby se poprvé rozhlédl po okolí. Hledí, kouká, zírá… a po pravdě řečeno, zrovna moc toho nevidí. V roztržitosti totiž tu svou rozhlednu vystavěl v údolí. Ona to léto panovala ukrutná vedra, a kdo by se v takovém hicu tahal s kamením někam na kopec, že?
Co teď s tím? Oberon usedl do stínu a jal se přemýšlet. Mohl by třeba někomu vyhlásit válku a věž využít k obraně. Toto řešení, ač na první pohled vypadalo lákavě, však mělo tři zásadní háčky. Válku neměl komu vyhlásit, v tomhle zapadákově by jej nepřítel nejspíš ani nenašel a hlavně, brnění mu neslušelo a vypadal v něm trochu tlustý.
Přemýšlel tedy usilovně dále. Dumal, hloubal, špekuloval, až mu z toho na čele naskočila vráska. Po chvíli se však jeho líc přeci jen vítězoslavně rozzářila. Možná by i heuréka vykřikl, kdyby to slovo znal. Využije věž jako královskou pokladnici. Co může být pro tak úžasnou a impozantní stavbu vhodnějšího? Sice žádný poklad nemá, časem ale určitě něco sežene a zatím na zkoušku použije nějaké tretky. V rychlosti posbíral pár hraček z dětství, nasypal je do krabičky a šup s nimi do věže. „Tak a je to,“ pomyslel si spokojeně. Jenomže po chvíli už červíček nespokojenosti začal opět hlodat - „Co je to za pokladnici bez zámku? Zámek jsem ještě nevymyslel a ani při té nejlepší vůli netuším, jak na to. Kdokoli by mohl přijít a poklad sebrat. Sakrblé, to je ale patálie.“
To by však nebyl Oberon, aby si nevěděl rady. Poklad nakonec ukryl někde úplně jinde a v pokladnici zanechal jen indicie, vedoucí k jeho nalezení. A aby to případný zloděj neměl jednoduché, souřadnice přístupové cesty zašifroval, instrukce v pokladnici rafinovaně ukryl - k jejich zapsání použil neviditelný inkoust, který za tím účelem v cukuletu vynalezl - a pro jistotu věž i údolí navždy opustil, aby jakákoli vzpomínka na ně upadla v zapomnění.
Nevěříte? Klidně se můžete zajít přesvědčit. I když věž nakonec lidé přeci jen objevili a o pokladu se dozvěděli, dodnes jej nikdo nenašel. Mnoho kamení bylo v okolí vykopáno, mnoho potu prolito, poklad krále skřítků však stále čeká na svého objevitele.
U věže se chovejte nenápadně. Nepozorovaně to asi nepůjde, ale žádná cedule o soukromém pozemku či zákazu vstupu tam není. Prostě se jen kocháte při cestě kolem.
Nelovte v noci, mohli by si Vás splést se zloději. U věže jsou dost nepříjemní psi.
Parkujte poblíž vyluštěných souřadnic a dále pokračujte po silnici pěšky.
Bohatě stačí hračka z papírnictví za pár korun.