Tato keš je druhou Nordick Walkingovou keši. Vice o Nordick Walkingu se dozvíte v keši
GC3X4CA .
Velice děkujeme za inspiraci Hradnik Teamu a jejich Rallye (eventu) - kde se nachází jeden úsek etapy v podobném duchu.
Zdravím vás na cestě za ukrytou keší. Zatím ji mám v batohu u svačiny a šlapu na jedno romantické místo, kde ji schovám. Každý, kdo půjde v mých stopách, si ji může najít a orazit razítko do svého notýsku nebo památníčku.
Nacházím se někde v Rozdělovském lese a tady u padlé břízky, která je rozlámaná na dva kusy, krabičku schovávám u nedalekého pařezu a maskuju kouskem břízky. Začíná pršet, a tak neztrácím čas a jedu za vámi na Sletiště. Sedám na kolo a hned u polámané a padlé břízky se po pěšince dávám doleva. Držím se této cestičky, až dojedu na fajnovější cestu. Můžu si vybrat, zda se dát doleva lehounce z kopečka kolem lavičky nebo vyrazit mírně do kopečka vpravo.
Vybírám si směr vpravo. Po odbočení míjím po pravé ruce zajímavý dvojstrom (možná by se dalo říci i trojstrom) a šlapu do malého kopečka. Cesta se lehce stáčí doleva a hned za tou zatáčkou míjím po pravé ruce pěšinku. Dál cesta vede rovně. Míjím další pěšinku po pravé ruce a pěkně si užívám rovinku. Ptáčci zpívají a déšť ustává. Za chvíli bude ta správná doba na svačinku. Mňam. Cesta se začíná stáčet doleva a mě tady překvapuje poklop kanálu po pravé straně - ten bych skutečně v lese nečekal. Dál to ženu opět po rovince, až vidím po levé straně malé hřiště. Dojíždím ke křižovatce cest. Nalevo mě zaujal strom s ukazateli směru, které napadl zub času a tak jsou pěkně zrezlé. Všechny čtyři tabulky ukazují stejný směr. Jsem poslušný cyklista, a tak jedu ve směru, který ukazují.
Pořád pěkně mrholí a cesta je trochu rozbahněná. Míjím lavičku a dvě roury. Bahýnko stříká až za uši. Po levé ruce mám padlou břízu a také tam vidím tři tabulky směru, poslušně jedu, jak ukazují. Opět koroze je na nich znát.
Plynule najíždím vpravo na pěknou cestu. Tady bych už mohl za jízdy posvačit. Vytahuji chleba se sádlem a pěknou cibuli a začínám hodovat. Po levé ruce stojí bříza a na ní čtyři směrové tabulky. Vydávám se směrem, který společně ukazují tři z nich. Cesta je pěkná a tak se jí držím, nikam neodbočuji. Odbočku vpravo ignoruji a beru to rovně. O kus dál po levé straně vidím pěšinku a ještě dál míjím po pravé ruce lavičku. Jsem pěkně rozjetý, projíždím křižovatku pěšinek a stále se držím této pěkné cesty. Ještě by ten chleba chtělo něčím spláchnout. Přemýšlím o tom, zda vytáhnu placatku, když tu náhle má cesta končí a dojíždím na křižovatku, kde si můžu vybrat směr vpravo nebo vlevo.
Odbočuji vpravo. Projíždím kolem dvou laviček, které jsou na obou stranách cesty. Cesta se stáčí na pravou ruku. Pořádně to rozjedu a svištím cestou, až mi z očí tryskají slzy. Projíždím kolem jedné lavičky po pravé ruce a za chvilku mám po pravé další, na které spokojeně sedí pohádková babička. Cesta se točí doleva, až dojíždím na křižovatku cest.
Napravo za křižovatkou vidím polevé straně lavičku – bez babičky. Tento směr se mi nelíbí a tak to beru doleva, kde se rýsuje nádherná dlouhá rovinka. Pořádně to rozjedu a nabírám rychlost. Pěkně to jede. Teď je ten správný čas přihnout si z lahvičky. To je ale dobrota, teplé pampeliškové víno s trochou medu. Než dojedu k další křižovatce, potkávám po pravé straně dvě lavičky a na nich pohádkový dědeček. Bylo to pampeliškové víno? Přijíždím na křižovatku cest. Nalevo mě k odpočinku zvou čtyři lavičky. Vím, že se už blížím do cíle a tak ani nebrzdím a odbočuji prudce doleva.
To je, páni, nádherná cesta - nejlepší z celé té trasy. Tady už to poznávám! Projíždím pěknou cestou místy počmáranou šipkami a blížím se ke koupališti. Beru to pořád rovně, až přijíždím k závoře bránící vjezdu nepovolaným. Kousek napravo je brána na sletiště. V pohodě jsem dojel a teď už to je jen a jen na vás, jestli si krabičku najdete :-)