Slovo úvodem
Na uvedených souřadnicích keš nehledejte, našli byste jen ceduli označující konec obce Hudčice. Keš je třetí v pořadí v malé sérii nazvané Cesta sedláka Klímy (CSK). Sérii tvoří: Martinice (CSK1), Hradiště Hradec (CSK2), Hudčické lomy (CSK 3), Koupě a Telčovice (CSK 4) a cílová keš Poklad u Koupě – cesta sedláka Klímy (CSK FINAL). Doporučujeme odlov v uvedeném pořadí, protože v každé keši jsou uloženy souřadnice keše následující. A aby to nebylo úplně jednoduché, tak v každé z dílčích keší najdete číslo, které budete potřebovat pro dopočet souřadnic finálky. Zde je odkaz na listing cílové keše, abyste věděli, o co jde: Poklad u Koupě - cesta sedláka Klímy (CSK) FINAL.
Klíma vyfuněl na vrchol Hradce, posadil se na pařez a začal se rozhlížet kolem. Přesvědčení, že je blízko od další „trefy“ v něm až nesnesitelně zesílelo, když pod jedním z keřů nalezl nedbale schovanou motyku a starou lopatu. „Ha, malověrní! Od rozdělaného díla odešli…“, zabručel Klíma, chopil se nářadí a pustil se do kopání. Horečnatě kopal, vyrvával kameny a házel hlínu, až málem zapomněl na hodiny. Najednou si všiml, že světla ubývá. Marná práce, řekl si pro sebe nad vyrubanou dírou a rozladěně odhodil lopatu. Ještě aby zatměl na cestě a, nedej Bůh, potkal nějakého lotra, který by ho připravil o zlaťáky od žida. Najednou si všiml, jak ukrutně se při kopání zašpinil. Zatracená práce, takhle přece nemůže přes Hučice, natož domů! Už slyšel Klímovou, jak mu spílá, zlaťáky, nezlaťáky. Spěšně se tedy vydal zadem k místům, kde hučičtí lámali kámen. Jenže lomy zaplavovala voda, a když se ji už neuměli zbavit, lom ponechali osudu a začali kámen lámat o kus dál. V jednom takovém jezírku se Klíma umyl a s tmou na ramenou vyrazil domů, do Koupě.
Lomy v Hudčicích
Od poloviny 19. století počala se u zdejší obce ve větším množství lámati žula. Nejstaršími známými kameníky byli zde bratří Krejčíkové a Kuděj ze Slavětína. Roku 1902 přistěhoval se do Hudčic pan Josef Tlustý, rodák ze Skutče na Českomoravské vysočině. Panu Tlustému a jeho společníkovi Václavu Rejdovi byl obecní lom, tehdy již otevřený, pronajat za 200 Kč ročně. Tito podnikatelé začali s menším počtem dělníků, jichž počet během let stoupal. Vyráběli výhradně dlažební kostky pro Vídeň. S počátku byli vzati do zdejších lomů kameníci ze Skutče. Byli to dobrodruzi, kteří neradi v hostinci platili. V hospodě U Pěničků měli mnoho dluhů, hostinského hmotně poškodili a přivodili zánik jeho hostince. Od nich učili se zdejší občané kamenického umění. Před válkou světovou roku 1914 pracovalo v lomech asi 100 dělníků. Kostkaři museli si kameny z hluboké jámy vynášeti do pracoven, jež byly výše. Od roku 1902 trhána byla žula trhacím prachem.
Roku 1903 otevřela firma Žid a spol. druhý lom na svých pozemcích. Lom ten v sousedství lomu, v němž pracovali pan Tlustý a Václav Rejda. Firma Žid a spol. rozšířila v roce 1914 plochu lomu na obecní pozemek. Společníci tohoto lomu byli: Jan Žid, Jan Šilhavý a Josef Truhlář.
Před válkou světovou, r. 1914, otevřen byl třetí lom u nové nynější zastávky, Hudčice-Lomy, na pozemcích rolníka pana Františka Kadlece. Pracoval tam Vojtěch Trčka z Bezděkova, po něm Josef Bláha, mistr kamenický, nyní (1937) v Březnici. Po něm lom převzala firma Josef Váně a Dr. Karel Klíma z Bělčic. Tato rozšířila jej na pozemek Františka Pazderníka, jehož pozůstalí jsou dosud (1937) spolumajiteli tohoto lomu.
Na Ptáčkovic poli byl otevřen v roce 1912 čtvrtý lom. Zde začal pracovati Emanuel Trčka z Bezděkova u Rožmitálu pod Tř., pracoval jako mistr kamenický a je zajímavý tím, že po zániku habsburské monarchie (r. 1918) stal se senátorem v nově zřízeném Československém státu za stranu živnostenskou.
Zdroj: www.tremsin.hudcice.cz