Bobr evropsky na Morave Mystery Cache

Příroda nabízí řadu zajímavých možností pro pozorování svých zázraků po celý rok a výjimkou není ani zima. Jedním ze živočichů, jehož bohaté stopy po různých aktivitách lze nejlépe sledovat právě v zimě a předjaří, je bobr evropský.

Tento živočich je příbuzný veverkám a je druhým největším hlodavcem na světě po jihoamerické kapybaře. Většina lidí je při prvním pozorování bobrů překvapena jejich skutečnou velikostí. Dospělí bobři dosahují běžně hmotnosti přes dvacet, vzácně i přes třicet kilogramů a délky, včetně typického bobřího plochého ocasu hodně přes jeden metr. (Pro srovnání - jedná se o živočicha těžšího než je srnka). Bobr je velký živočich, proto má i velké nároky na množství potravy. Veškerá jeho potrava je výhradně rostlinná! Přes léto se bobři většinou pasou. V zimě musí bobři čelit nedostatku potravy. Hlavní podzimní a zimní potravou se pak stává kůra, lýko a tenké větve stromů. Bobři sice v zimě nespí, ale protože ledový krunýř na hladině vody jim může znemožnit vystupovat po dlouhé týdny na břeh, dělají si během podzimu zásoby větví, které zabodávají do dna, a pod ledem si je pak vtahují do svých doupat, která mají vchody hluboko pod hladinou vody. Kůra, dřevo a lýko obsahují bohužel jen málo energie, a spotřeba dřevin bobry je tak poměrně veliká. Často je bobři využívají nejen jako potravu, ale i jako stavební materiál pro stavbu hrází a tzv. „hradů“ tam, kde se jim nory propadají nebo kde je vysoká hladina podzemních vod.

Není proto divu, že bobři za podzim a v zimě pokácí někdy až desítky stromů, což může vést k dojmu, že bobrů musí být na jednom místě velké množství. Ve skutečnosti má takovou „paseku“ na svědomí jediná bobří rodina, ve které zpravidla žije pouze od čtyř do osmi zvířat. Vedle rodičovského páru jsou součástí rodiny i mláďata z posledních dvou let, která se o sebe ještě sama nedokáží postarat.

Není to tak dávno, kdy byl pro nás bobr symbolem knížek o indiánech nebo, již jen jako symbol, bobříkem z knížek Jaroslava Foglara. Bobr evropský byl vyhuben téměř úplně a jeho jediného žijícího příbuzného (bobra kanadského) ze severní Ameriky potkal na východním pobřeží USA a Kanady podobný osud. Bobři, jejichž počet na celém evropském kontinentu původně dosahoval jistě mnoha milionů nebo možná i desítek milionů, žili v Evropě prakticky ve všech oblastech, kde byly stromy. Postupně byli vytlačováni člověkem vytlačování a nakonec byli téměř zcela vyhubeni. Začátkem dvacátého století zbývalo v Evropě dohromady kolem 2-3 tisíc bobrů celkem. Důvodem všeobecného vybíjení bobrů byla jejich kvalitní kožešina i chutné maso, později samotná srst na plstěné klobouky a obsah bobřích pachových žláz – tzv. castoreum (bobří stroj), které se hojně používalo při výrobě parfémů i pro léčení. Tyto žlázy obsahují koncentrované látky z kůry vrb a topolů, zejména kyselinu salicilovou – tedy stejnou základní účinnou látku, jaká je v  synteticky vyráběném aspirinu. V některých případech, zejména v rybničních oblastech, byly důvody zabíjení bobrů velmi prozaické. Bobři si v březích rybníků dokáží hrabat nory až několik metrů dlouhé a majitelé rybníků měli pochopitelně zájem hráze před bobry ochránit.

První „novodobí“ bobři byli pozorováni na jižní Moravě na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let dvacátého století, kam se šířili z Rakouska. Řeky Morava a Dyje, obklopené lužními lesy, jsou pro bobry výbornými migračními cestami a bobři již v devadesátých letech zcela obsadili území v okolí Novomlýnských nádrží. Po roce 2000 pak pokračovalo osídlování břehů Jihlavy dále proti proudu a během deseti let vznikly bobří kolonie na mnoha místech podél Jihlavy, Oslavy i Rokytné. Zajímavé je, že bobři přitom byli schopni překonat i dvě vysoké hráze vodních děl Mohelno a Dalešice. Bylo to především díky tomu, že obě nádrže se nacházejí téměř mimo zástavbu a zvířata je mohou obejít okolními lesními porosty. V bezprostředním okolí Ivančic pochází první spolehlivě doložená pozorování trvale usídlených bobřích rodin z let 2004 (Oslava mezi Ivančicemi a Oslavany) a 2005 (Jihlava u Alexovic). Ve všeobecnou známost mezi širokou veřejností pak vešla přítomnost bobrů u Ivančic po osídlení úseku Jihlavy nad Stříbským mlýnem, kde jsou bobři od roku 2007. Bobři osídlili i Rokytnou. Nejdříve sice úseky výše proti proudu, ale od roku 2012 žijí i nedaleko soutoku s Jihlavou.

Ochranou mizejících bobrů se začali zabývat nejdříve v Německu koncem devatenáctého století. Po první světové válce se snahy o jejich záchranu rozšířily i do Skandinávie, Francie a tehdejšího Sovětského svazu. Po druhé světové válce začali postupně vysazovat bobry zpět na ztracená území v Polsku, Německu, Rakousku, Holandsku, Francii, Švýcarsku a v mnoha dalších zemích. Česká republika se k těmto aktivitám připojila v letech 1991 a 1992 vysazením dvaceti bobrů na řece Moravě u Olomouce. To už na jižní Moravě žili téměř deset let bobři, kteří se sem šířili proti proudu Moravy z Rakouska. Ve stejné době přišla na Děčínsko první zvířata po Labi a do Českého lesa se po odstranění „železné opony“ začali šířit bobři z Bavorska.

Bobry pokácené stromy kolem řek máme tendenci vnímat jako škodu. Naučili jsme se za dlouhá léta, že každého stromu, který neskácíme pro svou vlastní potřebu, je „škoda“. Samozřejmě, že bobří kácení v hospodářském porostu je škoda a dřevo z něj nám jednou může chybět. Ale bobři v naprosté většině kácí vrby, olše a topoly podél říčních břehů, které pro nás nemají větší cenu než jako palivové dříví. Zkuste množství stromů zkácených bobry porovnat s množstvím dřevin, které vykácí správci toků, aby zachovali průtočný profil na řekách. Kolik dřevin každoročně vykácí správci silnic, aby se řidiči, kteří nedodržují rychlost, nezabili o kmen stromu? Nebo kolik jich vykácí provozovatelé elektrických sítí, aby nedošlo ke zkratům a ztrátám pod vedením vysokého napětí? Bobra tedy nemůžeme obviňovat z nějakého „kradení“ dřeva a škod na lesních ekosystémech, protože bobr je jejich přirozenou součástí. V případě, že skutečně potřebujeme zachovat výšku vodní hladiny, ochránit vodohospodářskou stavbu či preventivně chránit konkrétní lesní porost nebo významné stromy, vždy lze nalézt pro danou lokalitu nějaké řešení. Škody působené bobrem máme tendenci přeceňovat. Hlavním důvodem je především skutečnost, že o každé „problémové“ lokalitě (tedy takové, kde dochází ke střetu zájmů člověka se zájmy bobra) se dobře ví, zatímco místa, na kterých žádné konflikty nenastávají, unikají pozornosti. Z dosud provedených průzkumů na Moravě vyplynulo, že problémových lokalit je méně než 10 %. Jinak řečeno, na 9 bobřích rodin, které nikomu nevadí a neškodí, připadá jedna rodina, která svými aktivitami vytváří problém, jenž by bylo vhodné dlouhodobě řešit. Naštěstí existuje dost možností, jak ochránit zájmy člověka a přitom zachovat výskyt bobrů na jejich území.

V přírodě, tedy v přirozených, člověkem nedotčených podmínkách, má bobr mimořádný význam pro zvyšování druhové rozmanitosti mokřadů a břehů řek i jezer. Mrtvá dřevní hmota pokácených stromů hostí řadu druhů hmyzu, houby a mechy. Rozkládající se dřevo vrací do koloběhu látek lesa cenné živiny a poskytuje energii rozkladným procesům a druhům na ně vázaným. Bobří hráze vytváří drobné vodní plochy, které se stávají trdlištěm ryb, vhodným místem pro larvy vodního hmyzu a pro rozmnožování obojživelníků i vodních ptáků. Bobří jezera zachycují splavenou lesní půdu i živiny. Vzhledem k rozsahu bobřích aktivit je vliv tohoto zvířete skutečně mimořádně významný a měli bychom jej vnímat jako nedílnou součást přírody. 

Aktuální informace ze začátku roku 2015: Byla jsem upozorněna některými kačery, že zde nemohou nalézt stopy pobytu bobra. Pravda, bobří činnost v letošním roce poněkud utichla - možná z důvodu pohybu techniky po břehu při výstavbě cyklostezky. Nebo se bobři jednoduše a zcela přirozeně posunuli o kousek dál po řece. Počkám ještě do příští zimy a v případě, že zde bobři opět nezačnou řádit v plné síle, pokusím se keš přesunout na nějaké atraktivnější místo.

Souřadnice Vás přivedou k místu jednoho z bobřích "rájů" v okolí Ivančic. Prosím, nerušte záměrně jeho obyvatele a chovejte se při hledání ohleduplně a tiše. V keši není tužka. Doporučuji odlov v období mimo vegetační sezónu (podzim, zima, časné jaro). Po zbytek roku je terén velmi hustě zarostlý.

European Beaver at Moravia European Beaver (Castor fiber) is one of the natural part of European nature although this animal many people consider as enemy and pest of the forest. All these negative emotions follow from misunderstanding of Beaver behaviour. That’s why we should learn more about this amazing animal! (Correct is one answer only!)