Mnohá naše města mají ve svém nejbližším okolí větší nebo menší vrch, který nese
výmluvný název: Šibeniční vrch, Šibeničník, Šibenice, Stínadla apod. Tato místa
s příhodnými názvy už dnes nikoho nestraší, jen připomínají minulé doby, kdy měla
zlověstný význam. Končila na nich životní pouť těch, kteří se z nejrůznějších důvodů ocitli
v rukou justice a byli odsouzeni ke ztrátě hrdla.
Ve středověku i raném novověku platily nesrovnatelně přísnější zákonné normy než je
tomu dnes, takže těch, kteří odešli z tohoto světa katovou rukou, nebylo málo. Popravy
byly veřejné, pro mnohé přihlížející se staly zpestřením všedního dne. Ani mnohdy velmi
drastický způsob provedení, který měl být výstrahou podobným pachatelům, je neodradil
od této nepříliš vábné podívané.
Soudní zápisy a smolné knihy, kam tzv. krevní písaři jednotlivé případy
zaznamenávali, se hrdelními zločiny jen hemží. Kusé zprávy můžeme nalézt v tzv.
Fuldských análech z r. 849 popisujících vyjednávání mezi Franky a Slovany.
Podle historika Ivana Štarhy byly Židlochovice již v polovině 14. století zeměpanským
majetkem a záhy jako vážené sídlo měly i hrdelní právo. To znamená, že se zde soudily
za účasti rychtáře, purkmistra a konšelů i hrdelní trestné činy, vynášely se rozsudky
smrti a po vrchnostenském schválení se pak vykonávaly. O odvolání proti rozsudkům
rozhodovala královská apelace.
Hrdelní právo Židlochovic se vztahovalo i na okolní obce, když 10. června 1729 císař
Karel VI. Zastavil hrdelní soudy v Nosislavi, Měníně, Blučině, Velkých Němčicích a
Pohořelicích.
Popravy se prováděly dvojím způsobem - stětím, nebo oběšením, a to na místě
k tomu určeném. V Židlochovicích se podnes této lokalitě říká Šibeniční tálky či Na
Šibenici.
Kata si s největší pravděpodobností Židlochovice vyžadovaly z Brna. Výmluvná
svědectví o popravách vydávají obecní účty. Tak např. v r. 1599 v sobotu před sv.
Tomáše mistru popravnímu mečem popravním zaplatily 48 zlatých, 12 grošů a 1 denár
za popravu Vondry Zhasla a Martina Vacovskýho. Z účtu vidíme, že náklady s výkonem
ortelu nebyly právě malé. Už napřed byly vyjednávány zvláštními posly.
Popravy pod širým nebem byly navštěvovány obyvateli z širokého okolí. Po jejich
skončení ožíval nebývalým ruchem radniční vinný šenkhaus.
Na památku místa poprav umístili naši předkové pomníček s křížem, který připomínal
kolemjdoucím neblahé místo těch, kteří odešli z tohoto světa katovou rukou. Kříž tu stál
po mnoho let, než ho objevili "sběrači" kovu. .
Pro menší přestupky býval v Židlochovicích na náměstí pranýř. Byl umístěn předdomem Č. 147 (Kremrova drogerie).
Odsouzenci byli přivázáni ke kamennému sloupu ovelikosti 2 x 1m a byli tak vystaveni posměchu spoluobčanu.
V roce 1754 pozbyly Židlochovice hrdelní právo rozhodnutím Marie Terezie.
Některé další záznamy z obecních účtu - vydání za kata:
1635 za popravu Alžběty mečem 6 zlatých
1630 za mistra popravního 20 zlatých,17 gr., 1 d.
1650 za popravení Jakuba Konstantina Č. 92
za popravu Jana Trnky Č. 125
1718 (13. 5.) poprava mečem - Franz Rossmochen (kat z Brna)
Každý rozsudek Židlochovického soudu musel být potvrzen Apelačním soudem v Praze Jako příklad uvádím transkripci výnosu Apelačního soudu v Praze
Potvrzení rozsudku apelačním soudem
Adresováno:
Soudu v Židlochovicích v Markrabství Morava
Purkmistrovi městečka Židlochovice
Ve jménu krále a císaře Německa, Španělska, Maďarska a Čech (Bohemia), všem nejmilostivějšího pána vydává Prezident a páni Radové rozhodnutí a poučení k zaslané apelaci od soudu v Židlochovicích v Markrabství Moravském ku Královské stolici na Hradě Pražském by svůj ortel dle práva uvedli ve věci zločinu vraždy spáchané Franzem Rossmachem a Šimonem Konečným, výpovědí popsané "in sito" panem purkmistrem a radním trhového městečka Židlochovice. Pokud stalo se dle výpovědí, nechť je jmenovaný Franz Rossmach za své zločiny po právu jak se patří potrestán, a to veřejně příkladem k smrti mečem avšak Šimon Konečný výkonem práce veřejné či pro vrchnost v poutech a železech najeden rok. Ve jménu práva jest dána tato listina dopisem a s uvědoměním císařsko-královského dvora pražského dnem 30.dne měsíce května 1718.
Vác1av hrabě z Kokořova
A nyní již ke krabičce samotné:
Keš je velikosti mikro i když samotná schránka je jako vždy větší.Je to jednoduchá tradička pro jejíž odlovení nepotřebujete zvláštní vybavení ale budete muset prokázat trošku fyzické zdatnosti. K získání keše není nutné žádné násilí!!!!
To The cache:
Traditional micro easy accesible even you should show some skilfulness. You do not need any force to open the cache!!!
