Tak jako je jasné, že po několika nalezených keší je potřeba založit nějakou pro ostatní. Ač je to v některých případech docela brzo. Tak je třeba po získání ostruh ve stromolezení věnovat jednu takovou všem adrenalinovým nadšencům. Otázkou je jen kdy, kde a jakou? K mému štěstí to do okolních lesů není daleko po svých a vhodných stromu je zde požehnaně . Eventuálně lze použít jednostopé vozidlo s vlastním nebo motorovým pohonem a pro hodně pohodlné auto, avšak určitě ne po lesních cestách. Společný odlov ve skupině je samozřejmě doporučen, protože je to určitě bezpečnější. Jeden totiž neví, co se může nahoře seknout a co pak sám v lese patnáct metrů nad zemí. Elementární zásady bezpečnosti lezení po stromech nebo práce ve výškách lze určitě najít na internetu. Nalezením stromu a nahozením lana to určitě začíná. Ale opravdu ne vždy to je ta nejjednodušší činnost, protože dostat dolů zamotanou šňůru ve větvích je práce, která vyžaduje opravdovou dávku trpělivosti. Úspěšnost tohoto konání je ne vždy stoprocentní. Vytáhnout lano nahoru už je ve většině případů rutinní záležitost a jak se říká půl je hotovo. Obléknout sedák, nasadit jumar, něco na jištění, ještě jednou zkontrolovat a jde se na věc. Do deseti metrů je to vždy s energií v pohodě, ale dál už to jde docela ztuha. Není vůbec na škodu mít trochu natrénováno a hlavně techniku v malíku. I po několika zdolaných stromech je největším oříškem koordinace sice jednoduchých, ale do těla nezažitých pohybů. Co na cvičišti natrénuješ, v terénu jako když najdeš, zde platí stoprocentně. Hlavní je vydržet, protože ten pocit nahoře je opravdu parádní.
Souřadnice Vám zajisté prozradí listing.