Slovo úvodem
Na uvedených souřadnicích keš nehledejte, našli byste jen ceduli označující konec obce Koupě. Keš je čtvrtá v pořadí v malé sérii nazvané Cesta sedláka Klímy (CSK). Sérii tvoří: Martinice (CSK1), Hradiště Hradec (CSK2), Hudčické lomy (CSK3), Koupě a Telčovice (CSK 4) a cílová keš Poklad u Koupě – cesta sedláka Klímy (CSK) FINAL. Doporučujeme odlov v uvedeném pořadí, protože v každé keši jsou uloženy souřadnice keše následující. A aby to nebylo úplně jednoduché, tak v každé z dílčích keší najdete číslo, které budete potřebovat pro dopočet souřadnic finálky. Zde je odkaz na listing cílové keše, abyste věděli, o co jde: Poklad u Koupě - cesta sedláka Klímy FINAL.
Od hudčických lomů Klíma už skoro běžel. K chalupě dorazil už úplně potmě. Jen slyšela Klímová vrznout dveře, už spustila svůj koncert. Klíma jí ani nevnímal, takhle to bylo pokaždé, když se někde zdržel. Beze slova vstoupil do sednice, vyndal s kapsy šátek a rozprostřel ho na stůl. Zlatavě se zablýsklo a Klímová, všimnouce si toho, naráz ztichla a vytřeštěně zírala na stůl. Vytržení ji však nevydrželo dlouho a jako vyměněná začala švitořit a točit se kolem Klímy, „mužíčka jejího milovaného“. A Klíma byl zase na koni, zapomněl na patálii na Hradci, lačně se napil kořalky, kterou Klímová odkudsi vylovila, a začal všechno s gustem vyprávět. Jak kořalka tekla, příběh košatěl. Na březnického žida pěkně vyrukoval, když se jej pokoušel obrat! A Mařeně v Martinicích… Ještě v posteli, napůl spící, spřádali s Klímovou plány, co všechno za náhle nabyté bohatství pořídí, kolik dají věnem svým dcerám a hlavně jak jim budou všichni závidět. Možná by se jim to i splnilo, kdyby nežili v Čechách, kde se již tehdy všechno vykecalo. Jak to bylo dál, to už asi víte, pokud jste si pořádně přečetli listing keše, kterou budete mít po nalezení této na dosah!
Koupě
V Koupi toho není moc k vidění, obcí se v druhé polovině 20. století přehnala vlna „modernizace vesnice“. Za zhlédnutí stojí kaple na návsi postavená v roce 1935 – ciferníky věžních hodin připomínají spíš než „klasiku“ hodiny, které bývaly k vidění v nádražních halách či v průmyslových objektech. Koupě se podle Ludvíka Fürsta (1939) poprvé připomíná roku 1367, kdy na zdejší tvrzi seděl vladyka Jindřich z Koupě. Jak tvrz vypadá dnes, těžko říct. Tak alespoň přinášíme její podobu z 30. let 20. století, kterou zachytil pozapomenutý jihočeský malíř a grafik Alois Moravec (1899-1987).
Telčovice
Jméno dávno zaniklé vsi Telčovice se podle Ludvíka Fürsta (1939) často vyskytuje ve starých listinách z 15. s 16. století. Stávala v blízkosti Koupě, snad v místech u silnice na Blatnou, nebo v hořejším Slavětíně. První zmínku o této vsi našel Fürst k roku 1361, kdy se z Telčovic psal Habart, syn Konrádův. Další zmínku zachytil v zápisu z 1. 5. 1410, kdy Jan Šec z Drahenic učinil nadání 1,5 kopy českých grošů kostelu na Stražišti (vložit link na keš na Stražišti). Zprávy o vsi se ztrácejí po třicetileté válce, v této době ves patrně zanikla. To potvrzuje i Ladislav Stehlík ve své knize „Země zamyšlená“. Píše, že „těsně před bitvou bělohorskou stal se vrch Budín u Záhrobí dvoudenním tábořištěm armády Bedřicha Falckého, který zde osobně povzbuzoval své vojáky. Potom už Bělčicemi projíždí bělohorský vítěz s 500 vozy kořisti do Bavor a válka třicetiletá zpustoší místo i kraj. V okolí zaniká ves Záluží s vladyčí tvrzí i ves Telčovice“. Existenci vsi dnes připomíná jen pojmenování rybníka Telčovského, ke kterému situuje zaniklou ves August Sedláček.
Jak na keš
Nijak složitě. Jako virtuální stage slouží rozvodná skříň za vývěskou Obecního úřadu Koupě, na které najdete to, co potřebujete pro výpočet souřadnic skrýše:
N 49°31.2(F+49)
E 13°54.1(F+38)
F = výsledek ciferace číslic ze štítku na rozvodné skříni (jediná čísla na jejích dvířkách)
Zdroj: Bozeňsko, ročník II. (1939), č. 1 (text) a 4 (obrázek)