PO STOPÁCH GULTUNA BONUS II.
Pro odlovení je nutné nejprve navštívit keše:
Po stopách Gultuna part 1.
Po stopach Gultuna part 2.
Po stopach Gultuna part 3.
Po stopach Gultuna Bonus I.
a
STAGE X a Y (stage Y je společná i pro odlovení Bonusu I.)
Nevím jak dlouho jsem byl v bezvědomí. Když jsem vylezl ven z úkrytu začínalo se šeřit. Byl jsem pokrytý popelem, rty rozpraskané žízní. Naštěstí jsem i po několika útěcích neztratil brašnu s vybavením, a láhev s vodou se nerozbila. Hltavě jsem polykal zteplalou tekutinu. Po souboji mezi Austutem a Koberem zůstalo jen pár polámaných doutnajících stromů. Jak boj dopadl jsem nehodlal zjišťovat. Toužil jsem zmizet z této proklaté reality a vrátit se domů, do světa lidí. Ale něco vzadu v hlavě mne nutilo jít dál. Překlopýtal jsem vzhůru přes balvany, minul větší skálu a dostal se až na kraj lesa, podél něhož se táhla zvířecí pěšina. Každý sval mého těla bolel únavou, hlava se mi točila. Přesto mne to táhlo stále dál podél luk.
Gultuna jsem spatřil dříve než on mne. Ani na okamžik jsem nepochyboval, že je to on, i když do tváře jsem mu neviděl. Vysoký, v černém plášti, jeho postava jakoby pohlcovala světlo a obklopovala se aurou temnoty. Jeho hrozivá přítomnost mi sevřela srdce. Cítil jsem, jak se do mne vkrádá beznaděj, jak ze mne pouhý pohled na vládce této říše vysává život. Jasně jsem si uvědomoval, že dnes, na tomto místě zemřu. Gultunova hlava se zdvihla, slyšel jsem, jak nasál vzduch. Věděl jsem, že v příštím okamžiku se otočí a spatří mne. A zabije mne stejně jako stovky nešťastníků přede mnou. Přesto jsem nebyl schopen se pohnout z místa. Stál jsem a čekal oddaně jako ovce na porážku. Chladná ruka mne zezadu uchopila přes ústa, druhá kolem pasu a táhla mne za skálu. Chtěl jsem vykřiknout, ale dlaň se mi na obličej tiskla tak silně, že jsem ani nemohl dýchat. Podvolil jsem se tlaku. Gultunovy stejně neuniknu, stejně jako opovážlivec, který si právě osvojil jeho oběť. Široká Gultunova záda se právě začala otáčet, když nás před jeho pohledem zakryl skalní štít. Neznámý mne stále táhl pozadu, jeho stisk nepovoloval. Natlačil mne až před okraj malé vyvýšené jeskyně. Teprve tam mne jeho ruce propustily. Do ucha mi potichu sykl jeho hlas, "vlez tam. Ani nedutej." To snad... Dlaň mi znovu zakryla ústa. Strýc káravě zavrtěl hlavou a ukázal na jeskyni. Neváhal jsem. Do mého těla znovu vjel život. Nasoukal jsem se do úzkého prostoru následován profesorem. Ten jen co usedl vedle mne, udělal rukou několik podivných gest. Ze všech škvír co kolem nás byly se vyrojili stovky pavouků, kteří okamžitě začali kolem východu z jeskyně tkát pavučinu. Dunění kroků zvenčí se blížilo. Vládce musel ucítit můj pach a teď jako ohař sledoval mou stopu. Pohlédl jsem na strýce, jeho ukazovák položený přes ústa byl dosti výmluvným gestem. Kroky venku se zastavily, Gultun stál před naším úkrytem a já slyšel, jak jeho nos opět nabral vzduch. Mezi námi byla jen téměř neviditelná síť pavučin. Zemřu nejenom já, ale i strýc, který se mne pokusil zachránit. Jak dokáže být život někdy krutý. Vždyť to já se vypravil zachránit jeho. Zachránit a vrátit se s ním do našeho světa. Místo toho... Vládci Gultunovy nelze uniknout. A přes to... Ačkoli nás měl na dosah ruky, stále jsme byli na živu. Slyšel jsem jeho dech, cítil zlo, které jeho bytost vyzařovala. V dalším okamžiku byl tak nepatrný kousek od pavučiny, že jsem částečně zahlédl jeho tvář a... A jeho oči. Neexistuje výraz, který by byl schopen popsat pocit, při pohledu do jeho očí. Ale poznal jsem, odkud se nechala bible inspirovat při vytváření postavy ďábla. Ten pohled, to byla koncentrace všeho zlého, co kdy bylo lidstvem popsáno. Zlo ve své nejčistší formě, staré jako bytí samo. Trvalo to jen zlomek vteřiny, kdy se na mne skrze pavučinu podíval, a já věděl, že mne tento nepatrný okamžik bude pronásledovat po zbytek života. Odvrátil jsem se a hleděl na chladný kámen před sebou. Kroky venku se začaly vzdalovat. "Co tě to napadlo?" Strýcův hlas mne vrátil do reality.
"Strýčku! Já, našel jsem tvé zápisky, chtěl jsem tě najít."
"Zápisky, jistě. Měl jsem je zničit," pokýval hlavou a zahleděl se někam za mne. Byl to přesně ten pohled jaký měl, když studoval nějaké pradávné manuskripty z archívu. V takových chvílích přestával vnímat okolní svět.
"Musíme odtud odejít," vytrhl jsem ho z jeho zamyšlení.
"Jistě," trhl sebou. "To musíme. Ale ne teď. On je ještě stále příliš blízko, ucítil by tě. Venku nás pavouci neochrání."
"Pavouci?"
"Ano, pavouci. Podle legendy tě před Gultunovými smysly ochrání jen pavoučí síť. Dalo mi práci zjistit v knihách jak tu drobnou havěť ovládnout. Ta léta studia se zde vyplatila," spokojeně se usmál. "Ale teď," podíval se mi do očí. "Spi." Chtěl jsem něco namítnout, ale jeho pohled mne zcela pohltil. Cítil jsem se, jako bych padal z nekonečného srázu, točil se stále dokola a pak.... Tma.
Probral jsem se na kraji potoka, strýc seděl na kameni opodál a zamyšleně si mne prohlížel. Když jsem se rozhlédl, poznal jsem, že je to místo, kudy jsem do říše vládce Gultuna prošel. "Jak jsi mě se dostal?" Zdvihl jsem se na lokty.
"Nesl jsem tě," pokrčil rameny strýc, jako by o nic nešlo. Bylo mu přes sedmdesát let. "Musíš odejít," ukázal na východ ukrytý v řece.
"Musíme odejít," upřesnil jsem.
Zamítavě zavrtěl hlavou. "Já odtud odejít nemohu."
"Ale..."
"Nemohu. Jakmile projdu branou, zemřu. Když jsem sem přišel, neměl jsem štěstí. Gultun mne našel za pár dní. Nedokázal jsem mu uniknout." Pomalu rozepnul plášť a já při pohledu na jeho hruď nebyl schopen slov. Tam, kde by mělo být srdce, zela jen prázdná díra. "On je sbírá," strýc mluvil šeptem. "Z nich pramení jeho síla. Má jich milióny. A nejsou pouze lidská, patří rasám, které tu byly dávno před tou naší. Ach Davide, nevěřil bys jak je On starý..." Odmlčel se. "Nakonec se proměním na jednu z bytostí, které tady bloudí. Ale dokud budu sám sebou, budu pátrat, jak toho netvora zničit, snad se mi to povede. Ty musíš odejít. A musíš zničit veškeré mé poznámky, nikdo nesmí najít průchod. Lidé jsou příliš zvědaví, Gultun by tak získal zdroj, který by mu sem sám a dobrovolně proudil. Znič vše," zdvihl hlavu.
"Přichází," jeho hlas zněl najednou chladně. "Jdi. Hned!" Otočil se na mne a jeho pohled znovu změkl. Přistoupil ke mně a objal mne kolem ramen. "Sbohem Davide. A nikdy více nepřekroč řeku. Tohle místo není pro lidi." Vzápětí se otočil a zmizel v lese. Z dálky jsem zaslechl dusot kroků, nebylo času nazbyt. Prošel jsem portálem do světa lidí a nezastavil se dokud jsem nebyl doma. Snad mne Gultun nevystopuje až sem. Tentýž večer jsem spálil strýcovu truhlu i jeho zápisník. Tak tedy skončil profesor Hayden. Uvězněný ve světě, ve který nikdo nevěří. Pouze já. A já se tam nikdy nevrátím. Nikdy.....?
Vstupte i Vy na území vládce slavkovských lesů Gultuna. Možná spatříte některé z bytostí, které zde přebývají, možná najdete některý z pokladů, které se zde ukrývají. A snad najdete i bezpečnou cestu zpět do světa lidí...
Na místě keše je horší signál, sledujte atributy, listing i hint.
K OTEVŘENÍ NEPOUŽÍVEJTE NÁSILÍ!!!
HNÍZDO POBLÍŽ NENÍ KEŠ!!!
STAGE X: N 50° 08.986 E 012° 46.357
STAGE Y: N 50° 09.156 E 012° 46.087