V císařských službách Wherigo Cache

Hlavní hraniční říšská pevnost Olomouc. Tímto názvem se honosila již neexistující barokní olomoucká pevnost. Trochu neprávem dnes stojí ve stínu dochovaných pevností Josefov a Terezín, přestože na rozdíl od obou výše zmíněných byla prověřena v boji.

Po skončení první slezské války v roce 1742, v důsledku které ztratila císařovna Marie Terezie Horní i Dolní Slezsko, se pro Olomouc jako pevnost situace dramaticky změnila. Olomouc se rázem stala pohraniční pevností.

Severní hranici říše totiž dělil od Olomouce jen jednodenní pochod a bylo víc než jasné, že mír s Pruskem nevydrží dlouho. Bohužel právě skončená válka ukázala strašlivou nepřipravenost rakouské armády ve srovnání s Prusy. Navíc státní pokladna byla ve velmi neutěšeném stavu. Práce na opevnění začaly hned po odchodu Prusů v roce 1742. Byl urychleně schválen plán rozsáhlé přestavby Olomouce na moderní bastionovou pevnost, jehož autorem byl Pierre Bechade de Rochepine, Francouz v rakouských službách, vojenský inženýr a později jeden z velitelů obležené Olomouce.

V roce 1757 byla Hlavní hraniční říšská pevnost Olomouc dostavěna. Právě včas, na prahu sedmileté války, v jejímž začátku bylo nové opevnění důkladně prověřeno.

Olomouc byla v té době nejmodernější císařskou pevností, bohužel se z ní do dnešních dnů nedochovalo téměř nic.

Přenesme se nyní do minulosti. Je začátek května 1758. Na 13 000 pruských vojáků pod velením polního maršála Jakoba von Keitha se chystá obléhat Olomouc. Proti nim stojí 7500 rakouských vojáků, připravených k obraně pevnosti. Velí jim Ernst Dietrich baron Marschall.

Zdroje informací:
Wikipedie
Olomouc a Prusové (autor Zbyněk Válka)
Pevnost Olomouc (autoři ing. Miloslav Kuch-Breburda, Dr. Vladimír Kupka)