Erratula silvestris
Po cestě z Bukovinky do Jedovnic po cyklotrase číslo 507 se dá při výjezdu z obce, na úrovni hájenky, odbočit vpravo. Cesta tu vede mezi polem a loukou. Blízký les skrývá krásná zákoutí a zajímavé obyvatele.
Na jedno z nich, ležící nedaleko cesty klesající dál do Rakoveckého údolí se dostaneme.
Je zde mezi skalisky a kameny skrytá keš věnovaná jednomu z neznámých živočišných druhů.
Dojet na kole lze až těsně pod ni.
A nyní troška biologie -
- v blízké Bukovince leží i starý, opuštěný hřbitov (cca od roku 1772). Z něj patrně do lesa přesídlila na Moravě málo vídaná bludička lesní.
Bludičky jsou v Červené knize zařazeny mezi druhy kriticky ohrožené vyhubením a nejinak je tomu v Čechách , v minulosti šlo o všeobecně rozšířený a místy dosti hojný druh. Vyskytují se nyní velice vzácně ve slatích, mokřadech, močálech a bažinnách. Jejich zdaleka největší populace u nás o několika desítkách jedincích přežívá na Šumavě, kde má přirozený zdroj potravy v četných zbloudilých turistech. Dále je bludička dokumentována z oblasti Mariánských lázní a Podkrušnohoří (rezervace Soos). Zde se patrně vyskytuje bludička bahenní Ignis fatuus mineralofilus libující si v minerálních slatích. Určitý menší počet jedinců ,dále ostrůvkovitě na vhodných stanovištích, žije v oblasti Krkonoš a Orlických hor. Bludičky byly též pozorovány v Třeboňské pánvi v zanešených rybnících . Výskyt bludiček v ostatních částech Čech je předmětem dohadů, všeobecně se však považují za vyhubené mimo výše zmíněné lokality.
Na Moravě jsou zdokumentovány z oblasti Chropyňských rybníků, několik málo reintrodukovaných jedinců přežívá na Vysočině. Ještě méně je zdokumentováno rozšíření v oblasti Moravistánu. Zde však tento dříve běžný druh patrně též vyhynul s vyjímkou karpatských pohoří. Údaje o spatření bludiček z okolí Moravských Budějovic a Slavonic jsou nepodložené a zasluhují další výzkum
Zásadním nárokem bludiček na biotop je močál či slatina dostatečně hluboká na to, aby v ní utonuli i velcí živočiši a zejm. člověk, a dostatečně odlehlá, aby bludičky nebyly rušeny a zejména aby zde v noci panovala co největší tma , ale zároveň dostatečně dostupná pro náhodnou kolemjdoucí kořist, tedy člověka.
V oblasti Moravského krasu je již nevýznamná ostrůvkovitá populace Erratula silvestris – bludičky lesní, na Moravě též zvané "zhubenčata". Podle některých názorů jde o zmutované dušedětí zemřelých před křtem nebo zemřelých čarodějnic. Jsou povahy je ambivalentní, zejména v horkých letních dekádách klidné. Obvykle estivující ( letní spánek). Pokud se k nim pocestný chová slušně, ukážou mu cestu z lesa. Vždy potrestají toho, kdo na ně zapíská. Objevují se vždy v lichém počtu, zpravidla za temných nocí, když se schyluje k bouři. Někdy se prý zjevují také na hřbitovech. Poslední záznamy místní kroniky nás odkazují do počátku 19 století. Pokud se nad hrobem nedávno zemřelého objeví bludička, znamená to, že je pohřbený něčím roztrpčen. Ochranou proti bludičkám je vysypat mezi ně chlebové drobky (obvykle nepřijímají chléb starší 2 dnů) nebo mezi ně vrhnout nůž. Nad člověkem ztrácí svou moc pokud dotyčný má něco z oděvu naruby. Bludička lesní bývá velmi bázlivá a při sebemenším nebezpečí se mění ve ztrouchnivělý pařez. V obou podobách ve tmě světélkuje, částečně vlastním přičiněním a částečně díky drobným mikroskopickým houbám. Přestože je velmi plachá, často neodolá a baví se zaváděním náhodných chodců mimo značené stezky. Ve dne se ozývá tichým šelestěním a šepotem, ale okamžitě zmlkne, jakmile se někdo přiblíží. Barvy je šedomodré nebo šedozelené, místy je porostlá mechem nebo drobnými houbami, podobnými plísni. Velikost je proměnlivá, podle toho, v jaké se zrovna nachází podobě. Coby pařez přijímá živiny kořeny, v bludiččí podobě nepřijímá potravu vůbec. V zásadě není nebezpečná, protože nesvětélkuje a nemůže nikoho svést. Žije v tmavých lesích ve vlhké půdě, nemá ráda teplo a světlo. Na dotek studí.
Všeobecně se soudí, že drastický úbytek bludiček během 20. století (ještě v polovině 19. století jsou bludičky místy zcela běžné) způsobilo především světelné znečištění.To zásadně omezilo hlavní metody lovu, tj. přilákání kořisti na světelnou vábničku. Proto bludičky naprosto zmizely z okolí velkých měst a hustě osídlených (a tudíž i za noci přesvětlených) oblastí. Bludička je navíc potravní specialista, živící se převážně člověkem, a s rozšířením osobních osvětlovacích těles s velkou svítivostí mezi lidmi (od petrolejek přes karbidky a baterky až po LED-svítilny) úspěšnost lovu poklesla.
Chov v zajetí není znám.