Dutina je hlubší, proto se nebojte „zanořit“ ruku. Nižší hledači budou potřebovat přidvihnout, nebo si povylézt, aby krabičku dosáhli. Strom stojí hned u cesty a i když je na něm označení státem chránenného území, jeho hranice je až 50 m od stromu na druhé straně cesty, proto je možné se kolem stromu pohybovat.
Moravské Kopanice jsou rázovitou oblastí Moravského Slovácka ležící přímo na moravsko-slovenském pomezí v Bílých Karpatech. Centrální obcí oblasti je Starý Hrozenkov, speciální charakter pak mají okolní obce s hodně rozptýleným osídlením: Vápenice, Žítková a Vyškovec (Lopeník se k obcím také přiřazuje, i když místní kroj patří do jiné oblasti). Všechny jmenované obce tradičně spojuje i lidový kroj - patří do oblasti kroje kopaničářského-hrozenkovského. V kraji se udržují tradiční řemesla a folklór, dochovalo se mnoho ukázek lidové architektury. Jméno Kopanice dostaly podle toho, že těžko přístupná políčka bylo možné obdělávat jen kopáním motykou.
Vyškovec byl založen až teprve v druhé polovině 18. století, kdy došlo k tzv. kopaničářské kolonizaci. V té době přicházejí z Uher první osadníci, kteří osídlují okolní kopcovitou krajinu. Jednalo se především o Slováky. Část z nich byli zběhlí bezzemci a také kočovní pastevci. Tehdy vznikají i okolité kopanice - Vápenice, Žítková a Lopeník. Nejedná se o obvyklé obce, ale víceméně o shluk samot a osad. Usedlosti jsou zde od sebe vzdáleny nezřídka několik stovek metrů i několik kilometrů. Kopaničářské nářečí je velmi blízké slovenštině, kopaničáři se stýkali více s uherskými Slováky než s Moravany. Za účelem obchodu navštěvovali spíše slovenská města (Trenčín, Nové Mesto) než města moravská. Kopaničáři se od obyvatel ostatních částí moravského Slovácka lišili nejen nářečím, ale i smýšlením. Dodnes jsou kopaničáři velice svérázní lidé, žijící na odlehlých usedlostech na slovenských hranicích.
Kopanice jsou součástí Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty. Významné jsou zde zejména květnaté louky, které patří k nejbohatším v celé republice. V okolí místa, kde se nacházíte je PR Ve Vlčí a PR Pod Hribovňou. Místní louky vznikli především činností člověka, který je pravidelně kosil na seno a byli také pravidelně spásány. Tradiční hospodaření je proto důležité pro zachování luk, které by jinak zarostli lesem. I když způsob hospodaření na kopanicích se po druhé světové válce změnil, i dnes zde jsou ještě hospodáři s ovcemi a dobytkem. Naděj, že tradiční způsob života a s nimi i místní louky nezaniknou, jsou mladí lidé, kteří sem v posledním desetiletí přicházejí z měst.