Vzhled
Hlemýžď zahradní má kulovitou pravotočivou (levotočivost je rarita) ulitu z uhličitanu vápenatého širokou 32–50 mm a vysokou 30–50 mm. Tělo je však dlouhé asi 10 cm. Základní stavba těla je stejná jako u ostatních stopkookých plžů. Hlava nese 2 páry tykadel, z nichž ten delší pár nese oči a kratší pár je orgánem čichu a hmatu. Ústní otvor obsahuje uvnitř radulu, což je pilníkovitá chitinová destička. Svalnatá noha vylučuje hlen, který slouží k pohybu. Vnitřní orgány jsou uloženy v ulitě.
Soustavy
- Trávicí soustava: ústa s pilníkovitou chitinovou destičkou (radula), hltan, jícen, žaludek, střevo, slinivkojaterní žláza
- Dýchací soustava: plicní vak (součást pláště)
- Vylučovací soustava: ledvina
- Cévní soustava: otevřená, srdce (1 komora a 1 předsíň), namodralá krev (měď)
- Nervová soustava: uzlinová
- Pohlavní soustava: přímý vývoj, hermafrodité
Potrava
Živí se rostlinami, které ukusuje pomocí raduly, denně zkonzumuje tolik potravy, kolik sám váží. Na rozdíl od mnoha jiných plžů dokáže trávit celulózu.
Vývoj a rozmnožování
Hlemýžď je hermafrodit, vývoj je přímý. Dva hlemýždi k sobě přilnou spodními ploskami a napřímí se do vztyčené polohy. Páření trvá dlouhé hodiny. Hlemýždi využívají každé příležitosti ke spáření. Po spáření jedinec naklade do dutiny, kterou si sám vyhrabal v zemi, 25-50 vajíček[4]. Dožívá se pěti až sedmi let.
Využití hlemýždě člověkem
V některých zemích slouží jako potrava člověka, či se pořádají i hlemýždí závody. Jejich chov k jídlu byl znám už za dob Římanů. Dnes je konzumováno přibližně 15 druhů rodu Helix. Masový chov, který by pokryl poptávku, se stále nedaří. Získávají se tedy většinou sběrem v přírodě. To může ovšem v některých lokalitách znamenat vážné ohrožení populací.
Rozšíření a ohrožení
Hlemýžď zahradní žije na vlhkých a stinných místech v trávě, v křoví, na okrajích lesů. Objevuje se také na zahradách (někdy považovaný za škůdce). Centrum areálu rozšíření je ve střední a jihovýchodní Evropě. Je uveden v příloze V směrnice o stanovištích.
Je rozšířen v Belgii, v České republice [málo dotčený druh (LC)], ve východní Francii, v severní Itálii, v Německu uveden jako zvláště chráněný druh v Nizozemsku, v Rakousku, v západní části Ruska, na Slovensku, na Ukrajině a v zemích Balkánu.
Zdoj: Wikipedia.cz