Pověst
Roku léta páně 1680 se část vrchnosti z Uher stěhovala do Saska. A jak tak projížděli naším územím, z vozů, jenž byly po okraj napěchované jejich majetkem vypadla ta největší truhla. Vrchnost si ničeho nevšimla, ovšem lyžbický mlynář Sztefek se zrovna se synem vracel z nedalekého trhu a celou příhodu spozoroval. Samozřejmě, že zvědavost mu nedala a truhlu otevřel. ,,Pánenko Mária!“ vykřikl když spatřil všechny ty zlaté mince a šperky. ,,A to by bóh chtiel aby sem sa mal fajnovo, to on to seslal!“ vysvětloval si svou chtivost po svém. A tak se synem truhlu popadli a rychle utíkali domů. Ovšem vrchnost si zmizelého majetku již v Těšíně všimla a nehodlala nad tím jen tak mávnout rukou. Rozeslali své sluhy po okolí aby truhlu našli. A jak tak obcházeli okolí a vyptávali se lidí, tak dorazili i do Lyžbického Mlýna. Náš chamtivý, penězi oslněný mlynář se samozřejmě k nálezu nepřiznal. Aby taky jo, když mu to zlato mohlo zajistit klidný zbytek života. A tak když se sluhové vrátili s nepořízenou, rozzlobená vrchnost je potrestala smrtí, aby vyděsila zloděje.Zbabělý Sztefek se ani před popravou, které celou dobu přihlížel, nepřiznal. A tak přesně do roka a do dne jakožto boží trest mlýn vyhořel a v něm Sztefek i s celou rodinou přišel o život.Po požáru našel vendryňský pán v sutinách zlatou hroudu z roztavených peněz. Dal z ní udělat monstranci, kterou věnoval katolickému kostelu ve Vendryni, kde se nachází do dnešního dne. A jak to dopadlo s mlýnem? Několikrát se ho pokusili znovu postavit, ale pokaždé vyhořel. A kletba nad tím místem visí stále.
Reálná historie mlýna
Na kolik je pověst pravdivá těžko říci, ale každopádně mlýn měl opravdu krušnou historii.
První zmínka o něm pochází již ze 17.století kdy opravdu kolem roku 1681 vyhořel a jeho majitel Michal Sztefek s manželkou, třemi dětmi a děvečkou, uhořel. Podařilo se ho zrekonstruovat ovšem v roce 1833 opět hořel, tentokrát si to vyžádalo sedm obětí na životech. Štěstí tento objekt nečekalo ani v roce 1861 a 1888 kdy opětovně vyhořel. Roku 1892 k znovu zrenovovanému mlýnu přibyla i obytná vila postavena Jerzym Gryczem, jenž je obývána dodnes v téměř nezměněné podobě.
Poslední život si mlýn vzal v roce 1910 kdy padající střecha zabila syna majitele – Josefa Grycze. Mlýn fungoval do začátku 50.let 20.století. Následně byl zbořen a na jeho místě za dob komunismu fungovala státní traktorová stanice. V součastné době můžeme vidět …. to zjistíte na místě.
Ke keši
Není potřeba obtěžovat součastné obyvatele mlýnárenské vily, ani vstupovat na soukromý pozemek.
A prosím o důkladné maskování, místo je vcelku navštěvované
