O sérii "Pouť k planetám"
Plzeňská Techmania umístila poblíž centra Plzně modely Slunce a všech ostatních planet naší Sluneční soustavy. Poměry mezi jednotlivými astronomickými objekty i jejich oběžné dráhy souhlasí. Modely nejsou ve městě umístěné celoročně, vrací se vždy jen na léto. Jako doprovodný úkol můžete tato místa navštívit.
Celá série obsahuje celkem 9 keší (každá z nich je věnovaná jedné z planet, včetně slunce), plus jednu finální (3D planetárium). Pokud si pozorně přečtete listing, nebude pro vás těžké odpovědět na otázky, ze kterých získáte finální souřadnice.
Všechny krabičky jsou klasické lock and lock a kromě logbooku a tužky obsahují pro prvních 40 nálezců limitované CGW s motivem té které planety. Krabička finální keše (GC4GKVF 3D planetárium) obsahuje CGW s obrázkem série a pokud přijdete na astronomický geoevent (předem zaregistrovaní), můžete obdržet i jedenácté CWG a budete mít sérii kompletní.
Jako ultra speciální bonus je v každé krabičce pro úplně prvního nálezce připraven i Travel Bug, který netouží po ničem jiném, než se podívat po České republice a každého 4. listopadu se vracet zpátky do Plzně a v bonusové keši GC4GKVF 3D planetárium se setkat s ostatními (víc v popisu jednotlivých Travel Bugů)
Do krabiček vkládejte prosím jen drobné předměty, které mají nějaký vztah k astronomii - modely planet, dalekohledy, observatoře...
Slunce
Z čeho je vlastně Slunce? Tahle hvězda, která tvoří 99,8% hmotnosti sluneční soustavy, vlastně vůbec nemá pevný povrch, sestává totiž z ionizovaných plynů (z vodíku a hélia). Sluneční hmota se skládá z vrstev o různé hustotě: u středu Slunce jsou tyto plyny až stotřicetkrát hustší než voda…
Nikoho asi nepřekvapí, že na povrchu Slunce je pořádné vedro. Jak moc velké? Odborníci soudí, že ve fotosféře – tedy na slunečním povrchu – teploty dosahují až zhruba 5700oC. Pro srovnání: asi nejvyšší naměřená teplota na Zemi dosáhla pro nás astronomických 58oC. Stalo se tak roku 1922 u libyjské Azízije, která byla tehdy „jen“ stokrát chladnějším místem než sluneční povrch…
Skvrnitý povrch
Také patříte k těm, kteří vysvětlují svůj špatný den „skvrnami na Slunci“? Asi vás nepotěšíme – skvrny jsou totiž na Slunci stále, jen je jich někdy méně a jindy více. Ve skutečnosti jsou to ty oblasti slunečního povrchu, které mají nižší teplotu, než jejich okolí. Nám se pak tato místa jeví jako tmavší. Počet a velikost těchto skvrn odpovídá aktivitě Slunce, která má periodu opakování 11 let (v minimu skvrny téměř nejsou, v maximu jsou velmi hojné). Na lidské chování ovšem, pokud je známo, tyto skvrny vliv opravdu nemají.
S ocasem ve větru
Povrchem to však nekončí: na fotosféru navazuje tzv. chromosféra, vrstva sluneční atmosféry, která je široká „jen“ 10 000 km, tedy asi tolik, jako průměr Země. To je ve vesmírných měřítkách velmi málo, nicméně stačí to na to, aby zde čile probíhaly např. erupce, které se projevují náhlými zjasněními. Chromosféra postupně přechází ve vnější řídkou atmosféru, která nemá ostré hranice, tedy v korónu. Právě tu můžeme pozorovat ze Země, ovšem jen při úplném zatmění Slunce.
Tam všude se prohání ostrý sluneční vítr. Je to vlastně proud nabitých částic, který prochází celou sluneční soustavou. Je to právě on, kdo stáčí chvosty komet vždy ve směru od Slunce: schválně si na to vzpomeňte, až zase někdy uvidíte „padat hvězdu“…
Den kdy Slunce nevyjde
Sluneční jas je – jak už název napovídá – velice jasný. Jasné je také to, že pohled na Slunce nechráněným okem je nejen nepříjemný, ale také nebezpečný. Pokud chcete blíže pozorovat třeba zmíněné sluneční skvrny, používejte speciální folie nebo zkuste třeba tmavá svářečská skla. Nechráněným dalekohledem nebo okem se do Slunce nikdy nedívejte!
A kde se tenhle sluneční jas bere? Odpověď známe: záření nevychází z povrchu Slunce, ale z jeho jádra. Právě v něm totiž dochází k tzv. termonukleární syntéze, tedy k přeměně vodíku na helium. Současně se uvolňuje energie v podobě fotonů, elementárních částic, které putují od jádra k povrchu Slunce přibližně 100 000 let…
Jednou ale přijde den, kdy Slunce svou energii ztratí a z jeho jádra se „na světlo“ prodere poslední foton. Hned tak to ale nebude; odborníci odhadují, že pozemšťané si slunečního svitu budou užívat ještě nějakých 7 miliard let…
Jak na finální souřadnice
Odpovězte na níže položené otázky, čímž získáte indicie A až J. Finální souřadnice jsou:
N 49° AB.CDE E 013° FG.HIJ
- A, I = Slunce tvoří I9,(A*2) procent hmotnosti Sluneční soustavy.
- B = Sluneční hmota se skládá z vrstev o různé hustotě: u středu Slunce jsou tyto plyny až 1B0 krát hustší než voda…
- C,D = Odborníci soudí, že ve fotosféře – tedy na slunečním povrchu – teploty dosahují až zhruba 57CD stupňů Celsia.
- E,F,H,F, J = Asi nejvyšší naměřená teplota na Zemi dosáhla pro nás astronomických 5(E*2) stupňů Celsia. Stalo se tak roku FH(G/4)(J/4) u libyjské Azízije
Teď už víte všechno, co potřebujete, koukněte se do mapy, nebo využijte svých geografických znalostí Plzně a okolí, vezměte si na pomoc hint a vydejte se pro krabičku.
Ostatní krabičky v sérii se na vás už těší:
