Pokud máte chuť dozvědět se o skutečné historii obce doložené listinami, můžete nahlédnout do internetových stránek obce Štěpánov nebo se začíst například do publikace Štěpánov 2001 vydané obcí Štěpánov jako Sborník studií a článků k 800. výročí první písemné zmínky o obci.
Pověst vypráví o tom, že kdysi dávno byly kraje v okolí Olomouce porostlé hlubokými lesy. Jen v místech, kde se nachází klášter Hradisko, stával chatrný klášter. V tomto klášteře žil zbožným životem stařičký opat Štěpán.
Štěpán se svými bratry často procházel pustou krajinou, pátral, zda by nemohl někomu pomoci.
Tento kraj, rozkládající se od kláštera do daleka, patřil pánu z Libnic. Pán byl horlivým zastáncem honby a často vyjížděl na lov. Jednou se vzdálil od své družiny, když se hnal za jelenem a v lese zabloudil.
Přicházela noc, pán z Libnic se nemohl z lesa dostat, nakonec byl nucen v lese přenocovat.
Když se ráno probudil, spatřil Štěpána, jak k němu s druhy přichází. Stařeček mu poskytl občerstvení a z lesa jej vyvedl.
Na místě, kde přenocoval, založil pán z Libnic vesnici, kterou věnoval Štěpánovi a nazval ji Štěpánovem.
Jelikož se na území obce Štěpánov už dávno husté lesy nerozkládají, posuneme se o pár stovek metrů směrem na jihozápad a budeme sledovat stopy pána z Libnic a jeho zážitky. Vaše putování bude podstatně jednodušší, neboť na rozdíl od libnického pána máte k dispozici GPS, která vás spolehlivě z hlubokých lesů vyvede. Možná.
Putování po stopách dávné historie začněte na výchozích souřadnicích. Začátek příběhu je v listingu a přivede vás na místo, odkud vás už povedou kartičky s popisem cesty. Možná potkáte cestou veverky, ještěrky, zajíce, myši, vzácné brouky a kdoví, co ještě.
V podvečer nebo po dešti si přimyslete atribut: special tool required (repelent). Jediný povolený dopravní prostředek na tomto území je kolo, případně koloběžka. Pokud půjdete pěšky, počítejte s procházkou o celkové délce asi tři kilometry.
Příběh na úvod:
Pán z Libnic se vydal se svou družinou na lov. Brzy z rána opustili svůj domov a vydali se do lesů. Jízdou strávili celý den. Konečně jim cestu zkřížil jelen. Pán libnický nedbal na to, že je pozdě odpoledne , svou družinu nechal daleko za sebou a hnal se za jelenem. Jeho kůň plavně přeskočil koryto, přes které vy ale můžete suchou nohou přejít (či přejet na kole), a se sluncem v očích se hnal za jelenem. Jelen zmizel v dalekém lesíku, který obklopoval celou louku. Pán však byl dobrý stopař a podle udupané trávy poznal, kterým směrem se jelen vydal. Jen se obával toho, že se neustále vzdaluje od své družiny. Přesto pokračoval dál, i když se mu jelen ztratil z očí. Když už ho od místa, kde přeskočil koryto říčky, dělilo 460 metrů, zastavil a sesedl z koně. Na cestu moc neviděl, stmívalo se a slunce, které svítilo celý den, se schovalo za stromy. Byl unavený, družiny své se nemohl dovolat. Opřel se o nejbližší strom a přemýšlel, co dál.
Jak tak přemýšlel, zapomněl na svého oře. Jakmile si kůň uvědomil svou volnost, zaržál a odcválal neznámo kam. Tak náš pán zůstal sám. Na začátku lesa se pořádně rozhlédl a po levé straně ho zaujal podivně rostlý strom. Byl rozvětvený u samých kořenů a v místě, kde se kmeny spojovaly, zpozoroval malou ještěrku schovanou v listí. Pán se rozhodl, že se půjde podívat blíž a strom prozkoumá.
Nedílnou součástí keše je originální razítko, které se nachází v krabičce společně s logbookem. Toto razítko neslouží k výměně a TRVALE zůstává v keši.
Dále v krabičce najdete kartičku určenou pro nálezce, kterou si v případě zájmu můžete vzít.